Kluk, který dokázal přežít tsunami. Akční a dobrodružný příběh naučí více, než leckterá hodina dějepisu
19.11.2017
Foto: scholastic.com
Popisek: Lauren Tarshisová
Nejdřív přišlo zemětřesení, pak se zvedla obrovská vlna z oceánu. Skutečný příběh Lauren Tarshisové Vlna se blíží, popisující zážitky chlapce, kterému se podařilo přežít vlnu tsunami, vydalo nakladatelství cPress.
Pro Bena byla návštěva otcova rodného města po jeho smrti sama o sobě dost těžká. Jednoho rána ale psychická bolest přešla v opravdovou hrůzu. Poklidnou vesničkou na pobřeží oceánu otřáslo silné zemětřesení a zničilo dům Benova strýce. Pak se zvedly vody oceánu.
To neštěstí tenkrát v roce 2011 prožíval celý svět… Bena a jeho rodinu odnesla a odloučila obrovská tsunami. Ben je v úzkých, sám v cizí zemi, tisíce kilometrů od domova. Podaří se mu přežít jedno z největších neštěstí světových dějin?
Autor: Lauren Tarshisová
Žánr: dobrodružství, historie, příběhy dětí
Nakladatelství: cPress
Ukázka z knihy:
Když doktor Harryho prohlížel, stála u něj matka, Ojisan a mezi nimi Ben. Benovi se ještě pořád svíral žaludek z pohledu na bratra ležícího na zemi. Ten malý človíček vypadal strašně – kolem nosu měl zaschlou krev a na ruce hlubokou ránu.
I když byl hodně potlučený, neměl žádná vážná zranění. Větve stromu zřejmě zpomalily Harryho pád a zem byla díky dešťům měkká. Doktor, jmenoval se Sato, Harryho velmi pečlivě vyšetřil. Když skončil, pohladil Harryho po hlavě.
„Ty jsi snad z gumy, Harry,“ řekl výbornou angličtinou. „Odrazil ses, když jsi dopadl na zem?“
„Myslím, že jo!“ vykřikl Harry.
To všechny rozesmálo, dokonce i Bena. Zvuk, který vyšel z jeho úst, jej překvapil. Bylo to dlouho, kdy ho naposledy slyšel.
„Jen musím to malé škrábnutí na tvé ruce zašít,“ řekl doktor Sato. „Bude to jen pár stehů.“
Uf uf.
„Neeeee!“ ječel Harry.
Ukažte Harrymu kobru, on se usměje a nakloní se, aby si ji pohladil. Ale i ta nejtenčí jehla mu přivodí panickou hrůzu.
Benovi bylo jasné, že se doktor Sato k Harrymu nebude moct přiblížit ani na píď. Pokud by se ovšem neukázalo, že je doktor Sato génius.
„Paní Kudová,“ zvolal doktor Sato velmi hlasitě, aby překřičel Harryho řev, „je pravda, že má Darth Vader na ruce jizvu?“
Harry přestal brečet.
„Ano,“ řekla matka a zatvářila se vážně.
„Je to tak, Bene?“
„Určitě,“ odpověděl Ben a snažil se neusmát.
„Má ji z jednoho boje se světelným mečem.“
Všichni se podívali na Harryho, který se konečně zhluboka nadechl a polknul.
„Mohl bych mít taky jizvu?“ zeptal se tiše.
„Když vydržíš sedět bez hnutí, já budu šít,“ řekl doktor Sato.
Harry natáhl ruku k doktorovi.
„Prosím,“ odvážně popotáhl.
O tři čtvrtě hodiny později obdivoval Harry svou zašitou ránu, jako by to byl nejlepší narozeninový dárek, který kdy dostal. Všichni tři se pak s doktorem Sato rozloučili.
Namačkali se do Ojisanova malého auta a zamířili zpět do Shogahamy. Silnice byla úzká a obtáčela se okolo vysokých skalnatých útesů. Z jednoho okna bylo vidět, jak vlny Tichého oceánu narážejí na ostře řezané skály. Na druhé straně se táhla rýžová pole a postupně se tyčila až k jasně modré obloze.
„Táta měl pravdu,“ řekla matka. „Myslím, že tohle je opravdu to nejkrásnější místo na zemi.“
„Měli byste zůstat déle,“ řekl Ojisan.
„Já chci!“ zakřičel Harry.
Ben ne. Byl rád, že za dva dny odjížděli. Ojisan mu bude chybět. Ale pobyt tady v něm vzbuzoval hodně pocitů. Každou noc se mu zdálo o otci a stále na něj musel myslet. Doma se mu takové myšlenky dařilo snáz odhánět.
Nebylo to jednoduché. Přestal hrát basketbal, skončil i ve skupině cestovatelů, ačkoli ho stálo velké úsilí se do ní dostat. Basketbal byl jejich hra – Bena a jeho táty. Od té nehody stačilo zaslechnout míč odskakující od země a Ben měl pocit, že má v hrudi zapíchnutý meč.
Vyklidil svůj pokoj, aby v něm nezůstaly žádné fotografie s tátou. Strhal všechny plakáty F- šestnáctek, které visely nad jeho postelí. Vždycky, když máma zaklepala na jeho zamčené dveře, říkal Ben, že dělá domácí úkoly. Když si s ním chtěl Harry hrát, řekl mu, ať jde pryč.
Někdy se zdálo, že si Ben ze svého pokoje udělal jeskyni, místo tmavé jako to, kde se schovával jeho táta poté, co jej sestřelili v Afghánistánu. Ano, někdy se tam cítil opuštěný.
Ve své jeskyni byl však Ben v bezpečí…
Vložil: Adina Janovská