RECENZE Gregg Loomis, Mise Sinaj
15.10.2017
Foto: Youtube / repro
Popisek: Gregg Loomis
Jedna strana mince: Robert Langdon – fiktivní profesor náboženské ikonologie a symbolologie na Harvardově univerzitě. Postava byla vytvořena spisovatelem Danem Brownem pro jeho romány Andělé a démoni, Šifra mistra Leonarda, Ztracený Symbol a Inferno. Druhá strana mince: Lang Reilly – právník s nevšedním talentem řešit nejrůznější záhady, který se nakonec stal hlavním hrdinou dnes již devíti knih Gregga Loomise. KrajskéListy.cz sahají po jeho právě vydané Misi Sinaj.
Kdysi se většina studentů humanitních oborů učila o takzvané jednotě místa, času a děje. Při požadavku na jednotu děje se kladl důraz na zaměření k ústřední dějové linii, jednotou místa se rozumí požadavek, aby se příběh odehrával na jediném místě, jednota času omezuje trvání děje na 24, výjimečně na 30 hodin. Co se dramatických jednotek týká, první tyto zásady vyslovil Aristoteles, ale nepovažoval jejich dodržování za nezbytné. Všechny tři jednoty dodržoval Sofokles a později francouzský klasicismus.
Úvod jako z učebnice jsme použili právě proto, abychom čtenáře nalákali na zcela opačný přístup k látce, jakou Loomis ve své Sinajské misi zvolil. K té totiž přistoupil tak, že i nám dalo zabrat se v prvních částech románu orientovat. Posuďte sami: Hora Choréb, březen 1904. Současnost a Bílý dům ve Washingtonu. Pak už to jede rychlým tempem – Bruggy, Georgia (Atlanta), Brusel, Amsterdam, Londýn, Vídeň... Posuny v čase jsou sice chronologické, ale počet postav je velmi vysoký a musíme zopakovat, že nám dalo zabrat se v jednotlivých osudech vyznat. Ano, museli jsme si pomoci občasným pohledem do papíru, kam jsme si figury vypsali.
A přitom při zpětném pohledu na Misi Sinaj musíme uznat, že vše zapadalo do mozaiky, jakou Loomis vytvořil. Abychom mírně odbočili, řekneme, že autorem románu je vystudovaný právník, který, jak uvádí zejména americké prameny, své mládí věnoval cestování. Sám často říká, že spisovatel by měl právě proto, aby mohl být spisovatelem, navštívit řadu míst. Poznat zvyky, obyčeje, prostředí. Jde to pak prý líp. Loomis toto ve své aktuální kauze využil stoprocentně. Vsadíme se, že Evropu procestoval opakovaně a jednotlivá místa si v paměti ožívá, jako by mu bylo dvacet. Nyní k samotnému ději.
Dva vědci, jeden v Amsterdamu a druhý v americké Atlantě, jsou zavražděni. Zpočátku se zdá, že mezi nimi existuje jediná spojitost, výše zmíněný právní Lang Reilly. Koneckonců oba muži pracovali pro jeho nadaci. Jenže když někdo po Langovi pro výstrahu vystřelí, jen podpoří jeho odhodlání dobrat se pravdy. Pátrání poté zavede Langa do Bruselu, Káhiry, Vídně, Tel Avivu – až k nebezpečnému tajemství pohřbenému hluboko v minulosti. Jak souvisejí vraždy vědců s nedávno objeveným starověkým rukopisem? Jaká odhalení obsahuje a kdo je ochotný zabíjet, jen aby zabránil jeho rozšifrování? Aniž by narušil již tak křehkou rovnováhu sil na Středním východě, musí Lang zůstat naživu dost dlouho, aby našel odpověď na záhadu, s níž si historikové nevědí rady už celá staletí. Většina čtenářů si na tomto místě určitě (stejně jako my) vzpomene na legendárního doktora Jonese. Indianu Jonese, zvaného Indy, abychom byli přesní. Také on se tehdy pokusil najít Archu úmluvy (podle biblických událostí je to truhla obsahující nejcennější židovské náboženské předměty: Desky zákona obsahující desatero, Áronovu hůl a manu. Její popis je součástí 25. kapitoly biblické knihy Exodus). Stejně jako scénárista snímku Lawrence Kasdan, tak i dvojice Indyho tvůrců, režiséři Steven Spielberg a George Lucas, byli fascinováni historií.

Loomis se vydává podobnou cestou. Prostudoval řadu materiálů, chemických i fyzikálních reakcí, setřídil fakta, použil fantasii a začal psát. Velice vtipně, a to v dobrém, působí zejména závěrečných pár stran, kdy se spisovatel přiznává, s kým vším jednotlivé knižní postupy konzultoval tak, aby působily realisticky, věrohodně a aby se jim dalo věřit. On sám přiznává, že pokud by se třeba kdysi dávno muselo maturovat z chemie, asi by nedokončil ani střední školu. V tomto ohledu jde o perfektní závěr knihy. Jako by se na oko shodil, a přitom jen ukázal, jak mravenčí někdy může být práce profesionálního romanopisce.
Nám se na knize nezdál úvod. V prvních desítkách stran jsme měli ohromný problém se vyznat. Neznali jsme jeho předešlé knihy, ačkoli jich má od roku 2005 (The Pegasus Secret) na svém kontě téměř dvě desítky, neznali jsme charakterové rysy a vývoj jeho hlavní postavy. Postupem času jsme se s obsahem sžili a četlo se nám dobře. Člověk díky Loomisovi pozná vcelku dlouhou řádku míst a událostí. Je to chvílemi takový pocit, že čtete kroniku, akorát ne tu Dalimilovu, nýbrž beletristicky zpracovanou. Těžkým soustem musely být některé pasáže i pro překladatelku Kateřinu Niklovou. Jak sama ve své poznámce konstatuje, biblické citáty použila například z Nové Bible kralické... Už jsme to spojení dnes jednou použili, nyní bude na místě ho zmínit znovu. Zkrátka pořádná mravenčí práce.
Celkový dojem z titulu je kladný. Velmi se nám líbila grafická úprava Lukáše Tůmy, ta opravdu upoutá pozornost. Ve stejném duchu se nesou i zbylé dvě vydané knihy v nakladatelství Mystery Press. První jsou Akta Julián (2006), druhým pak Případ Pegasus (2005).
Autor: Gregg Loomis
Název: Mise Sinaj
Přeložila: Kateřina Niklová
Vydává Mystery Press, 2017
Hodnocení: 80 procent
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste nebo byli viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Zdeněk Svoboda