Ani rok 1895 není v pražských Holešovicích tím nejšťastnějším. Vraždy se kupí a komisař Pobuda neví, kam dřív skočit
26.12.2017
Foto: Kosmas
Popisek: Jiří Slavíček
S c. k. policejním komisařem Františkem Xaverem Pobudou se opět vracíme do pražských Holešovic konce devatenáctého století. Jeho duchovní otec Jiří Slavíček mu uchystal hned tři hrdelní zločiny. Vánoční případ c. k. komisaře Pobudy vydalo nakladatelství Motto.
František Xaver Pobuda je policejním komisařem sedmého pražského obvodu Holešovice a bdí nad pořádkem a klidem ve své čtvrti. Rok 1896 nebyl zrovna tím nešťastnějším a v jeho čtvrti se staly hned tři hrdelní zločiny. Případ nešťastného urninga nás zavádí do temných koutů Prahy, kde vyplouvají na povrch skryté lidské neřesti a vášně. V druhém případu s názvem Případ dvakrát mrtvého muže řeší komisař bestiální otcovraždu, která byla provedena zvlášť rafinovaným způsobem. Třetím je pak Vánoční případ c. k. komisaře Pobudy. V něm se komisař snaží dostat holešovického gruntovníka ze spárů lichvářky, jejíž vražda má osudovou dohru pro nevinného i po její smrti.
Všechny tyto případy nakonec dokáže policejní komisař Pobuda objasnit, pachatele zatknout, usvědčit a předat c. k. trestnímu soudu v Praze. Při svém pátrání má dva spolupracovníky, policejního koncipistu Nebeského a vynalézavého policejního praktikanta Rybičku, kteří mají na vyřešení všech tří vražd lví podíl.
Český spisovatel Jiří Slavíček je pražský a letenský patriot, takže se řada jeho děl právě proto odehrává v oblasti Letné, Žižkova, Jarova, Vackova a Židovských pecí. Jeho záběr sahá od detektivek, románů a povídek z období padesátých a šedesátých let přes humoristické romány až po trilogii knížek pro děti. V posledních detektivních románech (Vánoční případ komisaře Pobudy, 3x c.k. policejní komisař Pobuda, Zločin v lázních Karlsbad, Případy c.k. policejního komisaře Pobudy) vystupuje hlavní postava c.k. policejního komisaře F. X. Pobudy.
Jiří Slavíček je držitelem Ceny Jiřího Marka pro nejlepší detektivní román, kterou obdržel v listopadu 2016 za knihu Zločin v lázních Karlsbad od AIEP – České asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury.
Autor: Jiří Slavíček
Žánr: detektivka, historická próza
Nakladatelství: Motto
Ukázka z knihy:
C. k. policejní komisař Pobuda se představuje
Rohový třípatrový dům s prostou fasádou má okna na rušnou pražskou Ferdinandovou třídu, ale hlavní vstup je z Poštovské ulice. Na oválném štítku má ten rozlehlý dům popisné číslo 314. Vedle vchodu ve výšce dospělého člověka svítí bílá oválná smaltovaná cedule s rakouským dvojhlavým orlem a korunkou. Nápis pak oznamuje, že tato budova je sídlem K. k. Polizey Direction. Policejním prezidiem není jen tato hlavní budova, ale i ostatní, celý komplex budov stáčející se za roh do Bartolomějské ulice. Tady je centralizována veškerá moc rakouské císařské policie v Praze. dalších budovách je zřízeno okresní policejní oddělení pro Staré Město pražské, místnosti a pokoje pro mužstvo, věznice, úřadovna policejního lékaře, ústředního inspektora, zpravodajské oddělení. Budovy jsou vzájemně propojeny chodbami a dvorem. Na dvoře policejního prezidia postávají policejní drožky se zapřaženými koňmi pro případ rychlého nasazení do akce. Hlavní budova č. p. 314 má v přízemí ústřední přihlašovací úřad, protokol, spisovnu a sídlí zde i šéf policejních lékařů. V prvém patře je pak zasedací síň, úřadovny konceptních úředníků, úřadovna policejního ředitele, prezidiální kancelář a síň pro novináře. V druhém patře sídlí zpravodajské oddělení, kanceláře úředníků, úřadovna přednosty, telegraf a telefonní ústředna a oddělení litografie. V dalším, posledním patře pak kancelář přednosty IV. oddělení, kanceláře detektivů, výpravna a protokol.
C. k. policejní komisař František Xaver Pobuda stál na měkkém rudém koberci v kanceláři policejního ředitele. Spolu s ním tam stálo v řadě všech devět okresních policejních komisařů spravujících jednotlivé pražské obvody. Po levé straně komisaře Franze Xavera Pobudy jeho kolega komisař Škampa ze správního okrsku Josefov, mající své komisařství na Jánském náměstí. Po jeho pravé straně policejní komisař Václav Dvořák z Bubenče, jehož policejní úřadovna sídlí hned vedle kostela sv. Gotharda v Bubenči. Dále pak ostatní páni komisaři zastupující jednotlivé okrsky Velké Prahy. Zatím mlčky stáli a naslouchali slovům policejního ředitele Franze von Stejskala.
Pobuda po očku pozoroval vedle stojícího komisaře Dvořáka, snad proto, že ho téměř měsíc neviděl a rád by s ním zavedl hovor. Teď to ovšem nešlo, bylo nutné naslouchat přísným direktivám policejního ředitele. Komisař Dvořák byl ze všech devíti komisařů Pobudovu srdci nebližší. Už z toho důvodu, že jejich okrsky spolu sousedily a mnohdy spolupracovali na řešení policejních případů. Oba byli přibližně stejně staří a své okrsky měli za řekou, v levobřežní části královského města pražského. Měli i společné názory a vzájemně si nezištně vypomáhali.
Komisař Pobuda spolu s ostatními naslouchal monotónní němčině holohlavého muže s patriarchálním knírem. Stál tam již přes hodinu a jako by mu význam slov starého muže unikal. Jako obvykle se zabýval omladináři, což byla česká mládežnická politická organizace zasazující se o větší národnostní práva Čechů, o zavedení jednotného hlasovacího práva. Pobuda věděl, že ve své podstatě za to mohly punktace, které měly česko-německé národnostní spory vyřešit rozdělením správy země na německé a smíšené oblasti, a tím fakticky rozložit tradiční Království české. Už před dvěma roky docházelo s rostoucí politickou krizí k demonstracím a nepokojům, veřejnému pobuřování a srážkám s policií. Šlo o demonstrativní zpívání národních písní, pokus o svržení sochy svatého Jana Nepomuckého a konečně došlo i k rozsáhlé bitce s policií na Olšanských hřbitovech v Praze. Docházelo také k hanobení státních znaků, rozšiřování letáků, jejichž obsah byl označen jako protistátní, velezrádný.
V kanceláři na policejním ředitelství šlo o každotýdenní prezentaci, kdy si von Stejskal nechal sezvat všechny své podřízené komisaře a vedl k nim řeč. V tom dnešním proslovu nechtěl připustit, že takzvaní omladináři jsou již pochytáni, odsouzeni a jejich hlavní představitelé Rašín, Herold, Neumann, Holzbach či Modráček úpí v žaláři. Připomínal, že stále zde zůstávají skryté buňky oponentů režimu a je nutné je vypátrat a zatknout. I v uhašeném ohni může doutnat zárodek příští revoluce, která ohrozí celou rakousko-uherskou monarchii v čele s císařem Františkem Josefem I.
Holohlavý, brunátný policejní ředitel, dvorní rada Franz von Stejskal náhle vstal z křesla. Na uniformě se mu zaleskly řády, které měl vystavené na prsou na odiv svým podřízeným, kteří tu před ním stáli v uctivém postoji. Z přítomných komisařů se mohl vyznamenáním pochlubit jen komisař Piwak z komisařství vinohradského, kterému se na uniformě skvěl saský řád Augusta. František Xaver Pobuda zatím žádným řádem dekorován nebyl, na jeho služební uniformě v ohrádce na límci byly pouze dvě stříbrné hvězdy. Jen Václav Ploch z karlínského distriktu měl na límci hvězdy tři, a to z titulu funkce vrchního komisaře. Pro Pobudu mělo tohle setkání spíše společenský význam, úkoly na něj kladené šly obvykle jinou cestou v Holešovicích, s Omladinou nebojoval. A také se rád se svými kolegy opět po týdnu setkal. Dnes policejní prezident von Stejskal neřešil nic podstatného, i když se raport protáhl. Policejní prezident se zmínil o neobvyklém a zatím ojedinělém případu, který se objevil na policejní scéně. Šlo o padělání nebo lépe řečeno zneužití šlechtických predikátů. Skupina osob se pokusila prodávat dokumenty, které poté opravňovaly nosit šlechtický přídomek. Nic takového se ještě předtím nestalo…
Vložil: Adina Janovská