Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

... v koši nekončí! Ani v tom virtuálním na obrazovce

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V životě se musíme s lecčíms vypořádat. Ty nejpevnější zdi si ale zpravidla stavíme do cesty sami

07.02.2018
V životě se musíme s lecčíms vypořádat. Ty nejpevnější zdi si ale zpravidla stavíme do cesty sami

Autor: repro/vitalplus.org

Popisek: Michael Třeštík

Každý ze tří hrdinů má své sny, problémy a dilemata a musí se s nimi nějak vypořádat. Poutavý román Michaela Třeštíka Zdi tvé vydalo nakladatelství Motto.

Mimořádně zdařilý román, odehrávající se v druhé polovině osmdesátých let, je oceňovaný kritikou i čtenáři. Autor nabízí rozsáhlý psychologizující náhled do života tehdejší společnosti prostřednictvím osudů tří hlavních hrdinů: uznávaného grafika Hynka, který se snaží vytvořit své životní dílo, jeho ženy Dany, jež se po autonehodě ocitá na vozíku a svého muže opouští, a její obětavé sestry Soni, neschopné navázat partnerský vztah. Každá z postav se vypořádává se složitými otázkami svobody, pravdy, vztahu ke druhým a schopnosti učinit rozhodnutí a převzít zodpovědnost za svůj život.

Český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista Michael Třeštík se narodil v rodině Vladimíra, klavírního virtuosa, skladatele, hudebního kritika a v poválečném období šéfredaktora časopisu Slovanský přehled. Jeho matka Libuše, středoškolská profesorka češtiny, francouzštiny a němčiny, se přátelila s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem aj., manželka Helena je režisérkou dokumentárních filmů. Již během středoškolských studií začal psát verše a v roce 1964 se stal jedním ze zakladatelů libeňského Divadla poezie a studentského literárního časopisu Divoké víno. Po maturitě studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT. V souvislosti s prohlubujícím se zájmem o výtvarné umění začal od roku 1975 sbírat grafiku i moderní českou malbu a postupně vybudoval rozsáhlou sbírku.

Zdi tvé

V roce 1979 přijal místo experta pro urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky, od roku 1989 byl na volné noze jako publicista a výtvarný kritik a externě spolupracoval s týdeníkem Tvorba. V lednu 1990 byl zvolen šéfredaktorem literárního týdeníku Kmen, který s Pavlem Janouškem vzápětí přejmenoval a přeměnil na týdeník Tvar. Koncem roku 1990 inicioval vznik publikační řady Kdo je kdo, pro vydávání obdobných encyklopedických publikací spoluzaložil i stejnojmenné nakladatelství a roku 1992 nakladatelství Modrý jezdec, do kterého své nakladatelské aktivity přenesl.

V roce 1994 stál s manželkou Helenou Třeštíkovou u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnuje i produkci dokumentárních filmů, jako dramaturg spolupracoval také na celovečerních filmech Marcela a René. V roce 2005 založil internetový i kamenný obchod se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní zálibou.

Autor: Michael Třeštík
Žánr:
skutečný příběh, román pro ženy
Nakladatelství:
román

Ukázka z knihy:

Böhmovy tlapy nadlehčovaly a táhly špalek zepředu, Hynek tlačil z druhé strany a začínal se potit. Špalek měl něco přes metr a průměr kolem šedesáti centimetrů, a když ho vyvlekli ven, vypadal ještě větší. Böhm prstem přejížděl po letokruzích.
„Krásnej je, ale proč ho posílá mně, když ví, že se dřevem nedělám?“
„Proč ne?“
„Bojím se.“
Špalek kulili jako popelnici a vzájemně si funěli do tváří. Hynek ukázal na pískovcovou hlavu na soklu u zdi. „Proč se bojíte dřeva, když v kameni děláte?“
„To je něco jinýho. Kámen neroste. Nežije… Je to balvan. Jenom se válí, a když ho někdo rozštípne, tak se valí balvany dva. Sice menší, ale celý. Jenže dřevo má začátek a konec, jsou to buňky, a ne krystaly. Postavíme to semhle…“
Špalek vykolíbali přes dva schody do ateliéru a přikulili ho před velké ateliérové okno.
„Asi na to nikdy nesáhnu,“ řekl Böhm, „ale Václavovi vyřiďte, že mu děkuji. O léčení nemluvil?“
„Už je tak daleko?“
„Už je daleko dál.“ Böhm se lokty opřel o špalek a ukazováčkem a palcem si promnul oči. „Už je z něho troska, která nemůže ani sama dělat, a to byl z naší generace nejtalentovanější. Dřív by si s touhle lípou poradil sám. A jak dobře… Dneska je potíž sehnat někoho, kdo by ho u sebe nechal přicmrndávat.“
Vrátili se k autu, přišroubovali zpátky dvířka a Böhm podal Hynkovi mramor a desky. Hynek hodil mramor na zadní sedadlo a s deskami v ruce zaváhal.
„Nechcete se podívat?“
Böhm kývl hlavou, rozložil desky na přední kapotu a opatrně převracel jednotlivé pasparty. Byly to barevné studie osmi ženských postav v antických róbách.
„Zajímavé,“ řekl Böhm, ale pak desky sklapl a vrátil je Hynkovi. „Děkuju. Buďte zdráv!“
Hynek nastartoval a vycouval na ulici. Měl vztek a hořko v ústech. Morous. Mohl aspoň milostivě ukázat, na čem dělá. Děkuju a buďte zdráv! A ani se nezeptal na Danu. Nic. Hynek přidal plyn, až se kola škodovky protočila. Odlehčení bylo znát. Na simce skoro nepoznal, jestli je plná nebo ne, táhla líp. Nepřetáčela se a byla tišší, jenže člověk si zvykne. Böhm je morous. Pěkně protivnej. Jeho práci si prolistoval jako staré noviny, neřekl ani popel a nechal ho odejít jako listonoše.
Měl vztek. Ohlásí se doma a pojede do ateliéru. Opřel se o volant a protáhl si záda.
Dobře ses bavil, Hynku? To bude Soňa. Dana neřekne nic. Bude se tvářit, že se jí to netýká, že je jeho věc, kdy se vrací domů. Je to horší než Sonino kousání. Se Soňou se může chytit, může se s ní pohádat, ale s Danou je to jiné. Nezlob se, dřív jsem přijet nemohl. Komise byla přeložená až na dnešek, spal jsem u Standy a včera jsem byl za tím Albrechtem. Nemělo smysl vracet se jenom na noc… Ale Dana neřekne nic. Zato Soňa si neodpustí ironické poznámky. A nic mu ne­vyčtou přímo. Jen si rýpnou, jak se zdržel v těch Varech o den dýl. Vlastně o noc. Je úplně jedno, co udělá, protože vždycky to bude špatně. Na náměstí Míru odbočil do Francouzské a jel rovnou do ateliéru. Karlíkova oprýskaná oktávka stála před domem a už v průjezdu bylo slyšet bručení míchačky.
Prošel dvorem ke svému plotu a ke svým vrátkům. Rozhlédl se. Hromada písku se zmenšila a u míchačky ležel pytel cementu. Aspoň že tady všechno klape.
Popošel do dvora a vtom si uvědomil, že dělá stále stejnou chybu. Chtěl uskočit, ale už bylo pozdě. Černý stín vystartoval, tušil ho letět za sebou, jen nepatrný šelest. Kdepak, vždycky to dopadne stejně. Stačil trochu zatáhnout hlavu mezi ramena a po úderu do zad zavrávoral. Za krkem ucítil horký dech. Jednou rukou se odrazil od hranice cihel, druhou hrábl za sebe do prázdna. Rychle se otočil a druhý útok už chytil do natažených rukou. Nahmátl obojek a vší silou trhl k zemi.
„Rolfe, ty pacholku, já si dám jednou pozor a zametu s tebou, že na to do smrti nezapomeneš!“ Vlčák mrskal ocasem, hrabal tlapami kolem uší, ale Hynek držel pevně…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace