Slavný klub Bunkr. Je to 20 let, co ho policajti zavřeli. Dobrodružný příběh rockového doupěte
25.11.2017
Foto: Facebook Richarda Němčoka
Popisek: Jedna památeční z Bunkru, rok 1995: Miki Kocáb, Martin Mejstřík, Věra Krincvajová, Václav Havel a Richard Němčok
Hlavička vypůjčená z povídky nejznámějšího německy píšícího pražského spisovatele se k připomínce smutného výročí násilného uzavření legendárního rockového klubu Bunkr, k němuž došlo 21. ledna 1997, přímo nabízí. Na Úřadu Městské části Praha 1 následně řadu let hledali vhodné využití prostor pro kulturu. Nevzniklo zde zamýšlené artové kino nebo divadélko pro děti, nýbrž až v roce 2013 služebna městské policie. Těžko říci, zda jde o prostory multifunkční, otevřené rovněž k využití veřejnosti, jak původně slibovala radnice. I když... jak se to vezme. Podle internetové informace na adrese Lodecká 1206 sídlí přestupkové oddělení městské policie, které se „zabývá řešením a zjišťováním nezaplacených pokut a přestupků“. Takovýhle příběh by možná nevymyslel ani sám Franz Kafka.
Moderní doba zrychluje a některým lidem se paměť krátí víc než je zdrávo. Malá inventura posledního čtvrtstoletí proto nemusí být od věci. Rockový klub Bunkr vznikal na počátku devadesátých let v euforii porevoluční doby, což ale ani v nejmenším neznamená, že by měl na růžích ustláno.
Šachová partie
První pokusy o zřízení rockového klubu v bývalém protileteckém krytu v blízkosti Petrského náměstí uskutečnila Společnost pro rozvoj kulturně společenského života, zaregistrovaná 16. února 1990, v létě téhož roku. Tehdy se hybnou pákou stala červencová manifestace za rockové kluby na Staroměstské náměstí, která obnášela několikadenní hudební produkci na pódiu, vzniknuvším u bočního vchodu do Kostela svatého Mikuláše.
Smlouvu s Bytovým podnikem pro Prahu 1 získala 14. září, ale krátce po jejím podpisu, dříve, než zde klub vznikl, iniciovali nájemníci z Lodecké ulice několik protestních akcí, jež vyvrcholily veřejnou schůzí zastupitelstva v Obecním domě, kde bylo odhlasováno odebrání zmíněných prostor bez náhrady škody. Není bez zajímavosti, že jeden z mála povolaných, kteří hlasovali proti, byl první porevoluční starosta Prahy 1 Petr Bachna, liberální politik a slušný člověk. Započatá rekonstrukce byla jen pozdržena, protože vyšší prioritu měly 23. a 24. listopadu první komunální volby po sametové revoluci.
Už na podzim však zmiňovaná neziskovka začala s pořádáním koncertů na Letné v podzemních prostorách pod bývalým Stalinovým pomníkem, odkud také 19. října na frekvenci 92,6 MHz krátce vysílalo naše první soukromé Rádio Stalin, fakticky i právně pirátské, což po několika dnech vyústilo v zabavení vysílače. Po udělení licence začalo už pod názvem Radio 1 vysílat na jaře 1991, což stojí za zmínku také proto, že s Bunkrem mělo dlouho stejnou adresu i těsné vazby. Společnost s ručením omezeným Rock Club BUNKR, kterou založili Richardové Nemčok a Héger, pak podepsala 17. června 1991 s Bytovým podnikem pro Prahu 1 novou smlouvu na využití nebytových prostor včetně kontroverzní klauzule, že majitel klubu zajistí „klid a pořádek v jeho okolí“. Bunkr otevřel na druhé výročí sametové revoluce 17. listopadu 1991 koncertem, na němž se vystřídaly Půlnoc, němečtí Drella’s Dream Drops a bubenice Maureen Tucker s Velvet Underground Revival Bandem.
Krátká cesta na vrchol
Kdo lační po zvláštnostech jako vystřižených z Guinnessovy knihy rekordů, patrně ocení, že Bunkr měl v Praze nejdelší čtyřiadvacetimetrový (!) barový pult, ale alkohol tady také platil společně s cigaretami za jediné legální drogy. Němčokova ochranka totiž rázně vyprovodila na ulici každého, kdo nepochopil sdělení na ručně psaném plakátu poblíž vchodu, že „jediní nevítaní návštěvníci Bunkru jsou ti, kteří přinášejí, nebo distribuují drogy“.
Věhlas rockového klubu brzy přesáhl hranice republiky a podle renomovaného německého magazínu Spex, který se dvakrát do měsíce věnuje rocku a popkultuře všeobecně, patřil v Evropě mezi deset nejlepších. Inspiroval také jinde a podle pražského vzoru vznikl rockový klub Bunkr kupříkladu i v Moskvě, i když k franšíze z rodu Hard Rock Café nikdy nestačil dozrát, protože kromě provozu byly na pořadu dne i další problémy, ke kterým se ještě dostaneme.
K popularitě ve světě přispělo, když v Bunkru natáčel 19. března 1993 guru alternativní scény Paul King se štábem televize MTV pro kultovní rockový pořad 120 Minutes koncert tuzemských kapel The Ecstasy Of Saint Theresa, Naked Souls, Sebastians, Support Lesbiens a Toyen. Z velkých jmen by rockoví encyklopedisté v programu Bunkru zaznamenali namátkou třeba anglickou kytarovku Slowdive nebo docela silné metalové jádro, jež zastupovali třeba portugalští Moonspell, kanadští Voivod a finští Waltari.
Přišel i Václav Havel
V listopadu 1995 zde ke čtvrtému výročí Bunkru zahrálo (druhý koncert den poté) volné uskupení Noel Redding And Friends: přáteli někdejšího Hendrixova baskytaristy byli kytaristé Ivan Král a Anthony Krizan ze Spin Doctors a americký bubeník Frankie La Rocka (New York Dolls), který hrával s Králem už v kapele Eastern Bloc. Záznam koncertu, který navštívil i prezident Václav Havel (nebyl zde poprvé), vyšel v roce 1996 vlastním nákladem na CD Live From Bunkr – Prague, po roce 2002 s jiným obalem i v několik amerických reedicích. Bunkr ale vytvářel rockové zázemí v širším slova smyslu. V přilehlém studiu natočila skupina Lucie svou trvalku Amerika a Žlutý pes má jeho interiér s barovým pultem v klipu jiné hitovky Sametová.
Richard Němčok a Ondřej Hejma v roce 1994: Kapela Žlutý pes měla v Bunkru prakticky svou domácí scénu
Navenek idylické roky ale provázely vleklé soudní pře, jež nakonec vyústily v likvidaci klubu. „Bunkr žil muzikou čtyřiadvacet hodin denně. Nic podobného v Praze není a už asi nikdy nebude,“ trefně zhodnotil tehdejší vývoj právě Ondřej Hejma ze Žlutého psa, jedné z kapel, které zde měly skoro domovské právo.
Pokračování v neděli, 26. 11.
Zajímá vás rocková muzika a všechno kolem ní? Předplaťte si časopis Rock´n´All.
Pavel Víšek
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Anička Vančová