Irena Obermannová poprvé o smrti
28.09.2017
Foto: Facebook spisovatelky
Popisek: Irena Obermannová (* 17. dubna 1962 Praha) je česká spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně
RECENZE Je tomu přesně deset let, které česká spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně Obermannová tráví pod křídly nakladatelství Motto. A letos je to vůbec poprvé, co se odhodlala k žánru detektivky. Respektive detektivního románu. Její aktuální počin Dobré duše zhodnotí taktéž KrajskéListy.cz. Už úvodem bychom chtěli říci, že jde o velice poutavé a čtivé dílo.
Irena Obermannová vystudovala FAMU, obor dramaturgie a scenáristika, následně pracovala právě jako dramaturg v České televizi. Spolupracovala rovněž s televizí Nova, kde se scenáristicky podílela na seriálu Ordinace v růžové zahradě, a je autorkou seriálu Život je ples, vysílaného Českou televizí. Její knihy se úspěšně vydávají i v zahraničí. Podle Deníku šílené manželky vznikl stejnojmenný televizní film (režie Václav Křístek) a Česká televize uvedla televizní podobu jejích Divnovlásek (režie Petr Slavík). Mezi její nejslavnější knihy patří především Panoptikum české, Ženské pohyby, Příručka pro neposlušné ženy a konečně Tajná kniha. Obermannová má psaní pod kůží. Je to vidět v citu, rozsahu díla, ale také v žánrech. Co se detektivek či napětí týká, je to, jak jsme shrnuli v úvodu, ovšem vlastně taková premiéra.
Obermannová dokázala, že psaní ji baví a že psát umí
Kniha, která má krásnou graficky zpracovanou obálku, se čte velmi rychle. Má spád, postavy jsou lehko zapamatovatelné a nebudete potřebovat ani tahák, abyste si je poznamenali. Soustředit se budete vlastně tak na pět figur, přičemž jednu si budete pamatovat stoprocentně a ty ostatní se vám jaksi mimoděk dostanou pod kůži taky celkem zlehka. Jak jsme řekli, Obermannová dokázala, že psaní ji baví, že psát umí a že si poradila i s velmi obtížným žánrem, jakým detektivní román bezesporu je. Zde bude potřeba oprášit i pár negativních reakcí, které vyvolává "její" seriál Trapné padesátky.
„Námět Ireny Obermannové na seriál Trapný padesátky mě nadchl od samého počátku. Jen název se mi zdál trochu trapný, stejně jako mi bylo nepříjemné, mluvit o svém věku, poté, co jsem oslavila padesáté narozeniny (jsem o deset dní mladší než Irena). Stejně jako naše hrdinka Mia bych to raději formulovala tak, že mi bylo pětatřicet…poměrně nedávno. Během práce na projektu jsem se ale s kategorií trapná padesátka sžila. Trapná padesátka je žena, která si umí sama ze sebe udělat legraci, je odvážná, silná, ale neztrácí přitom svou ženskost. Je moudrá a svobodná. Je trapná velmi půvabně a spokojeně. Trapnost si užívá. Doufám, že po odvysílání seriálu Trapný padesátky bude chtít být trapný úplně každý,“ řekla pro ČT kreativní producentka Alena Müllerová. Neříkáme, že byla sama, ale říkáme, že byla osamocena. Ačkoli je jméno autorky velice známé a dá se říct, že i populární, tato série podobný úspěch nesklízí. Je jasné, že tvořit humor je těžké. Je to o to jasnější, čím častěji stanice opakují Menšíka, Bohdalovou, duo Vorlíček – Macourek a podobně.
Tahle naše vsuvka nebyla ani tak umělá, jako účelová. Trapné padesátky a jejich humor mohou obecenstvo rozdělovat. Co se Dobrých duší týká, je tomu naopak.
Spisovatelka jako host Jana Krause (rok 2011, ČT)
Pár hodin napínavého čtení
Do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice přijíždí mladá geniální šachistka Alice, aby tu sehrála simultánní partii se členy místního šachistického kroužku. Krátce po příjezdu však doslova zakopne o mrtvolu místní starostky. Během hry Alice smete figurky z šachovnice a připraví se tím o velkou příležitost. Ale ona už hraje jinou partii. Navzdory policii i všem obyvatelům městečka se snaží vypátrat, co se stalo. Vrah je na tahu. Dá mat, nebo ho Alice zastaví? Takto stručně a jasně zní anotace knížky, která nám zabrala necelé čtyři hodiny napínavého čtení.
Autorka vytvořila velmi uvěřitelnou a zvláštní postavu Holmese v sukních. Inteligentní, byť na okraj společnosti vržené dívčiny, jejíž srdce patří představám (a Izraeli), která na místo otázky sem tam utrousí sprosté slovo, neumí randit a ani se bavit takzvaně na úrovni. Dalo by se říct, že je mimo. Empatie chvílemi žádná, za to cit pro spravedlnost, vůli a odhodlanost ji zdobí. Pokud Obermannová vložila do mladé šachistky alter ego, udělala to s citem sobě vlastním. Abychom nenaznačovali děj, řekneme, že celá situace se motá kolem velice uvěřitelného motivu. V místní sklárně má dojít k renovaci. Má se najít investor a obnovit její sáhodlouhou tradici. Ale vlastně ono to tak úplně není. Investor nebude chtít foukané sklo, ale byty. A starostka bude proti. Jenomže potom, co zemře, dojde ještě k několika dalším úmrtím. Všechno souvisí se vším. Obermannová se vydala na cestu, jakou by si občas přál každý malý kluk. Je to cesta Julesa Verna za dobrodružstvím. Akorát nebudeme pod vodou ani ve vzduchu, ale na místě, kde vlci dávají dobrou noc a lidem se nechce moc mluvit. I přesto se to chytré Alici podaří. Obklopí se přitom vlastně jen dvěma muži a její zrak je upřen také celkem "omezeně". To nemyslíme ironicky, ale pragmaticky. Počet postav, jak jsme už řekli, je hodně povedený a nejde do řádů desítek. Soustřeďte se proto na mrtvou, její rodinu a vztahy. Hledejte vodítka a pozorně čtěte dialogy. Jednak jsou logické, místy vtipné, a především do detailu dotažené. Obermannová prokázala i skutečnost, jak moc se zajímá o politiku. Když hovoří o starostce, která byla na kandidátce, dodá, že na ní byla nezávislá. Pakliže po ní někdo musí přebrat kompetence, stane se tak po rozhodnutí místní rady. To nejsou právě automatické znalosti spisovatelů a tento detail musíme ocenit.
Povedený žánrový debut
Stejně jako hlavní postavu. Dívku, která chce mít ráda, ale nejde jí to. Stydí se a čím víc se na něco soustředí, tím to jde hůř. I přesto je její upřímnost a vůle klíčem k rozluštění záhady. Spisovatelka nám udělala radost i jinou věcí: Posledních několik stran shrnuje, co jsme právě přečetli. Je to možná pro někoho poněkud dětinské, ale nám se to líbilo. Ačkoli jsme četli stovky detektivek, málokterý spisovatel hodnotí. Ten závěr totiž nebývá ani tak pro čtenáře, jako pro autory. Projít si anabázi díla, propojit šrafované čáry vztahů s těmi plnými, tedy hlavními...
Irena Obermannová nás svou románovou – detektivní – prvotinou mile překvapila. Už jen ta hezká obálka (Tomski&Polanski), pevný papír a kvalitní vazba, to jsou nakladatelsky zvládnuté body. Samotná kniha, její děj, průběh, postavy i dialogy nenudí a neobtěžují. Autorka psát umí, o tom není pochyb, ale že dovedla vrstevnatě a s logikou táhnout celý román až do samotného vyústění, tomu je potřeba pomyslně zatleskat. Vytknout nemáme co, o žádné větší či menší chybě nevíme.
Název: Dobré duše
Autorka: Irena Obermannová
Nakladatelství Motto, 2017
Hodnocení: 80 procent
Ukázka z první kapitoly:
Vložil: Zdeněk Svoboda