Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Festivalové Vary 2018

Festivalové Vary 2018

Jako každý rok sledujeme dění na festivalu jako ostříž

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Dovolená

Dovolená

Série článků s informacemi, které je dobré vědět

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Napsalo se o něm už leccos. Jedině tenhle příběh legendárního ‘brouka‘ je ale autentický

05.02.2018
Napsalo se o něm už leccos. Jedině tenhle příběh legendárního ‘brouka‘ je ale autentický

Autor: repro/slapcompany.com

Popisek: Paul McCartney

Jaký opravdu je historicky nejúspěšnější skladatel populární hudby a člen nesmrtelných Beatles? Jeho jediná oficiální biografie konečně vychází i u nás. Knihu z pera Philipa Normana Paul McCartery: Biografie vydalo nakladatelství XYZ.

Jaký je historicky nejúspěšnější skladatel Paul McCartney? Nejuznávanější autor biografií hudebních legend ho vykresluje jako složitého, nejistého workoholika, který má potřebu stále si něco dokazovat. Autor se nevyhýbá ani tématům, jako je složitý vztah s Johnem Lennonem, deprese po rozpadu Beatles nebo dojemná smrt jeho ženy Lindy. To a mnohem více najdete v první a jediné biografii, schválené Paul McCartneym a jeho nejbližšími.

Sir James Paul McCartney je britský hudebník, zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista a bývalý člen zřejmě nejslavnější kapely všech dob The Beatles. Působil c ní společně s Johnem Lennonem, Georgem Harrisonem a Ringo Starrem a kapela si vysloužila celkem sedm hudebních cen Grammy. Jeho skladatelské partnerství s Lennonem patří k nejúspěšnějším a nejvíce ceněným napříč dvacátým stoletím. Po rozpadu The Beatles se Paulvydal na sólovou dráhu, později s první manželkou Lindou založil formaci Wings a následně Denny Laine.

Paul McCartney: Biografie

Paul McCartney patří k nejprodávanějším skladatelům a koncertním umělcům všech dob. Na kontě má šest desítek zlatých desek, celosvětově se prodalo více než sto milionů jeho alb a další zhruba stovka milionů singlů jak z doby, kdy působil v Beatles, tak z dob sólové kariéry. Jeho slavnou skladbu Yesterday doposud předělalo více než 2200 umělců, což je historicky nejvíc. Jeho počin Mull of Kintyre z roku 1977 od Wings je jedním z nejlépe prodávaných singlů všech dob ve Velké Británii.

Britský spisovatel, novinář a dramatik Philip Norman začal v roce 1965 pracovat pro The Sunday Times. Od konce šedesátých let se zaměřil na profily populárních osobností a stal se neuznávanějším autorem biografií. Pro knihu o Paulovi zpracoval i rozhovory s rodinnými příslušníky a přáteli, kteří nikdy předtím na záznam nemluvili.

Autor: Philip Norman
Žánr:
životopis, osobnosti, hudba
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Po zbytek šedesátých let a pak dál až do konce století se už naše cesty nesešly. Já časem nastoupil do listu London Sunday Times, tam si ovšem články o Beatles velmi pečlivě hlídali starší kolegové. Takže jsem o Lennonových a McCartneyových písničkářských skvostech nenapsal ani řádku, ani když v šestašedesátém skončili s koncertováním, z čehož se vzápětí zrodilo jejich vrcholné album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a špičkové Paulovy kousky, jako Penny Lane, Eleanor Rigby nebo She’s Leaving Home. To jiní, a byla jich spousta, dokumentovali dva rušné roky po smrti Briana Epsteina, kdy Paul celé kapele zdánlivě šéfoval. Sledovali cestu Beatles do himálajského ášramu, kreslenou Žlutou ponorku, Bílé album, projekt Magical Mystery Tour i rozjezd firmy pojmenované Apple, která ovšem neměla nic společného s počítači.
Já byl celou tu dobu jen jedním z bezpočtu mladíků, kterým život Paula McCartneyho připadal jako ráj na zemi, přičemž jejich přítelkyně jihly, kdykoli ho spatřily (zejména v klipu Fool on the Hill s těma podmanivýma hnědýma očima v detailním záběru). Už tehdy se s obavami mluvilo o tom, že spolu Beatles možná nevydrží navěky – začínalo být zřejmé, že jim společný život nejspíš nepřinesl to dokonalé štěstí, s nímž jsme všichni počítali, a že to mezi nimi občas začíná dost nepříjemně skřípat. Ale přinejmenším jeden z nich pořád držel jejich prapor pevně v rukou. Dobře, George objevil indické náboženství a na oplátku ztratil smysl pro humor, John zase vyměnil sympatickou manželku za japonskou avantgardní performerku a ulétl s ní úplně mimo realitu. Zato Paul zůstával věrný překrásné Jane Asherové, pořád měl na hlavě dokonalý beatlovský účes, nosil obleky podle nejnovější módy z Carnaby Street, chodil na premiéry do West Endu, podepisoval autogramy a pořád se usmíval na celé kolo.
Pak šedesátá léta skončila a Paulova image zodpovědného a svědomitého beatla se poroučela s nimi. Rozešel se s Asherovou, se kterou mu to po všech stránkách slušelo, a narazil si neznámou americkou fotografku Lindu Eastmanovou. Když se zničehonic v roce 1969 vzali, sebralo to miliony plačících dívek a mladých žen po celém světě, ale nejen je. Chlapi jako já, kteří s ním jeho život nepřímo prožívali už od třiašedesátého, sice neplakali, ale mohli si hlavu ukroutit, co ho to, proboha, napadlo.
Ve stejném roce jsem konečně dostal za úkol napsat o Beatles velký článek do celostátního časopisu, i když ještě ne do britského. Americký magazín Show mě pověřil, abych se pořádně podíval na zoubek firmě Apple, v níž mizela spousta peněz. Čím dál častěji se šuškalo o jejím hrozícím pádu. S pocitem, že to nebude zrovna jednoduché, protože jsem o Beatles až na dávný článek pro Northern Echo nic nenapsal, jsem se obrátil na tiskového mluvčího Dereka Taylora. Tomu se ale zalíbilo pár textů, které jsem do Sunday Times napsal o jiných tématech, konkrétně o kulturistovi Charlesi Atlasovi, a dal mi akreditaci. To léto jsem se pak několik týdnů směl pohybovat po londýnském sídle Apple v georgiánském panském domě na Saville Row 3. Připadalo mi, že dokonale vystihuje Paulův vytříbený vkus.
Jenže jeho vkus byl tou dobou také to jediné, co tam po něm zůstalo. John a Yoko tam byli pečení vaření a z kanceláře v přízemí řídili svou mírovou kampaň, také George a Ringo se stavovali pravidelně. Po Paulovi ovšem nebylo vidu ani slechu. Když John jmenoval Allena Kleina manažerem kapely, naštvalo to Paula natolik, že i s Lindou zmizel z Londýna, usadil se na své skotské farmě a nahrál své první sólové album. Tehdy jsem si to neuvědomil, ale zblízka jsem tak vlastně přihlížel rozpadu Beatles.
Dlouhodobá otupující kocovina, které jsme si zvykli říkat sedmdesátá léta, trvala jen pár měsíců, když mi zavolal Tony Brainsby, PR agent na volné noze známý své bujnou zrzavou kšticí a také pořádnou porcí domýšlivosti. Teď zastupoval Paula McCartneyho, který zrovna dával dohromady kapelu jménem Wings, a ptal se mě, jestli bych s jeho svěřencem nechtěl udělat interview pro Sunday Times. Bez dlouhého přemýšlení jsem odmítl. V té době a ještě dlouho potom pro nás Beatles byli mnohem víc než kterýkoli jejich člen sám o sobě. Lidi zajímalo jen to, kdy se dají zase dohromady.
Pro Sunday Times jsem dělal rozhovory se spoustou jiných slavných muzikantů, ať už hráli rock, country, nebo blues. Patřil k nim Mick Jagger, Bob Dylan, Eric Clapton, Beach Boys, David Bowie, Bob Marley, Elton John, James Brown, Stevie Wonder, Johnny Cash, Rod Stewart, B. B. King, Everly Brothers, Diana Ross, Little Richard, Fats Domino, Fleetwood Mac, Aretha Franklinová nebo Bill Haley. Interview s Paulem mi ovšem už nikdo nenabídl a já o něj nijak neusiloval. Jako mnoho jiných mě naštvalo, že si postavil druhou kapelu, a aby toho nebylo málo, angažoval do ní na Johnovo místo Lindu. Tak jsem se rozhodl, že tohle prostě podporovat nebudu. Když jsem se stal vůbec prvním rockovým kritikem pro deník Times, mohl jsem si s ním na tiskových konferencích při propagaci raných alb Wings promluvit mnohokrát, ale nikdy na to nedošlo.
Ve třiasedmdesátém mi ovšem nezbylo než mu s albem Band on the Run přiznat zásah do černého, byť některé verše (třeba o venkovském soudci, který v sobě živil hněv) mi nepřipadaly zrovna hodny autora takové Penny Lane. Jinak jsem ovšem nepřestával tvrdit, že se z Paula McCartneyho stal jen samolibý stín sebe samého, nadále jsem truchlil po jeho ztraceném beatlovském kouzle a žehral na čím dál výraznější projevy sentimentality a vrtošivosti. Krátce po vydání Mull of Kintyre jsem do Sunday Times dokonce napsal satirickou básničku, jejíž poslední sloka dnes působí neuvěřitelně nevkusně:
Manželku hluchou máš, ne že ne, přeceňovanej burane,
a za svý klišé skončíš pod hlínou
Už brzo pod hromadou hlušiny své sny snít budeš
po pohřbu s hudbou, taky tak nudnou.
Tomu tedy říkám spálit mosty jaksepatří…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace