Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Krása ještě nikdy nebyla tak děsivá! Dva zkušení agenti FBI řeší nejotřesnější případ své kariéry

09.09.2017
Krása ještě nikdy nebyla tak děsivá! Dva zkušení agenti FBI řeší nejotřesnější případ své kariéry

Autor: Twitter

Popisek: Dot Hutchinson

Nenechte si ujít strhující thriller, který se v roce 2016 umístil na druhém místě Goodreads Awards v kategorii Best Horror! Protože krása ještě nikdy nebyla tak děsivá… První díl trilogie Dot Hutchison Sběratel vydalo nakladatelství XYZ.

Sběratel motýlů je znepokojující román, který neodložíte, dokud vám hlavní hrdinka neřekne úplně všechno. I kdyby to znamenalo projít si noční můrou. Kolem izolované vily, do níž vás autorka zavede, se rozprostírá krásná zahrada. V ní kvetou nádherné květiny, vzrostlé stromy… a je tu taky sbírka nádherných motýlků – mladých žen, které byly uneseny. Na to vše dohlíží Zahradník, surový zvrhlý muž, posedlý uchováváním krásných dívek.

Sběratel motýlů

Když je zahrada objevena, jedna z přeživších dívek je přivedena k výslechu. Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison mají za úkol vyřešit nejotřesnější případ své kariéry. Ale zdá se, že dívka je případ sama o sobě. Jak postupně odkrývá podrobnosti o životě v Zahradě motýlů a o svém vězniteli, začínají agenti přemýšlet, co před nimi skrývá… Jak se jí podařilo utéct? Přežily ještě další dívky? Co se stalo se zahradou – a zahradníkem?

Autor: Dot Hutchison
Žánr:
thriller
Nakladatelství: XYZ

Ukázka z knihy:

Zvláštní agent FBI Victor Hanoverian si dívku dopodrobna prohlíží a čeká, až dorazí ostatní členové jeho týmu. Hlavně tedy čeká na svého partnera. Třetí klíčový člen jejich týmu je totiž v nemocnici s ostatními dívkami, snaží se získat nejnovější informace o jejich stavu a tam, kde je to možné, i zjistit, jak se jmenují, a sejmout jim otisky prstů. Ostatní agenti a techničtí zaměstnanci jsou na místě a to málo, co od nich slyšel, ho nutí zvednout telefon a slyšet hlas svých vlastních dcer, aby se ujistil, že jsou v pořádku. S lidmi to ale umí, zejména s traumatizovanými dětmi, takže je logické, že je tady a čeká, až ho pustí dovnitř a bude si moci promluvit s touto konkrétní obětí.
Vidí drobné růžové linky okolo nosu a úst, stopy po kyslíkové masce, pak také šmouhy špíny a sazí na celém obličeji i na vypůjčeném oblečení. Ruce má zavázané obvazy, stejně tak i levé nadloktí, a pod tenkým tílkem, které jí někdo dal v nemocnici, vidí obrysy dalších obvazů. Dívka se třese, oblečená do matně zelených nemocničních kalhot, snaží se nestát bosýma nohama na studené podlaze, ale nestěžuje si.
Neví ani, jak se jmenuje.
Nezná jména většiny dívek, které zachránili, ani těch, pro které záchrana přišla příliš, příliš pozdě. Tahle dívka nemluvila s nikým jiným než s ostatními děvčaty, a ani tehdy nezaslechli žádná jména ani informace. Snažila se je jen… uklidnit asi není to pravé slovo. „Buď umřeš, nebo ne, teď se uklidni, ať můžou lékaři dělat svoji práci,“ – to nebylo zrovna utěšující, ostatní dívky ale kupodivu právě tato slova uklidnila.
Pak se děvče na židli narovná, pomalu si natáhne ruce nad hlavu a záda prohne do luku. V mikrofonu je slyšet, jak jí bolestivě chrupne v páteři. Potřese hlavou, znovu se nahrbí nad stůl, tvář přitiskne ke studenému kovu a dlaně si naplocho položí na desku stolu. Sedí odvrácená od skla a od něj samotného i od ostatních, o kterých musí tušit, že tam jsou. Z tohoto úhlu je vidět další zajímavý detail: totiž obrazce na zádech.
V nemocnici mu dali fotografii, on teď vidí jen obrysy nádherných barev, které vykukují zpod tílka na jednom rameni. Zbytek obrazce není tak dobře vidět, tílko je ale tenké, a tak obrazec prosvítá pod ním. Z kapsy vytáhne fotografii a přidrží si ji na skle, dívá se střídavě na fotografii a na dívčina záda. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby identické tetování neměly všechny dívky, až na jednu z nich. V různých barvách a vzorech, ale všechny si byly podobné.
„Myslíte, že jim to udělal on, pane?“ ptá se jeden z technických zaměstnanců, který dívku sleduje na monitoru. Kamera snímá úhel z opačného konce místnosti, na zvětšeném záběru je vidět dívčin obličej, její přivřené oči i to, jak pomalu a zhluboka dýchá.
„Předpokládám, že to se dozvíme.“ Nerad činí předčasné závěry, zejména teď, když jsou jejich informace zatím tak kusé. Tentokrát nastal jeden z mála okamžiků jeho kariéry, kdy to, co objevili, daleko předčilo jejich nejhorší očekávání. Navíc je zvyklý očekávat jenom to nejhorší. Když se ztratí dítě, uděláte cokoli, abyste ho našli, nečekáte ale, že toho chudáčka nakonec najdete živého. Doufáte v to, ne že ne, ale rozhodně to nečekáte. Viděl už tak maličká těla, že je jen s podivem, že se na ně dá vyrobit rakev, viděl děti znásilněné ještě dřív, než mohli znát význam toho slova, tento případ je ale tak neobvyklý, že si sám není jistý, co může očekávat.
Nedokáže dokonce ani odhadnout, kolik je té dívce asi let. Lékařský odhad tvrdí, že jí je něco mezi šestnácti a dvaadvaceti, to mu ale moc nepomůže. Kdyby jí skutečně bylo teprve šestnáct, nejspíš by ji měl zastupovat někdo ze sociálky, těch už je ale plná nemocnice a dělají jen problémy. Nabízejí cenné a nenahraditelné služby, to ano, to ale nic nemění na tom, že se mu pletou do cesty. Snaží se vzpomínat na své dcery, co by asi dělaly, kdyby byly zamčené v místnosti jako tahle dívka. Žádná z nich by nedokázala zachovat takový klid. Znamená to snad, že je starší než ony? Nebo to jen znamená, že má větší praxi v tom, nedat na sobě nic znát? „Už se ozval Eddison nebo Ramirezová?“ ptá se techniků a nespustí oči z dívky.
„Eddison je na cestě, Ramirezová je pořád v nemocnici s rodiči té nejmladší dívky,“ hlásí mu jedna z žen. Yvonne se na dívku v místnosti nedívá a vyhýbá se i monitoru. Doma má malé miminko, holčičku. Victor váhá, zda ji nemá z případu stáhnout, dnes je od porodu poprvé v práci, rozhodne se ale, že kdyby to nedokázala zvládnout, ozve se sama.
„Kvůli ní začalo pátrání?“
„Ztratila se teprve před pár dny. Zmizela z nákupního centra, kde byla s kamarádkami. Říkaly, že vyšla z kabinek, aby si vyměnila velikost, a už se nevrátila.“
O jednu pohřešovanou míň.
V nemocnici vyfotografovali všechny dívky, i ty, které zemřely cestou nebo po příjezdu do nemocnice, a porovnávali jejich fotografie s databází pohřešovaných. Bude ale chvíli trvat, než budou výsledky hotové. Když se agenti a lékaři ptali těch, které byly v lepším stavu, na jméno, otáčely se všechny na tuhle dívku, která byla zjevně jejich vůdcem, a většina neřekla ani slovo. Pár děvčat působilo dojmem, že se na chvíli zamyslely, než se zhroutily v pláči. Potom už je jen ošetřovaly sestry.
Dívka ve výslechové místnosti je ale jiná. Když se jí na něco ptali, jenom se odvrátila. Zatím všechno nasvědčovalo tomu, že tohle děvče vůbec nezajímalo, jestli ji někdo zachrání.
Někteří začali uvažovat o tom, zda ji lze vůbec považovat za oběť.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace