Jako první přeletěl Atlantský oceán. Jak tuto odvážnou misi prožíval sám legendární pilot?
01.02.2018
Foto: history.com
Popisek: Charles Lindbergh
Konečně i k nám se dostává dlouho postrádané vyprávění o Lindberghově legendární cestě z pohledu pilota. Knihu Dana Hamptona Charles Lindbergh: Transatlantický let vydalo nakladatelství cPress.
Toho deštivého rána 20. května 1927 se málo známý Američan jménem Charles A. Lindbergh vyšplhal do svého jednomotorového jednoplošníku The Spirit of St. Louis a připravoval se ke vzletu z malého letiště na Long Islandu ve státě New York, pevně rozhodnutý získat Orteigovu cenu ve výši 25 000 dolarů, která byla v roce 1919 přislíbena prvnímu pilotovi, jenž bez mezipřistání uskuteční přelet mezi New Yorkem a Paříží. Na jeho start se přišlo podívat jen 500 lidí. O třicet tři a půl hodiny později, když dosedl v Paříži a dosáhl zdánlivě nemožného, vzal jeho letoun The Spirit of St. Louis útokem více než stotisícový dav.
Kniha, která přináší poutavý a unikátní popis odvážného přeletu Charlese Lindbergha přes Atlantik, pochází z pera „jednoho z nejvíce vyznamenaných pilotů v historii letectva“. Je napsaná stylem „přímo z kokpitu“ a opírá se o primární zdroje, jako byly Lindberghův osobní deník, rodinné dopisy nebo nevyužité letecké archivní materiály. Nabízí pohled na celý let přímo z kokpitu. Tato perspektiva ve stylu ‘jste tam také‘ spolehlivě evokuje napětí, riziko a dovednosti od okamžiku, kdy Lindbergh vzlétl z Roosevelt Field, přeletěl pobřeží Newfoundlandu a směřoval sám do noci nad převalujícími se vlnami.
Autor knihy, podplukovník v záloze Dan Hampton, odlétal během dvacetileté kariéry u Letectva Spojených států amerických celkem 151 bojových misí. Za službu ve válce v Iráku, kosovském konfliktu a válce v Zálivu obdržel Hampton Záslužný letecký kříž za chrabrost, Purpurové srdce, osm leteckých medailí Za chrabrost, pět medailí Za zásluhy a mnoho dalších ocenění. Je absolventem USAF Fighter Weapons School, USN Top Gun School (TOGS) a USAF Special Operations School.
Jako analytik často hostoval v CNN, Fox News a MSNBC, kde diskutoval o zahraničních věcech, vojenském letectví a problematice zpravodajství, publikoval v Aviation History, Journal of Electronic Defense, Air Force Magazine, Vietnam magazine Airpower magazine a napsal několik prací na taktické úrovni se stupněm utajení pro USAF Weapons Review. Je autorem bestsellerů Viper Pilot a Rytíři nebes.
Autor: Dan Hampton
Žánr: světová historie, military
Nakladatelství: cPress
Ukázka z knihy:
Tisíc stop po ranveji je za ním a řídicí páka je nyní pevnější. Slim cítí v podrážkách bot odpor pedálů, jak se do nich opřel tlak vzduchu. Usilovně rotující vrtule se snaží zakousnout do těžkého vzduchu, udržet se, vytáhnout Spirit do vzduchu. Bude to stačit? Uzvednou křídla tu obrovskou zátěž dříve, než třicetičtyřpalcová kola s drátěným výpletem prasknou?
Kapesník!
Malý bílý flíček se krátce zatřepotá na šedavém pozadí, než zcela zmizí v mlze. Polovina dráhy… 3 000 stop za ním a letoun stále nemá potřebnou rychlost. Měl se přece odlepit od země už o 500 stop dříve. Příliš paliva? 25 galonů navíc přidaly letadlu 153 liber. Nebo je to větrem v zádech? Rozměklým povrchem? Příliš mnoho možností… a on o nich ví. On to ví nejlépe. Lindbergh přitáhl řídicí páku jen o palec blíže k sobě a kola se odlepila od země.
Jenže Spirit se okamžitě znovu zanořil do bláta, trefil kaluž a sprška špinavé ledové vody se rozstříkla po bavlněném látkovém trupu. Křídla se kymácela. Jeho pravá ruka a nohy současně ovládaly řídicí páku a pedály, jen aby udržel letoun rovně. Lindbergh cítil, že se Spirit třese jako zvíře, které se přikrčí před výskokem. Náhle se však pravé křídlo propadá.
Zvedni to!
Křídla se srovnala… a teď opět dosedá na ranvej… měkce… trochu vychýlit směrovku, letoun si sedá… další spršky, cítí, jak kola na blátě podkluzují. Řev motoru zaplňuje kokpit, jak motor silou víří, a jeho prsty v rukavicích tlačí páku přípusti na plný plyn. Zní to jako uvnitř bubnu. Kola se opět zvedají a on cítí, jako by se země pod ním o několik stop propadla. Možná bych už mohl zůstat ve vzduchu…
Jenže nezůstal.
Lindbergh nechal Spirit dopadnout na zem a cítil, že kola znovu kloužou, tentokrát už ale trochu jinak. Jako by je země k sobě již nedokázala připoutat. Letadlo chce letět. Jak se klouzalo po zemi, cítil napětí v řízení i všech 223 koní, pulzujících v řídicí páce. Když Slim zíral před sebe skrz stříbrné rotující listy vrtule, došlo mu, že už zašel příliš daleko na to, aby mohl vše ukončit, a že se pohybuje příliš rychle na to, aby mohl zastavit. Má dostatečnou rychlost k tomu, aby dokázal překonat linii stromů a telegrafní dráty, které se nacházejí tisíc stop před ním?
Nahoru… nahoru!
Vrtule se zakousla do vzduchu, křídla se nadzvedla a Spirit se odlepil od země v 7:52 toho pátečního rána. Letoun pomalu vrávoral vzduchem, nyní ve výšce dvaceti stop, a před ním se do výšky tyčily stromy. Stejně tak dráty vedení, které v dešti zářily jako pavoučí síť. Čtyřicet stop. Silný řev Whirlwindu otupoval jeho sluch a po brýlích se mu do všech stran rozjížděly kapičky vody – teď není jiná možnost, letět nebo zemřít. Koutkem oka zahlédl malou skupinku lidí na konci ranveje. Prezident Ryan Airlines, B. F. Mahoney a další se seskupili kolem velkého sedanu značky Lancia a pro všechny případy měli připraveny hasicí přístroje.
Stromy se najednou ztratily pod jeho koly. Posekaný trávník…
bledé obličeje hledící vzhůru… golfové hřiště! Dostal se přes východní konec letiště. Jenže přes točící se vrtuli o průměru osmi stop a devíti palců před sebou spatřil další kopec. Nemá dostatečnou výšku na to, aby měnil rychlost, a nemá dostatečnou rychlost pro manévrování. Letoun se pohybuje na hranici přetažení. Dech se mu opět začíná zrychlovat. Pokusí-li se kopci vyhnout, pravděpodobně Spirit přetáhne a spadne do vývrtky, podobně jako Wooster a Davis. Nohou klepnul do pedálu a jemně pošťouchl řídicí páku doprava. Letadlo se zachovalo stejně jemně, téměř váhavě, a těsně okopírovalo kopec.
Jsem nad stromy.
„LINDBERGH OPUSTIL NEW YORK V 7:52 DOPOLEDNE. S chladným odhodláním čelí smrti, aby vzlétl do mlhavého rozbřesku,“ hlásil Russel Owen téměř bez dechu čtenářům New York Times. „Stovky lidí lapají po dechu, když vidí tohoto nezdolného mladíka [Lindbergha], jak čirým zázrakem zvedá stroj, zatížený 5 200 librami, do vzduchu, díky pochybení navíc o několik yardů dále.“
Opatrně nabírá výšku a pozoruje, jak se zvlněné kopce Long Islandu směrem na jih a východ pomalu zplošťují. Až nyní, když si uvědomil, že dosáhl výšky přibližně sta stop, začal Lindbergh normálně dýchat. I kdyby mu teď vynechal motor, měl by dostatečnou rychlost a výšku, aby někde dokázal řízeně přistát. Očima přelétl přes otáčkoměr, umístěný na dřevěné, černě natřené přístrojové desce a pocítil úlevu, že stále ukazuje 1 825 otáček. Pod otáčkoměrem je umístěn měřič Boyce Motometer, který ukazuje teplotu oleje motoru. Ta je také v pořádku. Na spodním okraji přístrojové desky se nachází sklonoměr ve tvaru T. Podobně jako vodováha je vyplněn kapalinou. Horizontální ručička indikuje pravý nebo levý náklon vůči vodorovné poloze, zatímco vertikální mřížka znázorňuje změny výšky. Rychloměr a indikátor vzdušné rychlosti jsou umístěny na druhé straně desky.
Lindbergh uchopil dubovou kuličku na konci páky připustí a opatrně ji stáhl mírně dozadu. Otáčky klesly na hodnotu 1 800. Indikátor rychlosti stále ukazuje 100 mil za hodinu, stáhl tedy páku ještě o kousek dozadu, aby klesly na 1 750 a na této hodnotě se držely. Nakonec, když měl čas vyhlédnout z pravého a levého okénka, uviděl jiný letoun, který s ním letí ve formaci: Curtiss Oriole. Věděl, že v něm sedí reportéři a přísně se zadíval do objektivů fotoaparátů, které trčely z každého okénka letounu.
I teď ho budou obtěžovat. Charles Lindbergh nemá tendenci se snadno rozčílit, ale v tuto chvíli to v něm vře. Kalifornské noviny o něm otiskly lži, reportéři si vymysleli rozhovory s jeho matkou, dokonce se vloupali do jeho pokoje a pokusili se jej vyfotografovat v pyžamu. Pojmenovali jej „Lucky Lindy“, jako by snad jeho práce měla se štěstím co do činění. Nebo „Létající blázen“, to se mu zamlouvalo ještě méně. Francouzské noviny, jako La Presse nebo Le Journal, otiskly detailní příběhy o tom, jak Nungesser a Coli přistáli v New Yorku. Byly zcela vymyšlené, a to včetně prvních slov francouzského esa věnovaných americkému tisku. Proč neotrávit chuť života špetkou fikce?...
Vložil: Adina Janovská