Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Plavat proti proudu, bojovat s perfekcionismem, egem i minulostí dá zabrat. Důležité ale je neztrácet humor a chuť k jídlu

14.02.2018
Plavat proti proudu, bojovat s perfekcionismem, egem i minulostí dá zabrat. Důležité ale je neztrácet humor a chuť k jídlu

Autor: repro/internet

Popisek: Lenka Požárová

Novou knihu, na dřeň upřímnou a optimistickou, si pro čtenáře a (především) čtenářky nachystala Lenka Požárová. Její Rozmačkané ego se slaninou vydalo nakladatelství Motto.

V novince Lenky Požárové se seznámíme s živelnou čtyřicátnicí a autorkou kuchařek Nelou, která má talent kombinovat chutě a komplikovat si život. Nikdy ale neztrácí humor a chuť k jídlu. Zanechává v Praze všechny své životní jistoty a se slušnou dávkou rebelství, perfekcionismu i odvahy se odstěhuje do Norska. Na jednom místě ale dlouho nevydrží, a tak se po půlroce přesune na chladný anglický venkov. Pracuje jako servírka, sní o životě v Londýně, vlastním bistru a teple v pokoji. Do cesty se jí pletou muži, jídla i svérázní hosté a neobyčejní muži. Včetně Colina Firtha!

Se svou hrdinkou Nelou má Lenka Požárová nemálo společného. Poté co opustila jistoty profese daňové poradkyně, vydala odvážnou edici zapálených kuchařek. Ta byla ve své době zjevením a poprvé v české historii byla oceněna i prestižní zahraniční cenou. V roce 2010 se vrhla také na psaní beletrie, vydala knihu Jak jsem proje(d)la svět, a v roce 2014 jí v nakladatelství Motto vyšel úspěšný román Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice.

Rozmačkané ego se slaninou

„Život mi občas vnáší do života neřád. Naprosto nepředvídaný, často ulítlý a divoký. A já jsem se jím rozhodla nechat unášet. Jsem zvědavý pozorovatel a k tomu mě baví psát. Mé knížky jsou inspirované tím, co jsem zažila, a mají neobvyklou dávku upřímnosti. Nikdy si nedělám moc osnovu, o čem budu psát, prostě jsem si poslední léto sedla a začala. A nedokázala přestat, dokud to prýštilo,“říká o své nové knize Lenka Požárová. A komu je vlastně určena? „Tomu, koho baví cestovat, ochutnávat, milovat a odmlouvat. Spíš ženám, ale i muže může bavit číst řádky z pohledu ženy. Věk nerozhoduje, od puberťaček po seniorky, každá se v tom může najít,“ dodává svérázná autorka.

Autor: Lenka Požárová
Žánr:
román
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Naposledy se zahledím do setmělého fjordu. Ještě se mi neomrzel. Ještě mě nepřestal překvapovat. Je stejně náladový jako umím být já. Byl mi dobrým parťákem. Zamykám za sebou apartmá číslo 385, odevzdávám klíče na recepci a nakládám svá zavazadla k Lubovi do nákladního auta. Bulhar, který v hotelu vypomáhal na myčce nádobí, mi nabídl, že u něj můžu přespat a že mě ráno hodí na letiště, protože blízko něj pracuje.
Po cestě se stavujeme ve skladu květin, kam Lubo ukládá neprodané zboží. Rozvážení květin je další z jeho přivýdělků. Utrhne květy z pár rudých růží a podává mi je. Rozpačitě držím otrhané hlavičky v dlaních.
Za volantem se rozpovídá o životě. Není to poprvé, co mi téměř cizí člověk sděluje svá osobní tajemství. Nepřekvapí mě proto, když na mě vysype svůj příběh. O tom, jak se mu holka, kterou chtěl požádat o ruku, zabila v autě. Vyhublý střízlík s křivými zuby, vypadá jak smrtka, ale bude asi dobrák.
Když dorazíme k němu domů, chápu, proč mi popisoval svůj byt jako POLOBYT. Podkroví má sníženou výšku, a tak tu chodím v předklonu, zatímco jemu stačí jen ohnutá hlava. Z kumbálu stěhujeme do pokoje matraci pro mě. Nabízí mi oříškovou čokoládu a pak si jde zakouřit. Vrací se a jeho skelný pohled mi napovídá, že nekouřil jen tabák. Však je to Rafaelův dvorní dodavatel zboží. Jeho pohled náhle zvlčí a přestávám se cítit v pohodě. Zhasne a začne mi kolem těla ovíjet šňůru s blikajícími žárovičkami na stromeček. Pak otrhá okvětní lístky růží, co tu jsou ve váze, a začne mě jimi zasypávat.
„Co blbneš?“ bráním se, když se vyvlékám z blikající šňůry.
„Na té party ti to tak seklo. Nechceš si teď namalovat rty zase červeně?“
„Ne, to fakt nechci,“ odmítám rezolutně. „Lubo, je pozdě, nepůjdeme už raději spát?“
K spánku se nemá a zase začíná vyprávět.
„Víš, já jsem měl už spoustu starších žen. Přiznaly mi, že si nedokázaly představit zamilovat se do mě do té doby, než se mnou měly sex.“
„Jo? A co s nima prosím tě děláš?“ prohodím nevinně.
Načež zprudka vstane a začne si svlékat kalhoty.
Vystrašeně vyskočím a rozsvítím světlo.
„Já jsem nemyslela, že mi to teď budeš ukazovat,“ koktám, ale snažím se předstírat převahu.
„Takto jsi mě neměla vidět,“ zakňučí, když přistihnu jeho vychrtlé lačné tělo v trenkách, a stáhne se s ponížením zpátky na svou postel.
„Lubo, nezlob se, já s tebou nic mít nechci. To sis vyložil špatně. Potřebuju tu jen přespat. Je to jasný?“
„Ale s tím jsi přece musela počítat, když přespáváš u chlapa!“ odpoví uraženě.
Když ležím na své matraci na druhé straně pokoje, hledím do stropu a přemýšlím, jestli jsem opravdu tak naivní. Naštěstí se Lubo zachumlal do peřin a za chvíli slyším chrápání.
Nemůžu zamhouřit oči. Jsem v pokoji s člověkem, kterého neznám, v místě, které neznám, a mířím do ještě většího neznáma.
Zatajím dech, když mi dochází, že to byl Lubo, kdo náš vztah s Rafaelem na hotelu práskl.
Přeju si, ať už je ráno, které je hodně rozpačité.
V životě ho už neuvidíš, tak co. Trapnou chvíli přežiješ.

***

Je něco po desáté dopoledne a pořád je tma. Dům, klíče i lopatu na sníh nacházím přesně podle Mariina popisu. Venku chumelí a po ulici jezdí náklaďák, který sníh odklízí. V půjčovně si pronajímám auto, raději se ještě pojistím proti nehodám a vyrážím objevovat krásy ostrova Kvaloya. Zasněženými silnicemi se šinu pomalu a hrají mi k tomu Royksopp. Jejich tesknivý song Something in My Heart se do této stejně tesknivé krajiny tak hodí. Myslím, že jsem mezi vločkami zahlédla soba.
Tak v jedenáct se začne rozednívat a v jednu už stmívat. Slunce tu v zimě nevychází vůbec. Kde se mi nějaký výhled líbí, tam zastavím a zkouším v tom šeru fotit.
Přijíždím k fjordu Ersfj ordboten. Nádhernou melancholickou ponurost místa umocňuje, že tu nejsou v dohledu žádní turisté ani místní. Pár domků, nic víc. Jen do výšky rostoucí útesy a moře.
Stojím na kamenném pobřeží a pozoruju loď v dálce. Najednou se nad fjordem objeví hejno ptáků. Jsou všude. Až z toho mrazí.
Jedu pomalu dál zamrzlou cestou a míjím značku „pozor, sobi“. Nikde ani živáčka a auto tu už dávno neprojelo. Zastavím u silnice, vypnu motor a sejdu pár kroků k fjordu. Potřebuju čůrat. Je tu nádherné ticho, jen voda jemně šplouchá.
Přidřepnu, nadechnu se a vtom uslyším výdech.
Je hlasitý a hluboký. A není můj.
A další!
Otočím se zprudka, jestli za mnou nestojí sob.
Vtom se to ozve znovu.
Vždyť… no vždyť to jsou přece velryby!!! Rozzáří se mi na tváři úsměv. Málem bych na ně zapomněla!
Jsou asi sto metrů ode mě. Je krásné pozorovat jejich funivé dovádění.
Jedu ještě kus dál, ale pak se musím otočit a mazat zpátky…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace