RECENZE Vilém Křížek, Smrt má vůni inkoustu
27.11.2017
Foto: archiv
Popisek: Knihovna, ilustrační foto
Ambicí obnovit postupy, kterými se mohl pyšnit Sherlock Holmes, známe bezpočet. Ale především mimo Českou republiku. Nám se do ruky dostala zjevná prvotina Viléma Křížka, která si tento směr vybrala za svůj. Pokud by z úvodu nebyla patrná linka, díky níž se Holmes na přelomu 19. a 20. století držel na výsluní snad padesát let, která vlastně kopírovala životní pouť Arthura Conana Doyla, v úvodu ji trochu rozvedeme.
Holmes byl především chytrý - tedy inteligentní a současně vzdělaný. Od Studie v šarlatové přes román Pes baskervillský až po Černého Petra či Podnájemnici v závoji shledáváme v jeho postupech obrovský cit na detail. Jeho čuch po stopě byl abnormální, jeho výstřednost pověstná. Doyla tato postava učinila nesmrtelným. Nesmíme v této souvislosti zapomínat ani na jeho válečné zpravodajství a politické ambice, kdy se zasazoval zejména o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených a vystoupil taktéž proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu.
Vilém Křížek začíná. Věděl, že chce psát, co chce psát. Věděl, že půjde o detektivku, ale určitě si řekl, že takových už tady bylo. A tak se jal objevit hrdinu, jakého svět neviděl. Což nemyslíme ironicky, spíše jako narážku na báječnou pohádku Obušku z pytle ven. Svému nakladateli, potažmo čtenářům nabídl postavu soukromého detektiva Eliáše Sattlera. Ten se vymyká standardním postavám především čichem. Není to žádný dvojsmysl, ale metodický postup. Pakliže je možno zločin odhalit a odsoudit pomocí všelijakých stop, ty pachové v něm hrají důležitou roli. A to nehovoříme o psech.
Tento benefit nám především v úvodu knihy přišel jako humorný prvek. Sranda. Zábava. Výstřednost. Jenomže postupem děje se ukázalo, že to Křížek myslí vážně. Respektive jeho Eliáš Sattler.
Děj románu je příjemným zpestřením na dvě až tři odpoledne. Pointa je uvěřitelná, postavy hmatatelné. Musíme uznat, že zločin byl logický a jeho vyústění také. Nejkrásnější pro nás byla poslední část románu, kdy se v přímé konfrontaci (nebudeme naznačovat) setkali ústřední protagonisté. Došlo na "vyříkání" z očí do očí, což je někdy výrazná pomůcka nejen pro čtenáře, ale také pro samotné spisovatele. Nám se tohle na knihách líbí. Ne že bychom měli rozečteny tři čtyři knihy a nevěděli, která bije, ale přeci se musíme podívat na fakt, že ne vždy si lze všechno zapamatovat. Celkové shrnutí je prostě fajn.
O čem tedy kniha pojednává? Praha počátku dvacátého století se může zdát poklidná a idylická, ale pod povrchem vřou ostré spory: mezi Čechy a Němci, bohatými a chudými, podporovateli a odpůrci zbrojení. Tehdy začnou významnému průmyslníkovi Albertu Richterovi chodit výhružné anonymní dopisy a v sázce se ocitne hned několik životů. Netradiční soukromý vyšetřovatel Eliáš Sattler má čich na zločin – a to doslova. Citlivý nos mu umožňuje zachytit i stopy, které jiným uniknou: závan osudného parfému, pot podezřelého na předmětu doličném, stopu sotva zaschlého inkoustu... Sattler se ujímá případu anonymních dopisů, ale zaplétá se do něj hlouběji, než by se mu líbilo. Skandál, smrt, zakázaná láska, série obvinění – podaří se mu spirálu zločinu zastavit?
Ano. Ne. Nevíme. Však čtenáři sami posoudí.
Prvotina Viléma Křížka je příjemnou procházkou staré Prahy. Ten návrat do dávných časů se nám začíná zamlouvat více a více a nutno přiznat, že pokud v tom někdo umí chodit, na chvíli se vám podaří zmizet ze současnosti. Jak jsme už naznačili výše, pointa i zločin samotný je dobře vypointovaný. V knize nejsou hluchá místa a vše, co se odehrává, má hmatatelné a prokazatelné souvislosti. V románu je naznačena i dříve velmi tabuizovaná vztahová vazba, kterou ale také nebudeme rozvádět, protože byste se ihned připravili o pátrání.
Negativní věcí, kterou musíme zmínit, je onen čuch. Tlak na tuto schopnost, časté připomínání a návrat k ní, působí leckdy až magicky. Přehnaně. Nám by stačilo konstatování, že detektiv tuto libůstku ovládá a prohlubuje a že s ní bude pracovat. Tím, jak byla zmíněna několikrát, to sem tam vypadalo poněkud uměle. Sattlerův vyšetřovací rukopis je už tak dost charakteristický a tím, že se spisovatel neshodil pointou ani linearitou psaní, nepotřebuje modelovat svou hlavní figuru až do takových detailů. Zvykli jsme si na ni i beztak.
Název: Smrt má vůni inkoustu
Autor: Vilém Křížek
Obálka a ilustrace: Jan Klimeš
Vydává: Mystery Press, 2017
Hodnocení: 80 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda