Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

I poldové se mohou ocitnout v nemilosti. Tentokrát musí zvláštní tým rozlousknout pořádně tvrdý oříšek

13.02.2018
I poldové se mohou ocitnout v nemilosti. Tentokrát musí zvláštní tým rozlousknout pořádně tvrdý oříšek

Autor: cosmopolitan.fr

Popisek: Sophie Hénaff

Tahle detektivka je nejen napínavá, ale užijete s ní i spoustu legrace. Když se totiž v jedné partě sejdou týpci, kteří vlastně měli spíš už dávno dostat od policie padáka, nebude o překvapení nouze. Jejich další příběh Lůzři: Stále spolu vydalo nakladatelství XYZ.

Policejnímu týmu nepřizpůsobivých odpadlíků se ani zdaleka nepodařilo znovu získat svou zašlou slávu. Jsou pokleslí na duchu jako nikdy a ani příchod nového, bláznivého kolegy, který si myslí, že je mušketýr, nestačí k povznesení týmové nálady.

Jediná Anne Capestanová neztrácí víru. Tomuhle vyšetřování by se ale opravdu raději vyhnula. Zavražděného komisaře Serge Rufuse znala a měla důvod ho nenávidět. Byl otcem jejího exmanžela. Krátký, živý a nápaditý příběh se skvěle vypracovanými vyšetřovacími postupy.

Lúzři: Stále spolu

Autorkou poněkud neobvyklé detektivky, která vnáší nový a rozhodně čerstvý vítr do plachet tradičních detektivních příběhů, je francouzská spisovatelka, novinářka a majitelka baru Sophie Hénaff. Pracuje jako redaktorka populárního magazínu Cosmopolitan, kde má na starosti humoristickou rubriku.

Autor: Sophie Hénaff
Žánr:
humor, detektivka
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Komisařka Anne Capestanová zápasila s poslední z vadných tiskáren, které jim šibalsky dodalo zásobovací oddělení. Přístroj tvrdohlavě hlásil: „chybí barva“, ačkoli do něj Capestanová právě vložila novou náplň. Komisařka už vyzkoušela všechna tlačítka a teď to vzdala. Na vytisknutí neměla nic tak důležitého. Na ničem důležitém totiž nepracovala. Nepracovala už vlastně vůbec na ničem.
Po oslnivém začátku kariéry, olympijské medaili ve střelbě a nejkrásnější sbírce frček, jakou kdy jaká mladá komisařka získala, ji převeleli do oddělení pro záležitosti nezletilých, jenže to netušila, že tam dosáhne meze své emoční odolnosti. Při jednom případu, krutějším než jiné, podezřelého prostě a jednoduše zastřelila. „Premiantka na šikmé ploše, něžnost kalašnikova“, jak ji popsala její kolegyně Rosierová, se vyhazovu vyhnula jen proto, že měla vést tenhle tým odepsaných policistů, což byl nápad velkého šéfa Burona: v justiční policii provedl čistku a všechny nežádoucí živly smetl do jednoho oddělení.
Před měsícem tihle lúzři vyřešili svůj první případ, ale místo aby jim to vyneslo opětovné uznání, pohřbilo je to pod další vrstvou opovržení. Teď se z nich stali udavači poldů. Zrádci. Obzvlášť palčivá nálepka, kterou se svědomí Capestanové i její pýcha užíraly.
Major Lebreton situaci bral se svým obvyklým klidem. Už pohrdání kolegů zažil, protože poté, co zakusil slávu zásahové jednotky, byl kvůli homosexualitě přeložen na Generální inspekci bezpečnostních sborů, kde byli všichni za Jidáše. Ve smutku po ztrátě partnera pak snášel diskriminaci mnohem hůř. Podal stížnost na svého nadřízeného, což ho vykoplo rovnou čarou do oddělení zatracenců, které vymyslel Buron. Teď seděl na zhoupnuté židli s nohama na stole a pročítal týdenní přílohu Le Mondu, aby si odpočinul od marného pročítání starých spisů odložených případů, kterých měli plnou chodbu. Ze sousední místnosti sem náhle pronikl zvýšený hlas, takže major sklonil noviny, chvilku poslouchal, pak zvedl obočí a znovu se začetl do článku.
Šlo o xtý spor vznětlivé Evy Rosierové s neústupným Merlotem. Neustále se dohadovali, ne nutně o stejné věci ve stejnou chvíli, ale nezdálo se, že by jim to nějak vadilo. Tentokrát bylo slyšet, že se hádají o přednosti nejnovější kapitánčiny vymoženosti – kulečníku. Kapitánka Rosierová, spisovatelka, scénáristka a milionářka, všechny mocné od Šestatřicítky po státní zastupitelství štvala tím, že je zesměšňovala v televizním seriálu. Od chvíle, co přistála v tomhle komisařství v ulici Neviňátek, se věnovala zařizování zdejších prostor, a to stále méně zdrženlivě. Když předchozího dne nadhodila možnost koupě stolního fotbálku, aby se zabavil Dax a Lewitz, Capestanová se otázala, zda nehodlá do komisařství taky zavést placený vstup nebo rozdávání žetonů. Merlot byl při tom a nad tou otázkou se zamyslel, aniž pochopil její ironii. Rosierová jakožto důmyslný stratég pod zdáním neotesance hodila zpátečku. Capestanová nepochybovala, že ústup je pouze dočasný.
Komisařka odešla od tiskárny do místnosti, z níž se nyní díky stolu pro anglický biliár, obdélníkové lampě s třásněmi, čtyřem klubovkám, stojanu na tága a nádhernému baru s pultem z masivního dubu a ladícími barovými stoličkami stala „herna“. Eva se vytasila s pádnými argumenty: „Teď je to jasné, Anne, do oddělení už nebude chtít přijít nikdo další. Volné místo můžeme klidně využít, nebude to vypadat tak smutně.“ Z místnosti opravdu už nečišel ani náznak smutku a vlastně ani žádné volné místo.
Někdejší kapitán z mravnostní policie Merlot, alkoholik rozložité postavy a svobodný zednář vynikající uměním, jak jednat s lidmi, stál pevně rozkročen s výrazem mužské pýchy ve tváři, v jedné ruce tágo, ve druhé sklenku červeného vína, neotřesitelný jakoukoli bouří. Na saku měl stopy namodralé křídy. Rosierová pokračovala ve svém výpadu:
„… je to se vším stejné… Podívej se na nosorožčí roh. Jednou nějakej blbec uviděl nosorožce a řekl si ,Páni, skvělý, chci taky takovej, možná ho stačí roztlouct a spolykat, abych byl

postelovej borec‘, a od těch dob zvadlí fíci celýho světa nosorožce vyhlazujou, jen aby toho svýho dostali do pozoru.“
Pes Pilot seděl Rosierové u nohou a nábožně ji poslouchal. Obrátil čenich k Merlototvi, aby viděl, co na to dokáže říct.
„Přesně tak, drahá přítelkyně! Vitalita! Rád s vámi souhlasím, právě ona vede k rozsáhlým výdobytkům a k vědeckému pokroku!“ souhlasil kapitán s rozmáchlým gestem, takže tágem málem vypíchl oko poručici Évrardové.
Tu vyhodili z oddělení hazardních her kvůli závislosti na sázení. Teď se bokem opírala o stůl a stoicky čekala, až rozhovor skončí, přičemž prsty bubnovala na lesklé dřevo. Víceméně záměrně stála otočená zády k poručíku Torrezovi, který se choulil v křesle vzadu v místnosti a tágo měl opřené o opěrku. Capestanová došla k němu:
„Kdo vyhrává?“
„V debatě, nebo v kulečníku?“
„V kulečníku.“
„V tom případě já.“
„S kým hraješ?“
Torrez se zakabonil:
„Se sebou.“
Torrez ani tentokrát nebyl v týmu s nikým, raději hráli tři proti jednomu. Byl to pokrok, před měsícem by do místnosti nemohl ani vkročit, aby z ní všichni ostatní neutekli. Jeho ponurá pověst člověka, co nosí smůlu, dozajista slábla, ale jen postupnými krůčky. Každý, včetně Torreze – a hlavně on –, dál zachovával pravidla zdravé opatrnosti. Jen Capestanová k němu přistupovala, jak chtěla, nehodlala trpět, aby jí v jednání bránila jakákoli pověra.
Komisařce se z kapsy ozvalo cvrkání cvrčka užívajícího si slunce. Mobil. Na displeji se objevilo jméno Buron. Ředitel justiční policie jí volal naposledy před měsícem. Tehdy jí sdělil, že dodržel slib a mají pro ně to nové auto ve slušném stavu. Praporčík Lewitz, automobilový maniak, ho záhy nato naboural. Dále Buron doporučoval, aby se jejich oddělení snažilo chvíli na sebe moc neupozorňovat, než se kolegové i sdělovací prostředky trochu uklidní. Komisařka namítla, že už i tak jako by pro ostatní neexistovali. Ale chápala, že nějaké přechodné vyčkávací období je nejspíš nezbytné.
Jestliže jí Buron dnes volá, možná se rýsuje nějaká dobrá zpráva. Capestanová hovor vzala.
„Dobrý den, pane divizní, čemu vděčím za tu čest?“

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace