Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Smrt mu hrozí doslova na každém rohu. Naučí se, jak v tomhle světě přežít?

12.08.2017
Smrt mu hrozí doslova na každém rohu. Naučí se, jak v tomhle světě přežít?

Autor: adambrookes.com

Popisek: Adam Brookes v Kábulu

Nakladatelství Kniha Zlín přichází na trh s prvním dílem napínavé trilogie Adama Brookese. Špionážní thriller z pera bývalého zahraničního korespondenta BBC v Číně Noční dravec vykresluje Čínu bez příkras a zároveň odhaluje praktiky tajných služeb i technicky vyspělý svět kyberšpionáže.

Z pracovního tábora uteče po dvacetiletém věznění muž, přezdívaný Burák, a prchá přes pouště severozápadní Číny. Před svým zatčením pracoval pro britskou tajnou službu, ale po návratu do Pekingu zjišťuje, že se mezitím vše změnilo a v nebezpečných uličkách velkoměsta mu hrozí smrt. Snaží se spojit se svými bývalými chlebodárci prostřednictvím novináře Philipa Mangana a nabízí tajné informace výměnou za vlastní život. Jeho tajemství je však cennější, než si kdokoli z nich dokázal představit, a Mangan se stále hlouběji zaplétá do pavučiny lží a intrik.

Napínavý špionážní thriller z pera bývalého zahraničního korespondenta BBC v Číně vykresluje tuto kontroverzní zemi v nepřikrášlené podobě a pozvedá roušku nad špionážními praktikami tajných služeb. Noční dravec je autorovou prvotinou a zároveň prvním dílem plánované špionážní trilogie.

Noční dravec

Adam Brookes se narodil v Kanadě, ale vyrůstal v anglickém hrabství Oxfordshire. V 80. letech vystudoval čínštinu na Škole orientálních a afrických studií v Londýně a stal se novinářem. Většinu své profesní dráhy strávil jako zahraniční korespondent BBC. Kromě dvou pobytů v Číně působil v Indonésii a ve Spojených Státech. Pracoval také jako zpravodaj v Afghánistánu, Iráku, Severní Koreji, Mongolsku a řadě dalších zemí v Asii a na Blízkém východě.

Autor: Adam Brookes
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Nákladovou rampu obklopovaly dvoumetrové zdi. Za rampou troje zamčená vrata a cesta k hlavnímu vězeňskému komplexu pětašedesát kilometrů daleko.
Na druhé straně té dvoumetrové zdi nebylo nic. Žádné ploty, žádná ochranná linie, žádné ostnaté dráty. Jen tři sta kilometrů kamenité pouštní pustiny. Z lágru nebylo tak těžké uprchnout, ale z té pouště? Poušti ještě nikdo neunikl. Nikdo to ani nezkusil.
Nákladovou rampu halila tma. Burák naslouchal noci. Nic.
Tři modré umělohmotné přepravky, v jakých se mohly skladovat pivní lahve, ležely na smluveném místě. Burák je potichu postavil na sebe ke zdi. Vylezl na bedny a lokty se opřel o zeď, do níž nějaký předvídavý soudruh zabetonoval ostré střepy rozbitého skla. Burák si sundal flekatou mod­rou teplákovou bundu, kterou měl na sobě. Přehodil ji přes zeď, aby zakryl zhruba půlmetrový pás střepů. Vzal cihlu, potěžkal ji v ruce a přes teplákovku, která tlumila hluk, začal opatrně ulamovat kusy skla. Během pár minut si vytvořil úzký, ale postačující přechod přes zeď.
Vyškrábal se nahoru, klekl si, na okamžik zavrávoral, pevně sevřel kanystry s vodou a igelitovou tašku. Pak skočil.
Věděl, že nehybnost je jeho nepřítel.
Proto se dal do běhu.
V noci utíkal několik hodin. Pouštní pláň byla posetá ostrou břidlicí. Křupala mu pod nohama a bavlněné boty měl příliš tenké; výčnělky břidlice trčely ze země, kotníky se mu podvrtávaly pod podivnými úhly a chodidla ho nesnesitelně bolela. Dva plastové kanystry s vodou mu těžkly na rameně, houpaly se a narážely do něj, brzdily ho v pohybu a nylonová šňůra, na níž visely, se mu bolestivě zařezávala do masa. Nejradši by tam tu vodu nechal a pokračoval dál bez zátěže. Jenže bez ní by zemřel. Rychle. Vzduch ho studil v krku a on přerývaně dýchal.
Před ním nízké vršky proti nočnímu nebi.
Zastavil se ve tmě, dřepl si, snažil se zklidnit dech a udržet rovnováhu. Slabý svit hvězd, ostrý vítr. Mohl by risknout cigaretu? Dlaněmi zastínil plamínek zapalovače. V jasném vzduchu zasmrděl tabák. Budou ho cítit na kilometr daleko.
Do hajzlu s nimi.
Hluboká a ledová vlna strachu.
Jsi vyčerpaný, řekl si v duchu. Strach se rodí z osamělosti a únavy. Kde to jen četl?
Nehybnost je nepřítel.
Vpřed.

Vstal a rozběhl se, klopýtal přes nerovný terén směrem k temným kopcům, kanystry s vodou do něj bušily. V běhu mu hlavou poletovala krásná, pitomá píseň z dětství.
Er-jüe-li laj ja! Chao čchun-kuan! Přichází únor! Jaro je ve vzduchu! Rodiny pracují na polích! Rozdáme obilí vojákům!
Jak jen míval tu idiotskou písničku rád! Zpíval ji v den, kdy mu uvázali rudý šátek, vymydlený a nastoupený v řadě před sídlem uličního výboru. Pak ho otec, který už tenkrát špatně chodil, vzal i se sestrou Mej do parku. To bylo v roce 1969. Seděli na kamenné lavičce pod třpytící se vrbou, zmrzlina jim kapala ze špejle, cikády řvaly v nehybném vzduchu věštícím bouřku.
Má asi dvě hodiny do rozbřesku, sirén a štěkotu psů.

Jeho nepřítomnost nezůstala bez povšimnutí. Vězeň číslo 7775, podvodník a sexuální násilník s lehkým spaním, ležel na cimře s očima dokořán a pozoroval prázdnou pryčnu nad sebou. Burák v noci často chodíval na záchod. Roky se kvůli tomu hádali. Jenže tentokrát se nevrátil. Byl pryč dobrou hodinu a půl, a jestli za rozbřesku přijdou blafaři a zjistí, že je Burák v čudu, začnou se vyptávat vězně číslo 7775 a všech ostatních z 20. pracovní čety. Dost důrazně vyptávat.
Vězeň číslo 7775 omílal ten problém v hlavě. Měl svého nepřítomného souseda rád, což bylo výjimečné, protože 7775 většinou intelektuály ani politické vězně neuznával. Nevěřil jim; všechna ta jejich smělá slova se při prvním náznaku problémů vypařila a oni poslušně shrbili hřbet.
Jenže Burák byl jiný. Vynalézavý. Většina muklů z 20. pracovní čety byla jen kost, kůže a tvrdé šlachovité svaly, ale Burák vychrtlý nebyl. Zatímco 7775 jen s obtížemi sháněl ve vězeňské obchodní síti „majetky“ – cigarety, dopisní papír, antibiotika –, Burák měl vždycky zásoby. Občas se podělil.
Vězeň číslo 7775 přemítal o své známosti s tím rafinova­ným spolubydlícím. Jejich společné roky v nápravně pracovním zařízení si byly podobné jako vejce vejci, narušované jen občasnými podivnými, památnými epizodami. 7775 si je převíjel v hlavě.
Kdysi před lety přivezli do lágru neduživého politického vězně, rozklepaného a plačtivého, se zapadlýma očima. Byl to nějaký právník, který se až příliš snažil. Při jedné šichtě nahoře v kopcích dostal nakládačku, protože neuměl zacházet s lopatou a protože mu pod nosem rašilo řídké chmýří a protože pršelo. Nic vážného, jenže se k tomu přimotalo pár blafařů s pendreky a ti mu rozmlátili frňák na kaši; krev mu stékala na bradu, plná cucků, a on se zase rozbrečel. Burák sledoval vývoj situace, a když bylo po všem, zvedl zuboženého skrčka na nohy, pomohl mu zpátky na cimru a umyl ho.
Pak tomu politickému muklovi poradil, ať napíše dopis a adresuje ho „zahraničním novinářům“. V Pekingu. Tvrdil, že je jich tam spousta a že bydlí ve velkém areálu u parku s Oltářem slunce. Ti dva společně sesumírovali text a malý mukl pak rozmáchlými znaky pokaňkanými slzami popsal všechen teror a ponižování v nápravném zařízení, trochu to přikořenil a Burák zařídil, aby to propašovali ven v zásilce špinavého prádla a poslali do Pekingu. Nakonec to otiskly nějaké cizí noviny. Velké odhalení! Hrůzy čínského gulagu! Krátce nato se objevila vězeňská inspekce a vidět ty ksichty blafařů bylo čiré blaho.
Jak Burák zdůrazňoval, ty nahoře ani za mák nezajímají podmínky v pracovním lágru, mlácení vězňů nebo jestli je ten mrňavý mukl živý, či mrtvý. Náramně je ale zajímá, že je ponížili nějací cizáci, a postarají se, aby to začalo za­jímat i všechny ostatní na vězeňském úřadě. Mrňavý mukl nakonec dostal teplé místečko v kuchyni, nikdo ani nepípl a Burák na blafaře jen významně hleděl s výrazem „vydrbu s vámi, kdy se mi zachce“.
Odkud ten Burák sakra vlastně věděl o zahraničních novinářích?

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace