Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Život za první republiky jsme si zidealizovali, i ona ale měla tvrdou a nemravnou odvrácenou tvář

27.10.2017
Život za první republiky jsme si zidealizovali, i ona ale měla tvrdou a nemravnou odvrácenou tvář

Autor: mesto-sedlcany.cz

Popisek: Pamětní deska Karla Ladislava Kukly v rodných Sedlčanech

Co také patří k dějinám Prahy před sto lety? Historky z prostředí, do nějž by se vám nejspíš nechtělo nakouknout ani zdálky, podává Karel Ladislav Kukla v povídkové knížce Pražské bahno, kterou vydalo nakladatelství XYZ.

Pochybné hospody a bary, doupata neřesti, šejdíři, zloději a vyvrhelové ve stínech periferie a všelijaké další ztracené existence, i ti tvoří jednu z podob prvorepublikové Prahy, jak ji zachytil český novinář a dramatik Karel Ladislav Kukla. Ve svých barvitých historkách přináší příběhy svérázných figurek pražského podsvětí a podává tak obraz odvrácené tváře Prahy v době, která nám s odstupem času většinou připadá přímo idylická.

Nenechte si ujít historky z prostředí hospod, náleven, nevěstinců, barů a tančíren nezaměnitelných jmen: Zelená žába, Žbluňk, Jedová chýše. Příběhy z Černé Indie, Hotelu Díra nebo polepšovny. Osudy lidí, kteří žili na společenské periferii a nebyli jen figurkami: Papka-Kaprál, Lojza Rasík, Démon Jana, Tonka-Myš fórová. Osobní svědectví o pěti desetiletích na přelomu 19. a 20. století podává reportér Národní politiky, nejčtenějšího českého deníku té doby.

Pražské bahno 

Karel Ladislav Kukla, (1863 – 1930) byl prozaik, dramatik, novinář, nakladatelský redaktor, překladatel z angličtiny a francouzštiny. Současným čtenářům je známý především svou knihou Podzemní Praha. Už jako poměrně mladý zazářil aktovkou Anatomové, která se na repertoár Národního divadla dostala v době, kdy mu bylo sotva jednadvacet let, úspěch sklidil i s následující činohrou Svatební noc, která získala Nerudovu cenu. V dalších letech se věnoval naplno novinářské práci. Navíc přeložil Twainova Dobrodružství tuláka Finna a převyprávěl pohádky Boženy Němcové.

Kukla žil bohémským životem, miloval noční život Prahy a jako investigativní novinář si oblíbil prostředí pražské galérky. Jeho reportáže ale trpěly značným zkreslováním a zveličováním pražského života, takže výsledkem byla jeho nejznámější braková díla z pražského podsvětí. Jeho smyšlené reportáže byly na přelomu 19.a 20. století i během první republiky velmi populární. Miroslav Josef Krňanský natočil podle knihy Pražské bahno němý film, Podzemní Praha se zase dostala jako tragikomedie do repertoáru Tylova divadla. Počátkem sedmdesátých let se skupina chlapců ze Speleologického klubu Praha dokonce snažila v pražských Nuslích najít legendární a Kuklou zpopularizovaný Hotel Díra.

Autor: Karel Ladislav Kukla
Žánr:
historická próza, povídky
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Z tajností tulácké krčmy Žbluňk

Zvláštní ironií osudu se stalo, že právě téhož dne, kdy skončil Batalión, byl z rozkazu policie pro četné neplechy a zločiny v něm páchané zavřen známý pražský lokál U Dejlů. Byl přezdíván „postrach noční Prahy“ a stal se útočištěm, domovem a vlastí dětí kalu a velkoměstského bahna.
Hantýrka pražského polosvěta mu nedala jiné přízvisko než Žbluňk - propast, jáma, bažina, která se zavřela nad každým, kdo se vrhl v ponurý noční život, bahno, v němž utonul jako zoufalý sebevrah.
Toto doupě založil na rohu Rybné ulice a Dlouhé třídy zchudlý hostinský Mamert Dejl, bývalý nájemce Žlutého domku na Malé Straně a kavárny Stará Slavie. Na první pohled budil lokál dojem, že je pouhou noční krčmou téhož rázu jako Pan Alojz, Stará paní a lokál U Červeného srdcete, leč vpravdě byli Dejlovi něčím více: Totiž sklepní skrýší všech pražských vagabundů i tajnou pastí na zločince stíhané zatykačem, z níž policie vylovila často vrahy, penězokaze i bandity.
Obecenstvo znalo dle doslechu jen horní lokál dejlovský, výčep, cukluft, hernu a kasino, tedy místnosti kavárenské a hospodské. Málokdo však věděl, že se mnohem větší tajné prostranství zvané Žbluňk prostírá pod šenkovnou, ve sklepení krčmy, a že tam noc co noc táboří ke stovce nocležníků.
Systém hořejších jizeb se podobal řešetu, kterým pan Dejl své hosty prosíval podle jejich vnější i vnitřní „hodnoty“. Nejodranější nechal hned ve výčepu u dveří, aby neměl mnoho práce, kdyby bylo nutné je vystrčit, umouněné, ucourané „krásky“ pustil s jejich průvodci dál do cukluftu. V herně se směli usadit již lepší chasníci od řemesla, vojáci a karbaníci. Kasino pak bylo vyhrazeno jen lidem lépe oděným, kteří sem přišli „na studie“ a ze kterých „něco koukalo“. Své osobní známé a hosty nejváženější usadil pan Mamert obyčejně do kuchyně, z protekce dostali lepší sklenku kávy, talíř polévky nebo špricek koňaku.
V herně koncertoval na harmoniku slepý Pepík, který, ač opravdu vůbec neviděl, vyšlapoval si hbitě po světnici, každého poznal podle řeči a přítomné uměl i obratně obsloužit. Hlavní slovo však měl sklepník Anton Luft, pravá ruka šéfova, který každému viděl až do žaludku a podle toho zacházel s lidmi pěkně, nebo krobiánsky. Když si některý frajer nebo kalina (tulačka) objednali pivo, přinesl Anton půllitrák v levé ruce a pravou současně natáhl pro peníze. Dal-li host šest „háčků“, dostal „pakoměřickou“ a měl to potěšení, že si s ním pan Anton důkladně zavdal na zdraví. Byl-li však „bez“, sebral mu sklepník pivo před ústy a bez řečí jej vynesl „na mráz“ doprostřed Rybné ulice.
Nejveseleji bylo v kasinu, kde seděli slušní páni, kteří neskrblili spropitným a z útrpnosti zaplatili žebravým nočňátkům nějaký punč či „sultánko“. Tam se také hrnuly všechny potulné zjevy, vědouce, že:
pan Anton, těžká vrána, zdrží kavky až do rána.
Ve všech těch místnostech se pilo a hýřilo vždy celou noc až do bílého dne a když se někdy stalo, že panu Dejlovi došlo pivo v sudech, doplnil je Luft vodou ze všech konví, hrnců a putýnek. Leč mnohdy k ránu se již ani vody k pokřtění pakoměřické nedostávalo, a tu Antonín veřejně sléval pivní splašky z vaniček ve výčepu, ve kterých se vymývaly půllitry a džbánky.
Když pak některý host proti takovéto divné chemické manipulaci protestoval, odbyl jej zkrátka: „Ale jdou do háje! Vám to musíme dát drobet slabší, nebo byste se opili jako čuňata...“
Tento rej v horních sálech Dejlovských zná z doslechu snad celá Praha. Ale málo je těch, kdo by kdy slyšeli o Žbluňku dejlovských nocležníků, kteří neměli nahoru přístup a museli sedat v dusném podzemním sklepě, v příšerné vlhké katakombě...
A přece v tom temném sklepě pod podlahou, kam se chodilo po příkrých schodech z rohu kasina a kolem sloupu, dlíval celý houf proletářů; tam spával, odtud vycházel na lup a vracel se tam i s výtěžkem takových výprav. Ta zvláštní společnost podobná ubožákům Victora Huga měla tu svou organizaci, své zábavy i tlupu lidí, kteří byli živeni a vydržováni výhradně tímto zchátralým nárůdkem. Měli též svého krejčího, který jim spravoval hadry a boty a přišíval záplaty, potloukal se zde „sekretář“ Kudrna, jenž za plat psal žebravé listy, a konečně tu žil i známý stříbrovlasý kmet Vašek, který obejdy holil, stříhal i „napaloval“, maje v útrobách svého rance také sklad nejjemnějších mýdel, leštidel a voňavek...

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace