Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Peníze, ženy, úspěch, lásku, SUVčko... V osmadvaceti měl všechno, co kdy od života chtěl. A pak to dobrovolně zahodil a stal se nezaměstnaným

16.05.2017
Peníze, ženy, úspěch, lásku, SUVčko... V osmadvaceti měl všechno, co kdy od života chtěl. A pak to dobrovolně zahodil a stal se nezaměstnaným

Autor: businessanimals.cz

Popisek: Pavel Šíma

Intimní dopis ztracenému kamarádovi je zároveň praktickou příručkou pro život. Podle autora Pavla Šímy to prý vážně funguje. Neobvyklého ‘rádce‘, nazvaného Na plné koule, vydalo nakladatelství BizBooks.

V osmadvaceti měl všechno, co kdy od života chtěl. Pak to zahodil a stal se dobrovolně nezaměstnaným. Na dva měsíce odjel na Kubu a sepsal pro svého kamaráda návod, jak toho může dosáhnout i on. Nebo i ty. A to stejně jako autor bez počátečního kapitálu, kontaktů nebo zrad a podvodů.

Intimní dopis ztracenému kamarádovi je zároveň praktickou příručkou pro život, která nemá mezi českými knihami obdoby a která tě mimo jiné naučí:

  • Jak postupovat v životě rychleji než 95 procent lidí okolo. A jak tím pádem dosáhnout moudrosti dřív než na smrtelné posteli.
  • Jak si zvýšit příjem o desítky procent do roka a o stovky do několika málo let. Vážně!
  • Jak každý večer usínat s úsměvem, i když stál celý den totálně za hovno.
  • Jak ušetřit 400 hodin ročně a získat tak tři a půl týdne života navíc každý rok.
  • Jak se nepodělat, i když tě obklíčí teroristi. Neboli jak vyjít vítězně z těžkých životních situací.
  • Jak zkrotit svou hlavu, dostat z ní 99 procent bordelu a přimět ji, aby ti konečně začala naplno sloužit.
  • Jak být šťastný tady a teď bez ohledu na to, co bylo včera a co tě čeká zítra.
  • A hlavně, jak toho všeho dosáhnout tak, abys nenasral lidi okolo, ale ještě tě u toho měli rádi.

Na plné koule 

Autor Pavel Šíma slýchával dva typy životních rad. Jedni říkali: užívej život každý den. Prej že peníze nejsou důležité a kašli na kariéru, ta tě jen vysaje. To mu nepřišlo zodpovědné vůči budoucnosti. Druzí ho nabádali, ať obětuje mládí. Když budeš mezi 25 a 35 pořádně makat, budovat kariéru a dáš do toho všechno včetně víkendů, zajistíš se do konce života. Přijít o svá nejlepší léta se mu ale taky nechtělo. Tak se vydal vlastní třetí cestou.

Do kariéry bušil fest a zároveň si užíval na plné koule. V práci dosáhl víc než většina jeho vrstevníků. Rozjížděl firmy, vydělával miliony, miloval svou práci, vyhrával ocenění, každý druhý týden vystupoval v televizi. Vůbec se při tom ale nešidil. Procestoval půlku světa, vyspal se s šedesáti holkama, našel si skvělou přítelkyni a zažíval silný pocit štěstí každý den. Když ho kamarád požádal o radu, jak by toho mohl taky dosáhnout, došlo mu, že většina lidí takový život nemá. I když by mohla. Tak všeho nechal a sepsal mu (a tobě) tenhle návod. Na Instagramu ho najdeš jako pavel_sima.

Autor: Pavel Šíma
Žánr:
osobní rozvoj
Nakladatelství:
BizBooks

Ukázka z knihy:

400 hodin ročně k dobru

Při studiu jsem nikdy neměl normální brigádu. Nechodil jsem do Tesca, nekopíroval docentům knížky ani jsem neobsluhoval v KFC.
Ne že bych pohrdal prací nebo že by mi nějak extra chutnaly čínské nudle za šest korun.
Měl jsem na práci důležitější věci. Dělal jsem v několika neziskových a studentských spolcích. Povětšinou zadarmo nebo za velice symbolickou odměnu.
„Mami, prosím, rychle, finišujeme tady jeden projekt a mám na Skypu pět lidí,“ byla typická odpověď, když mi volali rodiče. „Ne, nemůžu jít spát. Do půlnoci je uzávěrka na grant. Ani nemůžu jet na chatu stříhat stromky, o víkendu organizujeme turnaj pro 200 lidí.“
„A platí ti za to konečně, když už tam děláš tři roky?“
Co jsem jí na to měl říct? Že jako jo, ale vyšlo to na třetinu platu v mekáči?
Zapojil jsem se do všeho, na čem mi spočinuly ruce. Začal jsem psát do fakultního časopisu. O dva roky později jsem ho vedl. Kandidoval jsem do univerzitního senátu. Vzal jsem pozici tiskového mluvčí v neziskovce, o rok později jsem tam vedl celý marketing, za další jsem dělal obchoďáka všem projektům. Potřebujete jméno pro novou studentskou unii? Sem s tím. Dokumentární DVD s rozhovory ve všech zemích visegrádské čtyřky? Jistě. Můžu dělat vedoucího projektu za Česko? Proč ne!
Neměl jsem to podpořené žádným výzkumem, ale v hloubi duše jsem si dokola opakoval:
„O prachy se teď nestarej. Když budeš investovat svůj čas rozumně, peníze jednou přijdou.“
Všichni si klepali na čelo. „Ty jim děláš tak trochu charitu, ne?“
Říkala mi teta vždycky, když mě vezla v hezkém služebním autě. Ale mně to bylo jedno.
Mám asi ty nejlepší rodiče na světě. Přestože jsme doma neměli husu na zlaté vejce, odkládali mně isestře každý měsíc pár korun na stavební spoření. A pak se nechali přesvědčit, že když to stejně nebude při dnešních cenách stačit na žádný byt, bude nejlepší z toho zaplatit letenku do San Francisca a pokrýt životní náklady v jednom z nejdražších měst na světě, kde jsem získal dvouměsíční neplacenou stáž.
Tohleto stážování mě stálo veškeré úspory.
Ale nedělal jsem si s tím těžkou hlavu. Už tehdy jsem cítil, že nikoli peníze, ale čas je ten nejdůležitější zdroj, který člověk má.
„Za kolik let života navíc bys vyměnil veškerý svůj majetek?”
Tuhle otázku pokládal Naval Ravikant, veleúspěšný investor, který zhodnotil své peníze v Twitteru, Uberu a dalších desítkách startupů, svým zámožným známým.
Nejčastější odpověď byla 5–10 let. Čím starší (blíž smrti) člověk byl, tím míň mu stačilo. Padesátníci by všechen svůj majetek vyměnili za pět let navíc. Sedmdesátníci za rok. Na konci života bys hrozně rád dal všechno, co máš, za pár dní navíc.
Čas je totiž ta jediná komodita na světě, která není obnovitelná. Všechno ostatní můžeš získat znovu. Peníze, přátele, moc, slávu, postavení, manžele či manželky. Všechno se dá získávat, budovat, rozmnožovat a násobit. Ale každá vteřina, kterou promarníš v Tescu za pokladnou nebo na party, která Tě nudí, je nenávratně v tahu.
Proto když spolužáci přes den pinglovali, aby mohli večer strávit v hospodě, já jsem seděl na všech nepovinných přednáškách a večer doma u internetu, Excelu, PowerPointu a Skypu.
Jo, asi jsem promeškal spoustu nocí na diskotékách, ale než jsem ukončil výšku, naučil jsem se řídit týmy o desítkách osob, strhnout lidi za svou vizí, vypracovat marketingovou strategii pro organizaci o stovkách členů, budgetovat milionový projekt, dostat naše akce do televize, vyjednávat o statisícových sumách s firmami jako Intel, Lenovo nebo SCIO. Schvaloval jsem šestimiliardový rozpočet, produkoval časopis, dokumentární shoty, podcast, blogy, zjistil jsem, jak funguje PR agentura a jak se pečou americké politické kampaně.
Když jsem pak přišel na svůj první pracovní pohovor, obchodní ředitel mi oznámil, že z 36 uchazečů o danou pozici si pozval jenom mě. Tak moc moje CVčko vyčnívalo.
Hned na tom prvním mítinku jsem mu řekl, že budu hrozně rád pracovat pro jejich firmu. Ale jen na 90 %. Vedle toho budu mít své další projekty. Protože jsem byl jediný kandidát, který ho zajímal, získal jsem nejen práci, ale mohl jsem si dokonce diktovat podmínky.
V ten den se mi konečně potvrdilo, že všechny probdělé noci strávené za kompem a všechny hospody, co jsem obětoval – že to všechno byla správná rozhodnutí.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace