Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Juraj Červenák, Vlk a dýka

16.12.2017
RECENZE Juraj Červenák, Vlk a dýka

Autor: repro Youtube.com

Popisek: V rozhovoru pro PoP-Cult Magazín

V pořadí pátý případ kapitána Steina a notáře Barbariče, který opět připravilo pro české publikum žižkovské Argo, svému autorovi ostudu neudělá. Ačkoli se nám při čtení vůbec poprvé stalo, že jsme si museli dát odstup, román se po několika desítkách stran krásně rozjel a závěr byl doslova strhující. Jako ostatně u předešlých (čtyř jeho) děl.

"Dosud jsem psal knihy v žánru historické fantasy, inspirované slovanskou mytologií a slovenskou historií a jednoho dne jsem se rozhodl napsat detektivku, další můj oblíbený žánr a zkusit si to, protože na slovenském trhu tento styl chybí, věnuje se mu jenom jeden autor, a to Dominik Dán, který píše systematicky detektivky. A z toho důvodu, že jsem dosud psal historické knížky, tak jsem si řekl, že to bude historická detektivka. Nejdříve jsem si vybral období, ani ne tak rudolfínské jako období protitureckých válek. První část se věnuje prostředí Banské Štiavnice, odkud pocházím, pak přišla Praha, a tam jsem logicky využil všechna známá rudolfínská fakta – alchymisty, golema, židovskou obec a všechno kolem toho. Nejdříve jsem se chtěl vyhnout všem těmto klišé, ale nakonec jsem zjistil, že to není možné, proto jsem je chtěl zakomponovat do příběhu v jiném, zábavném pohledu," řekl sám autor KrajskýmListům.cz.

Naše redakce se jeho dílu věnuje komplexně a dlouhodobě. Ačkoli recenze právě na tuto knihu málem nevyšla, jelikož si na opakované prosby o recenzní výtisk nikdo z Arga (jmenovitě Zdeňka Křikavová, Richard Klíčník) neudělal řadu týdnů čas. Ale nebylo to poprvé. "Manažeři" z tohoto nakladatelství nereagují posledního půl roku téměř na žádnou z našich otázek na recenze. Odpověď přitom zabere sotva minutu. Prý neměli čas, ozvali se nakonec. Za toto arogantní přehlížení ovšem Červenák nemůže, třeba si časem vybere jiného nakladatele, který bude mít k recenzentům docela jiný přístup. Doporučovali bychom Mystery Press. Literatuře oddaná a nadšená parta lidí.

Jak jsme už uvedli zkraje, při četbě jsme si museli dát pauzu. Dostali jsme se cirka na stranu čtyřicet a připadali si jako v knihách dějepisu. Mnoho, mnoho, a ještě více faktů, vcelku letmé a zbytečné dialogy. Prostě nic z toho, co jsme znali z minula. Žádné tajemno a doslova polykání stran jako u Ohnivého znamení či Krve prvorozených. Chyba? Nejprve jsme si řekli, že šlo zřejmě o narychlo sepsané dílo pro vánoční trh. Pak nám ale došlo, že nejlepší bude pauza. Přeci jen je zbytečné, abychom hanili autora, jehož máme tak rádi. A pak se to stalo. Z čista jasna změna. Dialogy nabraly směr, ze zápletky, které jsme nepřikládali jiný než milenecký charakter, se stala hluboce a pečlivě zpracovaná konstrukce. To, co jsme považovali za lekce dějepisu, nás začalo bavit. Pro pochopení, jak detailně se Červenák vrátil do minulosti, použijeme část z jeho textu, výborně přeloženého Robertem Pilchem.

„Udatný bojovník z rodu proslulých turkobijců. Stínal pohanské hlavy v Chorvatsku, u Ostřihomi a Budína, proléval krev za království v jatkách u Keresztése. Teď sloužil coby vrchní velitel husarů na Illésházyho panstvích, byl kapitánem hradu Čabraď a měl pod palcem několik menších pevností chránících přístup k hornickým městům."

A nyní přistoupíme k samotnému ději. Hrad na hoře Sitno, jehož mapa zdobí i vnitřek knihy, odedávna střežil cestu k bohatým hornickým městům. Kvůli turecké hrozbě je na podzim roku 1599 dobře vyzbrojený a má početnou posádku. Navzdory tomu se z něho ztratí kastelánova dcera, panna Verona. Uprostřed noci, bez jediné stopy. Zoufalý hradní správce prosí o pomoc notáře Barbariče z nedalekého Schemnitzu. Barbarič tentokrát na vlastní pěst čelí záhadě, která zdánlivě nemá řešení. Šlo o zoufalý útěk, o únos, nebo dokonce o vraždu? Situaci komplikuje skutečnost, že na Sitnu nalezla útočiště Kateřina Pálffyová, údajně nejbohatší a nejmocnější žena v království. Navíc Barbarič netuší, že hrad má ještě jednoho tajného obyvatele, o němž nikdo nesmí vědět. Do složitého případu se postupně vplétá krvavá minulost hradu a pověsti o zakletém podzemním vojsku, o krutých loupeživých rytířích, o přízracích a loupežnických pokladech.

Ačkoli to zní jako pohádka, nebude to žádná četba na dobrou noc. Červenák pro psaní použil nejen znalosti a rady hradologů, ale vycházel také z dobových pramenů. Excelentně zvládnul propojit dávnou historii s příběhem, který se rozlévá jak moře. Naznačíme. Poté, co se (tušíme) sedmnáctiletá dívka ztratí, vypadá to prostě na milenecké avantýry. Utekla s někým, kdo ji miloval. Kniha určitě poběží jiným směrem. To jsme si říkali. Ale ona s milencem neutekla. Vlastně není ani tak daleko, jak by se mohlo zdát. A v tuto chvíli končíme, jelikož právě pasáž hledání a nalezení dotyčné dívky patří k tomu nejsilnějšímu zážitku. Ostatně i samotný závěr, kdy dojde na "specifický" výslech je výživná. Ale to už bychom překročili pomyslný Rubikon a připravili čtenáře o slast. Ta kniha, musíme to tedy znovu zopakovat, je totiž úžasná.

Ďuro Červenák neodbyl ani písmenko. V hlavě i na papíře si vytvořil soudobou mapu dění a dějů stovky let nazpět. Název knihy pak přišel sám, je to vodítko k podstatě celého příběhu, což autor také pěkně a rafinovaně pozdržel. Nespěchal. Dialogy jsou strhující a posunují celkový děj, aniž by si to čtenář uvědomil. Jakkoli nám to zprvu přišlo kostrbaté a složité, nakonec jsme uznali, jak hluboce jsme se zmýlili. Už od první knihy se nám práce toho slovenského spisovatele líbí. Prostě nás to chytlo. Nebýt povýšené ignorance ze strany Arga a úmyslného přehlížení našich emailů, nenechalo by v nás pachuť vůbec nic.

Název: Vlk a dýka
Autor: Juraj Červenák
Překlad: Robert Pilch
Vydalo Argo, 2017
Hodnocení: 85 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace