Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Z tohoto příběhu vás nepřestane mrazit od začátku do konce. Husí kůži měl totiž i slavný král hororu

13.10.2017
Z tohoto příběhu vás nepřestane mrazit od začátku do konce. Husí kůži měl totiž i slavný král hororu

Autor: Motto

Popisek: J. A. Finn

Čeští čtenáři budou mít, jako první na světě, příležitost přečíst si netrpělivě očekávaný thriller Žena v okně. Román oceňovaný Stephenem Kingem nebo Gillian Flynnovou, startuje novou knižní edici nakladatelství Motto TOP thriller.

Knihu, na níž nedočkavě čekají kritici i čtenáři ve čtyřiceti zemích a která se stala hitem letošního New York Book Expo, vydává nakladatelství Motto s více než tříměsíčním předstihem před americkým vydáním, které je plánováno na 23. ledna 2018. Do filmových práv už investovala také společnost Fox 2000 – rovný milion dolarů. Za úspěšným titulem, který ještě nikde nevyšel, a přesto jsou práva na jeho vydání již prodána, stojí A. J. Finn.

Za tímto pseudonymem se skrývá supertalentovaný debutant Daniel Mallory, milovník starých filmů, literární kritik a vysoce postavený zaměstnanec světoznámého nakladatelství HarperCollins. Jeho příběh Žena v okně je účinnou směsí prvotřídní čtivosti, mrazivého napětí a nečekaných zvratů. Finn vytvořil mimořádně napínavý a propracovaný příběh s jednou z nejzajímavějších ženských literárních hrdinek posledních let. Zároveň představuje svéráznou poctu legendárnímu filmu Okno do dvora, jakož i řadě dalších slavných starých filmů.

Žena v okně 

Anna Foxová žije sama, uzavřená ve vlastním světě. Ze svého domu nevychází, dny tráví popíjením vína, sledováním starých filmů… a špehováním sousedů. Jednoho dne se do domu přes ulici přestěhují Russellovi, na pohled normální rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý svět se začne rozpadat a na povrch vypluje šokující tajemství. Co je pravda? Co představa? A kdo je v nebezpečí? Jisté je jenom jedno – nikdo a nic není takové, jak se zdá. A pokud se to opravdu děje, není to paranoia.

Filmový potenciál je evidentní a není divu, že už příští rok na podzim má mít premiéru filmová verzev produkci renomovaného Scotta Rudina. K chóru pochvalných hlasů se přidal i král hororu Stephen King, když Ženu v okně označil za „jednu z těch vzácných knih, které jen těžko odložíte. Je napsána lehce a pozoruhodně. Způsob, jakým Finn vystavěl svůj originální příběh na pozadí temné filmové legendy, je nádherný a mrazivý zároveň.“ Žena v okně je zároveň první knihou, která vychází v nové edici TOP thriller.

Autor: J. A. Finn
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Před chvílí kolem proplulo auto, pomalu a rozvážně jako pohřební vůz. Jeho koncová světla jiskřivě mžourala do tmy. „Noví sousedé,“ oznamuji dceři.
„Kterej dům?“
„Naproti parku. Dvě stě sedmička.“ Sousedí už tam jsou; exhumují z kufru bedny a v nastalém soumraku vypadají jako duchové.
Dcera srká.
„Co to jíš?“ ptám se. Dnes mají v akci čínu, takže samozřejmě pojídá nudle.
„Nudle.“
„Ale když mluvíš s mámou, tak je nejez.“
Další srknutí a zamlaskání. „Ale mámo.“ Je to taková naše přetahovaná; dcera navzdory mému přání přestala používat oslovení mami a nahradila ho tímhle bučivým a tupým tvarem. „Nech to plavat,“ radí mi Ed – jenže jemu dcera pořád říká tati.
„Měla by ses s nima jít pozdravit,“ navrhuje mi Olivia.
„To bych ráda, broučku.“ Vystoupám do prvního patra, odkud je lepší výhled. „Ty dýně jsou snad všude,“ poznamenávám. „Všichni sousedi nějakou mají. A Grayovi dokonce čtyři.“ Došla jsem na konec schodiště; sklenici držím tak vysoko, že mi víno šplouchá u rtu. „Moc bych ti chtěla taky nějakou vybrat. Řekni tátovi, ať ti jednu koupí.“ Nabírám do úst doušek a polykám. „Vlastně ať vezme rovnou dvě, jednu pro tebe a druhou pro mě.“
„Oukej.“
Zachycuji svůj odraz ve tmavém zrcadle malé koupelny. „Jsi tam spokojená, miláčku?“
„Ano.“
„Nejsi osamělá?“ Olivia nikdy neměla v New Yorku opravdové přátele; je příliš plachá, příliš bezvýznamná.
„Ne.“
Hledím do temnoty na horním konci schodů, do přítmí nad sebou. Během dne sem proniká slunce kopulovým stropním světlíkem, ale ten v noci vypadá jako vypoulené oko zírající do hlubin schodiště. „Stýská se ti po Punchovi?“
„Ne.“ Dcera s kocourem moc dobře nevycházela. Jednou o Vánocích ji poškrábal; bleskurychle ji sekl drápky přes zápěstí a udělal jí na něm dvě sady zkřížených brázd. Ed ho tehdy málem vyhodil z okna.
Hledám kocoura a nacházím ho stočeného na pohovce v knihovně. Pozorně mě sleduje.
„Dej mi tátu, broučku.“ Vyrážím na další úsek schodiště a pod bosýma nohama cítím hrubý běhoun. Ratan. Co nás to tehdy napadlo? Vždyť se tak snadno ušpiní.
„Ahoj šťabajzno,“ vítá mě Ed. „Noví sousedi?“
„Ano.“
„Copak se nějací nepřistěhovali nedávno?“
„To už jsou dva měsíce. Na dvě stě dvanáctku. Millerovi.“ Otáčím se a scházím ze schodů.
„A tihle noví bydlí kde?“
„Na dvě stě sedmičce. Naproti přes park.“
„Mění se to.“
Ocitám se na odpočívadle a obcházím ho. „Ale moc si toho nepřivezli. Akorát auto.“
„Stěhováci zřejmě přijedou později.“
„Zřejmě.“
Ticho. Upíjím vína.
Jsem teď opět v obýváku; stojím naproti krbu a dívám se, jak se v rozích mihotají stíny. „Poslyš…,“ začíná Ed.
„Mají syna.“
„Cože?“
„Je tam syn,“ opakuji a tisknu čelo na chladné okno. Sodíkové výbojky ještě v téhle harlemské provincii neznají, a tak ulici ozařuje jen citronově zbarvený stroužek měsíce. Přesto rozeznávám jejich siluety: muž, žena a vysoký chlapec přenášejí bedny k hlavním dveřím.
„Teenager,“ dodávám.
„Klid, šelmo.“

Než se stačím zarazit, vypadne ze mě: „Škoda že tu nejsi.“
Náhle jsem celá rozhozená. Ed zřejmě taky. Chvíle ticha. A pak: „Potřebuješ víc času,“ konstatuje.
Neříkám nic.
„Doktoři tvrdí, že příliš mnoho kontaktu neprospívá zdraví.“
„Ten doktor, který to řekl, jsem já.“
„Ty jsi jen jeden z nich.“
Za mnou se ozývá prasknutí – polínko v krbu. Plameny se zklidňují, jiskry dopadají na rošt.
„Co kdybys ty nové lidi pozvala?“ ptá se Ed.
Dopíjím sklenici. „Myslím, že už toho pro dnešek bylo dost.“
„Anno.“
„Ede.“

Skoro ho slyším dýchat. „Mrzí mě, že tam nejsme s tebou.“
Skoro slyším vlastní srdce. „Mě taky.“
Punch za mnou sešel dolů. Zvedám ho do náruče a vracím se do kuchyně. Pokládám telefon na pult. Ještě jednu skleničku před spaním.
Chytám lahev za hrdlo, obracím se k oknu, za nimž se na chodníku plouží tři duchové, a zvedám sklenici k přípitku.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace