Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kolonizace Marsu je jedním z největších snů lidstva. I tuhle planetu prý ale dokážeme rychle zničit

30.10.2017
Kolonizace Marsu je jedním z největších snů lidstva. I tuhle planetu prý ale dokážeme rychle zničit

Autor: theweek.com

Popisek: Ray Bradbury

Jak bude probíhat vysněná kolonizace rudé planety? Jeden z největších vizionářů naší doby Ray Bradbury ji představuje v šestadvaceti povídkách Marťanská kronika, kterou vydalo nakladatelství Plus.

Šestadvacet volně spojených povídek Raye Bradburyho líčí budoucí kolonizaci Marsu. Celou knihou prostupuje zvláštní touha po dálkách, nostalgie a smutek nad pádem martského ráje, který lidé ničí od svého prvního přistání na písečné planetě. Když Marťanská kronika v roce 1950 vyšla, fanoušci sci-fi většinu povídek znali z časopiseckých vydání, ale pro běžného čtenáře byla kniha naprostým zjevením. A Bradburyho science fiction se rázem stala žádanou i ve „vysokých literárních kruzích“.

Lidé přicházejí a svým vpádem ruší tiché kouzlo rudé planety, ale nakonec – po letech nesnadného vzestupu a následného pádu – ji stejně opouštějí a ponechávají znovu osamělou a ztichlou. Jen vítr se prohání opuštěnými městy pozemšťanů a dávno vymřelými letovisky Marťanů. Do tváře Marsu spisovatelé často projektovali své obavy a sny – zvláště od dob Války světů od H. G. Wellse. V době, kdy převládala burroughsovská vize barvotiskových dobrodružství, jež na Marsu králů a princezen zažívají odvážní hrdinové, přišel Bradbury s originální kronikou plnou poetických obrazů. A právě jeho vize přetrvala a udivuje čtenáře svou působivostí dodnes.

Marťanská kronika

Překlad knihy byl pro nové vydání zrevidován, doplněn úvodním slovem, jež pro jubilejní vydání v roce 1997 napsal sám autor. Závěrečný portrét Raye Bradburyho pochází z pera německého znalce science fiction Rainera Eisfelda. „Raye Bradburyho jsem četla během dospívání a ty příběhy se mi opravdu vryly do mysli, obzvlášť ‘Marťan‘ a další povídky z Marťanské kroniky a román 451 stupňů Fahrenheita,“ říká uznávaná kanadská literární kritička Margaret Atwood. „Jeden z největších vizionářů naší doby,“ prohlásil o Bradburym slavný anglický spisovatel a satirik Aldous Huxley.

Autor: Ray Bradbury
Žánr:
světová beletrie, sci-fi
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Manželé K nebyli staří. Měli krásnou hnědavou pleť rodilých Marťanů, žluté oči jako penízky a jemný melodický hlas. Kdysi rádi malovali chemickým ohněm obrázky, plavali v kanálech v období, kdy je vinná réva napájela zelenou šťávou, a vydrželi si až do svítání povídat pod modře světélkujícími portréty v hovorně.
Teď nebyli šťastní.
Dnes ráno stála paní K mezi sloupy a naslouchala sálání pouštního písku, který se tavil v žlutý vosk a zdánlivě se roztékal až k obzoru.
Něco se určitě stane.
Vyčkávala.
Pozorovala modrou martskou oblohu, jako by čekala, že se oblaka každým okamžikem svinou, smrští a vyvrhnou na písek oslnivý zázrak.
Nestalo se nic.
Čekání ji unavilo, prošla se mezi zamlženými sloupy. Ze žlábkovaných hlavic tryskal jemný deštík, chladil žhavý vzduch a jemně dopadal i na ni. Za parných dnů měl člověk pocit, že se brouzdá v potoce. Podlahy v domě se leskly chladnými potůčky. Zpovzdálí slyšela, jak si manžel bez ustání přehrává svou knihu, staré písně mu prsty nikdy neunavily. V duchu zatoužila, aby zase jednou i jí věnoval tolik času jako těm podivuhodným knihám, aby ji objímal a hladil jako tu malou harfičku.
Ale to ne. Zavrtěla hlavou, shovívavě a sotva znatelně. Víčky si zlehka přikryla zlaté oči. V manželství si lidé zevšední a zestárnou, třebaže jsou dosud mladí.
Položila se do židle, která se vytvarovala podle jejího těla. Oči zavřela nervózně a pevně.
Zjevil se jí sen.
Hnědé prsty se zachvěly, natáhly, naprázdno se sevřely. Hned nato sebou polekaně trhla, posadila se a zalapala po dechu.
Rychle se rozhlédla, jako by čekala, že někdo bude stát před ní. Vypadala zklamaně – prostor mezi sloupy byl prázdný.
V trojúhelníku dveří se objevil její manžel. „Ty jsi volala?“ ptal se podrážděně.
„Ne!“ vykřikla.
„Měl jsem dojem, že tě slyším vykřiknout.“
„Opravdu? Usínala jsem a něco se mi zdálo.“
„Teď ve dne? To se ti tak často nestává.“
Seděla, jako by jí ten sen udeřil do tváře. „Něco tak zvláštního, tak strašně zvláštního,“ opakovala polohlasně. „Takový sen!“
„Aha.“ Zřejmě se chtěl vrátit ke knize.
„Zdálo se mi o nějakém muži.“
„O muži?“
„O vysokém muži, víc než metr osmdesát.“
„To je absurdní. Takový obr, nepovedený obr!“
„Jenže –“ hledala slova, „on vypadal docela hezky. Přestože byl tak veliký. A měl – já vím, že ti to bude připadat hloupě –, měl modré oči.“
„Modré oči! Dobří bohové!“ zvolal pan K. „Co ještě se ti bude zdát? Neměl náhodou černé vlasy?“
„Jak jsi na to přišel?“ Plála vzrušením.
„Vybral jsem tu nejméně pravděpodobnou barvu,“ odpověděl chladně.
„Ale on je měl opravdu černé!“ vykřikla. „A pleť měl úplně bílou. Byl to strašně zvláštní člověk. Měl na sobě divnou uniformu, slétl dolů z oblohy a mile mě oslovil.“ Usmála se.
„Z oblohy? Co je to za nesmysl?!“
„Přiletěl v nějaké kovové věci, na slunci se leskla,“ vzpomínala. Zavřela oči, aby si všechno znovu vybavila. „Zdálo se mi, že na obloze něco jiskří, jako když se vyhodí do vzduchu peníz, a najednou seto zvětšilo a měkce se to sneslo na zem, takové dlouhé stříbrné plavidlo, kulaté a cizokrajné. A na boku toho stříbrného předmětu se otevřela dvířka a ten vysoký muž z nich vystoupil.“
„Kdybys měla něco pořádného na práci, neměla bys takové hloupé sny.“
„Mně se to docela líbilo,“ odpověděla a znovu si lehla. „Nikdy jsem si nemyslela, že mám takovou představivost. Černé vlasy, modré oči a bílá pleť! Byl to divný člověk, a přesto – docela hezký.“
 „Přání je otcem myšlenky.“
„Nebuď jízlivý. Nevymyslela jsem si ho schválně. Prostě mi přišel na mysl, když jsem klímala. Nebylo to ani jako sen. Bylo to tak nečekané a zvláštní. Podíval se na mě a řekl: ,Přiletěl jsem raketou ze třetí planety. Jmenuji se Nathaniel York –‘“
„Hloupé jméno. Vlastně to ani žádné jméno není,“ ohradil se její manžel.
„Samozřejmě že je hloupé, vždyť je to sen,“ vysvětlovala mu mírně. „A pak řekl: ,Tohle je první vesmírný let. Jsme v raketě jen dva, já a můj přítel Bert.‘“
„Zase takové hloupé jméno.“
„A říkal: ‚Jsme z jednoho velkoměsta na Zemi, tak se jmenuje naše planeta,‘“ pokračovala paní K. „Takhle to říkal. Země, ano, tak se to jmenuje. A mluvil cizí řečí. Ale nějak jsem mu rozuměla. V myšlenkách. Asi telepaticky.“
Pan K se odvrátil. Zarazila ho otázkou. „Ylle?“ zavolala klidně. „Nenapadlo tě někdy, jestli – prostě – jestli na třetí planetě nežijí lidé?“
„Na třetí planetě se žádný život nemůže udržet,“ prohlásil její manžel trpělivě. „Naši vědci tvrdí, že v jejím ovzduší je příliš mnoho kyslíku.“
„Ale nebylo by to úžasné, kdyby tam lidé byli? A kdyby cestovali vesmírem v nějakých lodích?“
„Nech toho, Yllo, ty přece moc dobře víš, jak nesnáším takovéhle citové výlevy. Radši se zas pustíme do práce.“
Později toho dne si začala zpívat tu píseň, když se procházela mezi šumícími sloupy deště. Zpívala ji pořád znovu a znovu.
„Co je to za písničku?“ vyštěkl nakonec její manžel a přišel se posadit k plamennému stolku.
„Nevím.“ Zvedla oči, překvapená sama sebou. Pozvedla ruku k ústům, jako by tomu nemohla uvěřit. Slunce zapadalo. V slábnoucím světle se dům uzavíral jako obrovská květina. Mezi sloupy vál vítr, na plamenném stolku klokotal žhavý rybníček stříbrné lávy. Vítr jí načechral rusé vlasy a něžně jí pobrukoval do ucha. Stála tiše, hleděla do širých dálav bledého mořského dna, jakoby se na něco rozpomínala, ve žlutých očích jí stály slzy dojetí. „Stačí, když připiješ mi očima, a já ti připiji svýma,“ zpívala dojatě, pomalu a klidně. „Polibkem ve sklence mě vlídně pohosti a já se pro něj zřeknu vína.“ Pak už si jen pro sebe pobrukovala, oči měla zavřené a rukama lehounce plula s větrem. Dozpívala tu píseň.
Byla velmi krásná.
„Tu píseň jsem nikdy neslyšel. To jsi složila sama?“ vyzvídal a upřel na ni pohled.
„Ne. Ano. Ne – já vlastně nevím!“ Tonula v rozpacích. „Dokonce ani nevím, co znamenají ta slova, jsou v nějaké cizí řeči.“
„V jaké řeči?“
Bezděčným pohybem hodila kousky masa do bublající lávy. „Nevím.“ Za okamžik maso vytáhla uvařené a dala mu je na talíř. „Tak se mi zdá, že jsem vymyslela něco strašně hloupého. Ale ne vím proč.“
Nepromluvil. Díval se, jak žena hází maso do syčícího kráteru. Slunce zašlo. Pomalu, pomaloučku se snášela noc, vkrádala se do pokoje, postupně spolykala všecky sloupy i je oba a jako temné víno se rozlila po stropě. Obličeje jim ozařoval jen žár stříbrné lávy…

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace