Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

V Amsterdamu vládne přídělový systém a nacisté nezůstanou nikomu nic dlužní. Kam se ztratila krásná mladá Židovka?

15.05.2017
V Amsterdamu vládne přídělový systém a nacisté nezůstanou nikomu nic dlužní. Kam se ztratila krásná mladá Židovka?

Autor: nytimes.com

Popisek: Redaktorka deníku Washington Post Monica Hesse

Na pozadí skutečných událostí vypráví Monica Hesseová výjimečný příběh o statečnosti obyčejných lidí, lásce, smutku a životě v těžkých časech. Úžasně napsaný společenský román Dívka v modrém plášti vydalo nakladatelství Fragment.

Píše se rok 1943 a v nacisty okupovaném Amsterdamu vládne přídělový systém. Mladičká Hanneke se ale vyzná. Na černém trhu se pohybuje jako ryba ve vodě a dokáže obstarat většinu věcí, které lidé potřebují. Při jedné z donášek ji její pravidelná zákaznice požádá o pomoc. Tentokrát ale nepotřebuje sehnat nedostatkové maso nebo petrolej. Přeje si, aby Hanneke našla židovskou dívku, kterou u sebe ukrývala. Jednoho dne si totiž vzala jen svůj modrý plášť a zmizela neznámo kam.

Dívka v modrém plášti

Hanneke zprvu ani neuvažuje, že by se do nebezpečného pátrání pustila. Pak ale položí první otázku, a když na ni dostane odpověď, najednou by se ráda dozvěděla víc. Postupně je vtažena do pavučiny tajemství a ohromujících odhalení, která ji zavedou až do samého srdce studentského protinacistického odboje…

Autor: Monica Hanesseová
Žánr:
společenský román
Nakladatelství:
Fragment

Ukázka z knihy:

Tobias pořád ještě nebyl ve škole. To mi říká Mina, když ji další den odpoledne navštívím v créche.
„Je nemocný?“ zeptám se. „Nebo je pryč? Ví to někdo?“
Ona neví nic, jen to, že nebyl ve škole, což by mohlo znamenat, že má kašel nebo že se začal skrývat, nebo by to mohlo znamenat, že je mrtvý. Mohlo by to znamenat, že už je mrtvá i Mirjam. Po včerejším odpo ledni u paní Janssenové jsem měla tak dobrý pocit. Ale teď jsem celé dopoledne chodila od jednoho zubaře k druhému ve snaze najít Tobiase nebo jeho otce a neměla jsem štěstí. Jak dlouho budu ještě po Mirjam pátrat? Už je pryč čtyři dny. Čím víc času uplyne, o to bude jaká koli stopa, kterou po sobě zanechala, studenější. Za jak dlouho vychladne natolik, až si budu muset připustit, že Mirjam je buď po smrti, nebo zapadla tak hluboko do podsvětí, že už ji nikdy neuvidíme? Ještě ne. Tak daleko jsem ještě nedospěla. Ale kdy? Dokážu ten okamžik vůbec poznat, až nastane? Dokážu to nechat být?
Není mrtvá, řeknu si.
Když jsem v créche jen pár minut, zavolá Judith, aby s Minou probrala pracovní záležitosti.
„Nastřádala jsem si kilo náhražkové kávy,“ řekne Mina Judith do telefonu. „Říkala jsem si, že bych uspořádala menší večírek, jestli víš o kamarádech, co by měli dnes večer čas.“
„Všichni, koho znám, mají poslední dobou chuť spíš na čaj,“ slyším Judith z druhého konce linky. „O kávu nikdo nestojí.“
Telefonní kód už mi Mina vysvětlila. Čaj jsou děti se světlou pletí, které vypadají víc jako děti holandského původu, a káva jsou ty s tmavšími rysy. Rodiny chtějí světlovlasá nemluvňata, jejichž přítomnost se dá snadněji vysvětlit.
Měla bych jít, naznačím jí nakonec rty. Mám čas navštívit ještě jednoho zubaře.
Mina zakryje mluvítko dlaní. „Judith mi říká, že je dnes setkání u Lea. Chce, abych tě pozvala.“
„Rozmyslím si to,“ řeknu. A to také udělám. Už si to rozmýšlím delší dobu. Vím, že potřebují moji pomoc, ale nejdřív musím najít Mirjam.
„Kéž bych mohla jít i já. Šla bych, kdybych byla starší,“ podotkne Mina.
„Možná.“
„Říká, že možná,“ odpoví Mina Judith. „Já vím, já vím, ale nic jiného mi nesdělí.“ Umím si představit, co si Judith na druhém konci linky myslí: že ona s Minou jsou židovky s židovskými jmény a Davidovými hvězdami našitými na šatech, a že i přesto každý den riskují životy.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace