Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Je to sprosté, lidové, a přitom to navazuje na vypravěče Bohumila Hrabala. Kniha neznámého Pavla Vorla nás mile překvapila

07.10.2017
Je to sprosté, lidové, a přitom to navazuje na vypravěče Bohumila Hrabala. Kniha neznámého Pavla Vorla nás mile překvapila

Autor: archiv redakce

Popisek: Pravidelný literární koutek KrajskýchListů.cz

Lidových vypravěčů zná každý z nás mnoho. Jednou je to známý z chalupy, jindy soused. U někoho je tato kolonka plná rodinných příslušníků. Co se literatury týká, mnoho výrazných figur bychom do ní v českém prostředí vtěsnat nedokázali. Přede všemi ční pouze dva. Bohumil Hrabal a Petr Šabach. Ačkoli slavný "pábitel" zemřel již v roce 1994, čtenáře má stále. U Petra Šabacha, zesnulého 16. září letošního roku, to bude ještě výraznější. Důvodem jsou samozřejmě filmová zpracování na motivy jeho knih v podání dvojice režisérů Jana Hřebejka a Ondřeje Trojana.

Na Hrabala se stály dlouhé fronty snad od prvního publikovaného díla, kterým byla v roce 1963 Perlička na dně. V té době se vystudovaný doktor práv rovněž stává spisovatelem z povolání. Některé jeho knihy se staly takzvaně přes noc ternem (zejména Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet) a některé byly hitem především u kritiků (sem bychom měli zařadit Pábitele a experimentální Taneční hodiny pro starší a pokročilé). Právě v Tanečních hodinách Hrabal naplno dokázal svůj um pro vyprávění. Snažil se zkrátka zachytit to, co po různu zachytil sám. Vycházel přitom z jednoduché logiky, kterou již v minulosti užíval třeba prozaik, dramatik a básník, ale především filosof Ladislav Klíma (připomínáme jeho Utrpení knížete Sternenhocha). Ten taktéž zachycoval myšlenky a skrze filosofické postoje té doby se je snažil představit publikum, ač byl sám výrazným samotářem. U Šabacha šla vypravěčská struna ještě hlouběji do pomyslného masa. Šabach totiž na plno zažil příkrá léta normalizace v rodině vojáka z povolání. Pamatoval si historky, psal a psal. Nejprve v (polovině sedmdesátých let) do časopisů, později oficiálně: Jak potopit Austrálii a Hovno hoří, z něhož v roce 1999 vznikly slavné, až legendární Pelíšky. Hrabala a Šabacha kromě touhy po vyprávění spojuje ještě jedno specifikum: zatímco brněnský rodák Hrabal byl čestný prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha, Petr Šabach byl jejím řadovým členem.

Dodejme, že "společnost" byla založena v 60. letech 20. století a v současné době je zřejmě i zároveň jednou z nejstarších tohoto druhu – kontinuálně fungujícího sdružení přátel, intelektuálů a umělců, jež přežilo jak období komunistické totality, reálného socialismu, tak i 90. léta a stále se pravidelně scházející každou středu ve své hospodě u stolu nad pivem a zábavou.

Jedna ze zmíněných knižních ilustrací

Do této kategorie literátů se snažil vtěsnat rovněž neznámý a zřejmě i začínající spisovatel Pavel Vorel. Nejde o přezdívku, ale o jméno. O něm se toho bohužel více nedozvíme, jelikož jeho kniha "Povídky z baru aneb Woody, pudy a jiný prudy" neobsahuje klasickou tiráž, kde bychom se alespoň podívali na to, jak dotyčný vypadá, co má za sebou, případně co na něho ještě čeká. Pozastavíme se tak především nad obsahem. Pevnou vazbou vybavená kniha s velmi osobitými ilustracemi talentované Pavly Kantorové se pro nás stala milým překvapením. Na téměř dvou stovkách stran se čtenář seznámí se specifickými obyvateli města, ale především s Vorlovými přáteli, kamarády a také těmi, na něž narazil při "jistě jen příležitostném" pití na baru. Samozřejmě řečeno v nadsázce. Už jen názvy některých povídek napoví, že skutečně nepůjde o vážnou literaturu, která se hodlá potýkat s problémy současného světa, natož pak toho českého prostředí. "Polák (anebo hovno historka)", "Cestou s Grábou", "Magor". Knize ovšem vévodí hned první zářez do pomyslné literární pažby, vzpomínka (povídkou to nazvat nechceme) Jak ukrást Horsta. Pavel Vorel v ní připomene vtipnou a originální myšlenku, kterak se zbavit papírového paňáka, pronést ho obchodním domem s vírou v úspěšný únos...a tak dále... Povídkou jsme to nenazvali proto, že se autor nesnaží o zachycení pointy, ale časového úseku. Od – do - s kým - kde - jak - proč. To jsou primární atributy, které jsou výrazné především u vyprávění. To totiž téměř vždy vzniká s nutkáním psát, ne informovat (a vést do pointy či podstaty).

Kniha Pavla Vorla se čte hezky a rychle. Je to nejen díky použité gramáži papíru, ale málo vídaným systémem volných řádků mezi dialogy a odstavci. Co se literární hodnoty týká, nemyslíme si, že by to byla prvotní snaha autora. Pakliže se (a vypadá to tak) jedná o jeho prvotinu, vydařila se. Postavy se místy prolínají, dá se říci, že se chovají velmi přirozeně a uvěřitelně. Je to přesně proto, že slova, zachycená v knize, se nejspíše opravdu stala, že nejde o čirou fabulaci a její rozvíjení. Nám se to líbilo a titul bychom bez větších problémů doporučili dál. Novinek na knižním trhu totiž není nikdy dost a takzvaně neosahaných autorů je ještě méně.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace