Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Jedna vražda, jeden obraz a tři ženy, které znají pravdu. Co všechno skrývají?

09.08.2017
Jedna vražda, jeden obraz a tři ženy, které znají pravdu. Co všechno skrývají?

Autor: ps-zine.com

Popisek: Michel Bussi

Idylické centrum odpočinku a pohody vytrhne z každodenní lenošivé letargie šokující událost. Nejenže mrtvoly přibývají, ale dokonce zmizí obrazy nevyčíslitelné hodnoty. Napínavý thriller Černé lekníny osvědčeného autora Michela Bussiho vydalo nakladatelství Motto.

I malebná města skrývají temnou tvář a nebezpečná tajemství z minulosti. Francouzské městečko Giverny je domovem zahrad, v nichž kdysi maloval své obrazy slavný Claude Monet. Koloběh každodenního života ve vyhledávaném centru poklidu a odpočinku, které je během dne plné turistů, navždy změní nejen tři vraždy, ale i záhadně zmizelý obraz černých leknínů. Kdo zabil školáka, starého malíře a úspěšného očního lékaře? A kam zmizely obrazy z Monetova domu, zejména Černé lekníny, o nichž se povídá, že je slavný malíř namaloval těsně před smrtí?

Policistům znesnadňuje vyšetřování mnoho matoucích stop, zamlčovaných faktů, ale také láska a ničivá vášeň. Uprostřed dění, v němž se prolíná přítomnost s minulostí, jsou tři ženy – mimořádně talentovaná jedenáctiletá dívka, nebezpečně svůdná učitelka a stará vdova, která všechno pozoruje z věže svého mlýna. Pouze ony znají pravdu. Co všechno skrývají?

Černé lekníny

Michel Bussi je jedním z nejpopulárnějších francouzských autorů současnosti. Psát začal už v devadesátých letech, trvalo ale celou jednu dekádu, než v roce 2006 konečně prorazil s knihou Code Lupin (Kód Lupin). Následovaly další úspěšné detektivky a v roce 2011 vyšel román Černé lekníny (Nymphéas noirs), který získal mnoho ocenění. O rok později z něj další kniha Vážka (Un avion sans elle) učinila jednoho z nejprodávanějších francouzských autorů. Působí jako profesor geografie na univerzitě v Rouenu a jeho knihy, jichž má v současnosti na kontě zhruba desítku, byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Loni se stal držitelem francouzského literárního ocenění le Prix 2016 du Talent littéraire normand, a to za román N‘oublier jamais.

Autor: Michel Bussi
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

V městečku žily tři ženy.
První byla zlomyslná, druhá prolhaná, třetí sobecká. Jejich městečko neslo hezké jméno připomínající zahradu. Giverny.
První bydlela ve velkém mlýně na břehu potoka na Králově cestě; druhá žila v podkrovním bytě nad školou v ulici Blanche -Hoschedé -Monet; třetí bydlela se svou matkou v domečku, kde se odlepovaly tapety ze stěn, v ulici du Château-d’Eau.
Ty tři nebyly stejně staré. Vůbec ne. První bylo přes osmdesát a byla vdova. Nebo skoro. Druhé bylo šestatřicet a nikdy nepodvedla manžela. Zatím. Třetí mělo být brzy jedenáct a všichni chlapci ze školy do ní byli zamilovaní. Ta první se stále oblékala do černého, druhá se líčila pro svého milence, třetí si splétala vlasy, aby jí poletovaly ve větru.

Pochopili jste. Všechny tři byly dost rozdílné. Přesto měly jeden společný bod, vlastně jisté tajemství: všechny tři snily o tom, že odtud odejdou. Ano, že odejdou z Giverny, z toho slavného městečka, jehož jméno vzbuzuje u mnohých lidí tak silnou touhu, že se sem vypraví třeba z druhého konce světa, jen aby se tu několik hodin procházeli.
Dobře víte proč. Kvůli impresionistickým malířům.
Ta první, nejstarší, měla jeden hezký obraz, druhá se hod ně zajímala o umělce, třetí, nejmladší, uměla hezky malovat. Vlastně velmi hezky.
Je překvapující, když chce někdo opustit Giverny. Nezdá se vám? Všechny tři si myslely, že městečko je vězení, velká a krásná zahrada, ale zamřížovaná. Jako park nějakého útulku. Taková iluzivní malba. Obraz, z jehož rámu nelze vystoupit. Třetí, nejmladší, ve skutečnosti hledala otce. Jinde. Druhá hledala lásku. Ta první, nejstarší, věděla hodně o těch dvou.

Jednou se však přesto na třináct dní, jenom na třináct dní, otevřely mříže parku. Přesně řečeno od 13. května do 25. května roku 2010. Mříže Giverny se pro ně otevřely! Jenom pro ně, aspoň si to myslely. Podle nelítostného pravidla však jen jedna z nich mohla uniknout. Ty druhé dvě musely zemřít. Bylo to tak.
Těch třináct dní uběhlo jako závorka v jejich životě. Příliš krátká. Také krutá. Závorka se otevřela první den vraždou a skončila poslední den další vraždou. Policisté se zajímali pouze o druhou ženu, o tu nejkrásnější; ta třetí, nejnevinnější, musela pátrat na vlastní pěst. První, nejméně nápadná, mohla klidně všechny pozorovat. A dokonce i zabíjet!

Trvalo to třináct dní. Čas úniku.
V jednom městečku žily tři ženy.
Třetí byla nejnadanější, druhá nejmazanější, první byla nejodhodlanější.
Které se podle vás podařilo uniknout?
Nejmladší z nich se jmenovala Fanette Morellová; druhá Stéphanie Dupainová; první, nejstarší, jsem byla já.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace