Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rok, který začal nevinně jako pohlazení, skončil pokusem o vraždu, Míša si ale nic nepamatuje. Kdo z těch, kteří ji zahrnují láskou, ji chtěl zabít?

13.06.2017
Rok, který začal nevinně jako pohlazení, skončil pokusem o vraždu, Míša si ale nic nepamatuje. Kdo z těch, kteří ji zahrnují láskou, ji chtěl zabít?

Autor: Albatros Media

Popisek: Radka Třeštíková

Loni vyvolala Radka Třeštíková se svou třetí knihou na české literární scéně doslova senzaci a nyní přichází s další. Tak trochu jiný detektivní román od autorky bestselleru Bábovky, nazvaný stručně Osm, vydalo nakladatelství Motto a na pultech knihkupectví se objeví ve čtvrtek 15. června.

Jednu březnovou sobotu je v Ďáblickém háji nalezena postřelená mladá dívka Michaela. Zůstává v bezvědomí a policii se nedaří vyšetřit, kdo čin spáchal a proč. Byl to její snoubenec, nejlepší kamarádka, nebo snad někdo z rodiny, ve které Michaela hlídala děti? Ona sama si po probuzení z kómatu osudný den nepamatuje. Nepamatuje si dokonce celý poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně jako pohlazení a skončil pokusem o vraždu…

Stejně jako v Bábovkách se i v románu Osm můžete těšit na propletenec vztahů, okořeněný napětím a vyšetřováním záhadného zločinu, na autorčin výjimečný cit pro jazyk, sebejisté střídání postav i prostředí, ve kterém se čtenář neztratí, a přirozenou práci s metaforami. Jak je u ní pravidlem, i tentokrát Radka Třeštíková své postavy a jejich životy mistrně vykresluje s vtipem a lehkostí sobě vlastní.

Osm 

Román Osm je čtvrtou knihou Radky Třeštíkové. Autorka navazuje na svůj úspěšný debut Dobře mi tak, čtenáři i kritiky skvěle přijatý román To prší moře a loňský bestseller Bábovky. „Původně jsem ani nechtěla napsat detektivku, pátrat po tom, co a proč se stalo. Detektivní zápletka přišla tak nějak sama. Snažila jsem se napsat příběh, při jehož čtení budete přemýšlet, co všechno jsme schopni obětovat pro lásku, co všechno jsme pro ni ochotni udělat. A že si stejně nikdy nevybíráme, do koho se osudově zamilujeme,“ říká o své novince autorka.

Autor: Radka Třeštíková
Žánr:
psychologický román, detektivka
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Julie se přesune o kousek blíž. „Bylo to tak hezké, měli jsme se přece fajn, a ty jsi to zkazila, úplně všechno… všechno!“ Zase to opakuje a zase to zní jako výčitka. „Nevím, jestli si vůbec přát, aby ses probudila,“ přizná po chvíli ticha, ale pořád tady sedí, nemůže se přinutit k odchodu, pořád se na Míšu dívá a pořád ji drží za ruku, dokonce si uvědomí, že jí přitom tečou z očí slzy, tak si je utře hřbetem dlaně a hlasitě se vysmrká do papírového kapesníku. „Sakra, vidíš, co se mnou děláš?“ řekne a do třetice to zní jako výčitka, pak se ozve energické klepnutí na dveře a vejde Max. Vypadá překvapeně a naštvaně. Proč sem, sakra, Julie chodí a ještě ke všemu sem tahá děti?
„Väntar du pa mig?“ zeptá se.
Julie se otočí a je stejně překvapená jako Max. „Já, nebo ona?“
„Ty, samozřejmě.“
„Ne, na tebe tady opravdu nečekám.“
„To je škoda,“ usměje se Max a políbí Julii na tvář.
„Co tady děláš?“ zašeptá ona.
„Chtěl jsem ji vidět. Jak jí je?“
„Pořád stejně.“
„A tobě?“
Julie si sáhne na levou paži. „Myslíš tohle?“
„Myslím všechno.“
„Ta ruka už bolí míň.“
„Pak se ti na ni podívám,“ slíbí Max a přijde až těsně k Míšině lůžku. Ze všeho nejdřív zkontroluje monitor zobrazující srdeční frekvenci, krevní tlak, nitrolební tlak a mozkový perfuzní tlak, pak teprve se zadívá na spící Michaelu. Má chuť políbit ji na čelo, ale před Julií to nemůže udělat, proto předstírá, že ještě kontroluje intravenózní katétr, aby měl důvod se jí aspoň zběžně dotknout, pak si vezme druhou židli a sedne si k posteli, tak jako Julie. Sedí tam oba vedle sebe jako ve školní lavici, jako by je měl někdo oznámkovat. Jedničku za to, že přišli. Trojku za to chování předtím.
„Probudí se?“ zeptá se Julie po chvíli. Max to přece musí vědět.
„Doufám, že ano,“ řekne Max, a aniž by se na Julii podíval, dodá, že by to bylo pro všechny nejlepší.
„I pro mě?“
„Samozřejmě jestli zemře, tak…“
„Nemluv o tom,“ zarazí ho Julie.
„Musí se probudit, prostě musí.“
„Viděls ty její vlasy?“
„Viděl, už předtím.“ Max jemně zatřese hlavou, jako by některé věci z minulosti chtěl z myšlenek odehnat.
„A co na to říkáš?“
„Nic. Co bych na to měl říkat?“
„Jasně, ty nikdy nic neříkáš, nic neřešíš, a pak to dopadne takhle.“ Julie prstem naštvaně ukáže na Míšu.
„Takže je to moje vina? Fakt chceš, abych se cítil ještě hůř, než už se kvůli tomu cítím, sakra?“
Julie zavrtí hlavou a znovu se rozpláče.
„Nech toho, venku se ti cpou děcka čokoládou a ty tady sedíš a brečíš. Pojď,“ řekne Max, vezme Julii za paži a vede ji na chodbu.
„Ona umřela?“ vyhrkne Meda vyděšeně, když vidí mámu, jak brečí, a tátu, jak ji podpírá, to by ji přece nepodpíral, kdyby Míša neumřela, a máma nebrečí skoro nikdy, takže jo, takže umřela…
„Neumřela,“ uklidní ji táta a pak navrhne, že si všichni zajdou na pizzu. Na hezký společný oběd. Jako dřív, jako rodina. Oni čtyři. Jako by se nic nestalo.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace