Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Svérázný drsňák chtěl řešit záhady oceánu, jenže mu doslova začne jít o život. A navíc je s policajty věčně akordy

05.07.2017
Svérázný drsňák chtěl řešit záhady oceánu, jenže mu doslova začne jít o život. A navíc je s policajty věčně akordy

Autor: amazon.co.uk

Popisek: Skotský spisovatel Mark Douglas-Home

Úplně nový typ detektiva je tím pravým společníkem pro letní dovolenou. První díl bestselerové série, jejímž autorem je skotský novinář a spisovatel Mark Douglas-Home, vydalo nakladatelství Plus.

„Jen zřídka se stane, že nějaká kniha zvedne laťku ve svém žánru, a přesně to Mořský detektiv udělal pro skotskou detektivku,“ napsal o Mořském detektivovi recenzent ve Scotsmanu. A měl pravdu. Mark Douglas-Home vychází z téže tradice jako Peter May a jeho detektivky se dotýkají jak ryze současných společenských témat, jako je ekologie či nucená prostituce, tak dávných tajemství. Obojí dokáže obojí skloubit v poutavém příběhu se životnými postavami a věrohodně vystiženým prostředím. A navíc přichází se zcela novým typem detektiva…

Mořský detektiv

Pokud máte rádi drsňáky, kteří se s nikým a ničím nikdy moc nepářou, pak je hrdina příběhu Cal McGill pro vás tím pravým společníkem třeba při odpočinku na pláži nebo u rybníka. K detektivům z drsné školy totiž nemá daleko, současně ale skrývá pod nepřístupným zevnějškem stejnou slabost pro lidi v nesnázích. Ani on si nedělá velkou hlavu s pravidly a nezřídka se dostává do křížku s policií… Jen na rozdíl od Phila Marlowa a jemu podobných netráví většinu času v zakouřených barech, ale spíš někde na pobřeží, kde zkoumá naplaveniny a studuje mořské proudy. Cal je totiž prvotřídní oceánograf a díky svým ojedinělým znalostem dokáže občas přijít na kloub záhadám, s nimiž si jinak policie neví rady. Užijte si první detektivku plnou soli, ale také lidských vášní, intrik a napětí, kde jde hrdinovi mnohdy i o život…

Autor: Mark Douglas-Home
Žánr: detektivka
Nakladatelství: Plus

Ukázka z knihy:

Kolem půl desáté začínala Calovi docházet trpělivost. Celé ráno se u něj motali reportéři a fotografové se svými otázkami, termíny a požadavky. Už ani nevěděl, odkud kdo je (až na reportéra z krimi rubriky deníku Scottish Sun, který Calovi neustále předhazoval, že Rosiina agentura prodala článek výhradně jejich největšímu rivalovi. Prý za dvacet pět tisíc liber – a „jaký byl váš podíl, pane McGille, hm?“).
Ostatní si bezesporu mysleli to samé. I když to třeba neřekli na rovinu, čišelo to z tónu, jakým s ním mluvili. Zná se s Rosie dobře? Připravovali ten článek dlouho? Nechal/nechala taky něco jenom pro ně, aspoň kousek koláče?
S každou otázkou ho osočovali, že to s Rosie plánovali společně. Tohle je celá Rosie, prohlásil jeden z nich. O honorář za exkluzivní článek se klidně podělí hezky půl napůl.
Cal naštvaně vylezl na střechu. Reportéři postupně zmlkli a sledovali ho. Když se vrátil s proutěným tácem plným rostlin a s prásknutím ho položil na stůl, ozvalo se z davu hučení. „Poslužte si,“ rozdával Cal kytky.
Jeden reportér zaváhal, jestli si má dárek vzít. „Je to legální?“
Cal položil květináč vedle něj. „Tohle je Dryas octopetala, ta kytka, kterou jsem sázel do zahrad politikům. Nejvíc se jí dařilo během poslední doby ledové, a jestli si nebudeme dávat pozor, nastane její čas znovu. I tohle by totiž klimatické změny mohly způsobit – naruší proudy, které odvádějí teplou vodu od rovníku do severního Atlantiku.“
Reportéři se začínali nervózně vrtět.
„Omlouvám se za tu přednášku, ale tohle je to, co by vás mělo zajímat, ne ty blbosti s Rosie Provanovou,“ vysvětloval Cal.
Mladá reportérka, šedá myška s prokvétajícími hnědými vlasy a blokem v ruce, se ho s vážným výrazem ve tváři zeptala, jak se Dryas octopetala množí v přírodě. Zatímco jí Cal odpovídal, ostatní reportéři postupně odcházeli a fotografové začínali balit.
Cal se jim nedivil. Očividně měli s Rosie a jejími triky nemalé zkušenosti. I on měl pocit, že ho zradila, když poprvé otevřel Daily Record.
Předchozího odpoledne – nejspíš když se díval do mapy – si bez jeho vědomí vyfotila obrázek dědečka. Teď ho byly plné noviny. Titulní strana lákala přesně na to, co očekával, byť až zbytečně dramatizovala: „Odhalení: ekologický aktivista útočí na zahrady ministrů“. Vnitřek novin však skrýval obrovské překvapení: „Jak jsem se stal ekologickým aktivistou: Za všechno vděčím svému dědečkovi, který během války tragicky zahynul na moři“. A zpod titulku se na Cala neusmíval nikdo jiný než dědeček.
Tohle tedy nečekal. Sevřel se mu žaludek a rychle noviny zavřel.
Když konečně vystrnadil posledního reportéra, zazvonil mu mobil. Nechal ho vibrovat na stole a dopřál si dlouhou procházku do zálivu Forth, směrem na západ k ostrovu Cramond. Potřeboval někam vypadnout. Když se dostal k náspu, jenž spojoval ostrov s pevninou, zrovna začínal příliv; sledoval, jak se moře přelévá přes ostrov, a pak zašel do hospody na oběd a kulečník. Zpět domů do Grantonu se vydal až v pozdních odpoledních hodinách; snažil se, aby cesta trvala co nejdéle, takže si koupil zmrzlinu, pozoroval děti pouštějící draky, užíval si sluníčka a oddaloval chvíli, kdy se bude muset vrátit domů. Budou tam na něj zase čekat reportéři s dalšími otázkami?
Zlobil se na sebe, že se před Rosie o dědečkovi vůbec zmiňoval. Teď to bude ve všech novinách. Nejvíc mu byla proti srsti fotografie, z níž se bez jeho svolení stal veřejný majetek: Rosie ho převezla, ale mohl si za to sám, měl držet pusu a nevěřit jí.
Domů dorazil až po páté. Nikdo na něj nečekal. Na mobilu měl jenom čtyři nepřijaté hovory, žádnou zprávu. Prohlédl si seznam zmeškaných volání, ale ani jedno číslo neznal, a tak si otevřel e-mailovou schránku. Přejel pohledem všech šestnáct nových e-mailů, většina byla podle všeho od různých mediálních organizací. Měl tam ale i zprávu od DDP; další byly od Světového fondu na ochranu přírody a jedna od Greenpeace (což ho zaujalo, protože by mu mohli dohodit víc práce) a poslední e-mail přišel od jeho bývalé ženy Rachel. Rozklikl ho. „Zavolej mi, prosím.“ Poslala mu číslo na služební mobil a podepsala se „Rachel xxx“. Tři polibky, takhle končila e-maily běžně. Nic to neznamenalo.
S očima upřenýma do počítače se rozhodoval, jestli má reagovat hned, nebo až později. Nakonec odepsal: „Proč, co se děje?“ Uvařil si kávu a po návratu ke stolu už na něj čekala odpověď.
Cale, narazila jsem na jednu starou paní, která vyrůstala s tvým dědečkem. Dneska ráno viděla jeho fotku v novinách. Moc by se s tebou chtěla setkat. Rachel xxx
Cal vytočil Rachelino číslo.
Zvedla to po čtvrtém zazvonění. „Cale?“ Zněla nervózně.
„Ano.“
„Nezlob se, Cale.“ Tohle dělala často: předem ho varovala, jak bude reagovat, než mu vůbec řekla, co měla na srdci.
„Já se nezlobím, Rachel. Akorát jsem unavenej. Mám za sebou pár náročnejch dní.“
„Já vím. Četla jsem o tom.“
I tohle pro ni bylo typické. Obvykle se snažila k jeho kampaním za životní prostředí příliš nevyjadřovat, ať už souhlasně, nebo nesouhlasně. Ale Calovi už stejně bylo jasné, co si myslí: protože se ve sporu o budoucnost planety rozhodl přidat výlučně na tuhle stranu, zavřel si dveře před jinými klienty, než jsou neziskové organizace a vládní agentury, ačkoliv by mu přepravní a ropné společnosti za jeho znalosti oceánografie zaplatily mnohem víc. Dřív jí pořád dokola vysvětloval, že nehodlá pracovat pro velké společnosti, které akorát znečišťují prostředí.
A stejně jí do jeho práce nic nebylo. Už dávno ne.
„Ale chtěla jsem říct, aby ses na mě nezlobil za to, co ti teď řeknu,“ pokračovala Rachel.
„A to?“ Cal se snažil neznít moc podrážděně.
„Ta paní, která se znala s tvým dědečkem, se jmenuje Grace Ann MacKayová. Jako děti bydleli hned vedle sebe. Byli kamarádi, vypadá to, že hodně dobří.“
„A proč bych se kvůli tomu měl zlobit? Zní to zajímavě.“
Rachel na chvilku zaváhala. „Chci se s tebou sejít.“
„Proč?“
„Abych ti řekla o seriálu, na kterém teď dělám. To díky ně-mu jsem totiž poznala paní MacKayovou.“
„Ale to mi snad můžeš říct i po telefonu, ne?“
Pomaličku to začínalo připomínat rozhovory, jaké spolu vedli, když se z trhliny v jejich manželství stala propast. Vyměnili si pár zdvořilostí a ona pořád kroužila kolem horké kaše, dokud se nenaštval, nestáhl do ulity nebo ji nepřestal poslouchat – přesně jak předpovídala. Stal se z toho nehezký zvyk, který se mu podle všeho nepodařilo prolomit ani po rozvodu. „Nebo to nejde?“
Rachel si povzdychla. „Ten seriál bude o opuštěných místech – vesnicích na Skotské vysočině, které zůstaly po čistkách v osmnáctém a devatenáctém století úplně prázdné, ostrovech, odkud museli lidé odejít, protože na nich už nebylo z čeho žít, máme tam dokonce i jeden dům v Anglii, kde došlo ve dvacátých letech k vraždě a od té doby je zabedněný…“
Odmlčela se, jako by čekala, že na to něco řekne. Když bylo na druhé straně telefonu ticho, dodala: „Plánujeme celkem osm dokumentů, dva ze Skotska, ostatní budou z Anglie.“
„A proč bych se kvůli tomu měl zlobit?“ nechápal Cal.
„No, my totiž… Ten ostrov, o kterém jsem mluvila, Cale, je Eilean Iasgaich, odkud pocházel tvůj dědeček.“

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace