Dopřejte si špetku suchého humoru ze života. Ani chlapi to totiž nemají na světě snadné
16.01.2018
Foto: repro/vitalplus.org
Popisek: Michael Třeštík
Své o tom ví i prozaik, architekt a publicista, který je léta ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Své postřehy, plné suchého humoru a sebeironie, sepsal do útlé knížky, nazvané Jen aby, řekla moje žena, a vydalo ji nakladatelství Motto.
Občas potkám lidi, kteří říkají, že nejsou na Fejsbuku. Připojí k tomu vždycky zdůvodnění, ze kterého vyplývá, že já jsem debil. Co já už přečetl knih o duševní práci. Jak má být optimistické prostředí, ergonomicky správné sezení, čistý vzduch a kdo ví co ještě, a stejně všechno důležité jsem zatím vymyslel při cigáru zmáčknutý na stoličce mezi zdí a vanou v koupelně. Dřív jsem si kladl spousty otázek, ale jak jsem zrál, tak se jednotlivé dílčí otázky spojovaly do otázek obecnějších, ty pak do ještě obecnějších, až zbyla jen jedna úplně základní: Kde mám brejle?
Český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista Michael Třeštík se narodil v rodině Vladimíra Třeštíka (1894–1982), klavírního virtuosa, skladatele, hudebního kritika a v poválečném období šéfredaktora časopisu Slovanský přehled. Jeho matka Libuše, středoškolská profesorka češtiny, francouzštiny a němčiny, se přátelila s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem aj. Jeho manželka Helena je režisérkou dokumentárních filmů. Již během středoškolských studií začal psát verše a v roce 1964 se stal jedním ze zakladatelů libeňského Divadla poezie a studentského literárního časopisu Divoké víno. Po maturitě studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT. V souvislosti s prohlubujícím se zájmem o výtvarné umění začal od roku 1975 sbírat grafiku i moderní českou malbu a postupně vybudoval rozsáhlou sbírku.
V roce 1979 přijal místo experta pro urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky, od roku 1989 byl na volné noze jako publicista a výtvarný kritik a externě spolupracoval s týdeníkem Tvorba. V lednu 1990 byl zvolen šéfredaktorem literárního týdeníku Kmen, který s Pavlem Janouškem vzápětí přejmenoval a přeměnil na týdeník Tvar. Koncem roku 1990 inicioval vznik publikační řady Kdo je kdo, pro vydávání obdobných encyklopedických publikací spoluzaložil i stejnojmenné nakladatelství a roku 1992 nakladatelství Modrý jezdec, do kterého své nakladatelské aktivity přenesl.
V roce 1994 stál s manželkou Helenou Třeštíkovou u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnuje i produkci dokumentárních filmů, jako dramaturg spolupracoval také na celovečerních filmech Marcela a René. V roce 2005 založil internetový i kamenný obchod se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní zálibou.
Autor: Michael Třeštík
Žánr: humor
Nakladatelství: Motto
Ukázka z knihy:
Muž střílel na pásovce
Rok nezačne v pondělí, každý měsíc jinak dlouhý, týden se nedá rozdělit na dvě stejné půlky, a jak si jako v tomhle bordelu mám plánovat nějaký pravidelný režim.
V horoskopu jsem se teď dočetl, že hned po ránu zvládnu udělat moře práce. To chci vidět, když jsem vstal v jedenáct a připadám si unavený.
Každý doufám chápe, že když se mi porouchá rotoped, tak novoroční předsevzetí nemůžu plnit, ani kdybych chtěl.
Nevěřím na neposkvrněné početí, konspirační teorie a cholesterol.
Pořád čtu, kolik zralých mužů umře při potápění, horolezectví nebo joggingu. Nejsem blázen. Sedím opatrně v křesle a rozumně pokuřuju.
Říkají mi, že se mám víc pohybovat. Můj táta pořád jen seděl, četl a kouřil viržinka, a všichni mu říkali, že se má víc pohybovat. No, a pak všichni, co mu to říkali, postupně umřeli a táta pořád jen seděl, četl a kouřil viržinka.
Napsal jsem tady, že nevěřím na neposkvrněné početí a hned druhý den mě Pánbu potrestal: Botička na autě. To je mu podobný.
Když letíte s Air France, dají vám dobré víno a ztratí kufry.
Zjistil jsem, že „hezky si to užít“ a „splnit si sen“ znamená vypadnout z nějaké televizní soutěže.
Britští vědci prý už rozluštili záhadu kamenů ve Stonehenge: Nevědí, jak se tam dostaly. To je teda docela slušné rozluštění.
Teprve dneska jsem se dočetl, že letošní rok je rokem aktivního stárnutí. To ze mne udělali pěkného pitomce, protože já to nevěděl a až do včerejška jsem stárnul pasivně.
Když vzdělané lidi zmáhá matoucí mnohoznačnost věcí, hledají oporu ve filozofii. Já v těchhle případech lezu do vany. To je taky dobré.
Máma mi vždycky říkala: „Můžeš chodit nedbale oblečený, špatně oholený nebo rozcuchaný. Ale nikdy, Míšo opravdu nikdy, nesmíš mít špinavé boty.“ Celý život to dodržuju. Tedy s výjimkou těch bot.
Novinky.cz: „Muž střílel na pásovce, kulka se odrazila od krunýře a trefila jeho tchyni.“ Vůbec si nedovedu představit, jak to trénoval. Respekt.
Vložil: Adina Janovská