Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Evropa se otřásá výbuchy brutálních teroristických útoků, je čas zahájit odvetu. Výjimečná akce si ale žádá výjimečného muže

09.05.2017
Evropa se otřásá výbuchy brutálních teroristických útoků, je čas zahájit odvetu. Výjimečná akce si ale žádá výjimečného muže

Autor: Brad Thor

Popisek: Americký spisovatel Brad Thor

Americký mistr thrillerů Brad Thor bývá dokonce často zván do televizních pořadů jako expert na národní bezpečnost. Jeho zbrusu nový akční špionážní thriller v nejlepší tradici Fredericka Forsytha přináší nakladatelství cPress.

Evropa se otřásá výbuchy brutálních teroristických útoků a hrozí nebezpečí, že teror bude za chvíli doslova na prahu Bílého domu. Je čas zahájit dramatickou odvetnou akci pod taktovkou CIA. A výjimečná akce si žádá výjimečného muže!

Tím pravým je Scott Harvath, bývalý příslušník Navy SEALs, nyní pracovník soukromé zpravodajské agentury, která vykonává tajné operace přímo z rozkazu prezidenta USA. Hluboko v srdci Kavkazu má však Moskva také své eso v rukávu, muže jménem Saša Besajev, jenž žije jenom pro to, aby zabíjel. A pro splnění svého úkolu zabije tolik Američanů, kolik jich bude potřeba. Za krátkou dobu se cesty obou mužů osudově protnou a nastává boj na život a na smrt, který se odehrává v evropských metropolích i pouštním prachu Sýrie a Jordánska.

Cizí agent

Mistr thrillerů Brad Thor pracoval pro americké Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Zde měl na starosti analyzovat vojenské taktiky a tyto zkušenosti využívá ve svých špionážních thrillerech. Často bývá zván do televizních pořadů jako expert na národní bezpečnost. O tu svou se však moc nebojí a pro napsání dobré knihy udělá vše. Kvůli románu Last Patriot mu bylo dokonce vyhrožováno smrtí. A i když šlo o čirou fikci, zpochybňování Koránu se prostě ‘nedělá‘. Tato kniha byla v Saudské Arábii zakázána.

Autor: Brad Thor
Žánr:
thriller
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

V opuštěném skladišti nedaleko za jordánskou hranicí stálo komerční vozidlo o osmnácti kolech. V jeho dlouhém bílém přívěsu se ukrývaly dva silně modifi kované vrtulníky Hughes MD 500 se složenými listy rotorů.
„Pohyb! Pohyb!“ volal náčelník posádky CIA, zatímco jeho muži vykládali vrtulníky a chvatně je chystali ke startu. Jejich zatím nejrychlejší čas z přívěsu do odletu činil čtyři a půl minuty. Jestli má být nějaká naděje, že pomohou Berglundovu týmu, budou ten rekord muset zkrátit na polovinu.
Helikoptéry, verze MH-6 Little Birds americké armády vyrobené speciálně pro CIA, byly předem přemístěny na jordánské stanoviště jako plán B. Plán A byl, že Berglund a jeho lidé proniknou do Sýrie ve třech samostatných vozidlech, hodí cíli z IS na hlavu pytel a zase honem zmizí. Helikoptéry tu byly jen pro případ, že se během mise něco pokazí.
Útok těchto rozměrů, na tak odlehlém místě, když nikdo neměl vědět, že tam vůbec jsou, se považoval za takřka nemožný. Jenže Berglund a jeho muži tady byli a teď jim zbývalo jen pár minut života. A to letecký tým ještě nevěděl o té nepovolané návštěvě schované v krytu pod pevností.
Náčelník posádky s ukazovákem naléhavě rozkývaným nad hlavou teď štěkal na piloty, aby nastartovali letouny. „Jděte do toho! Teď! Hned! Hned!“
Zatímco čtyři techničtí pracovníci zaklapávali, zacvakávali a natahovali na příslušná místa zbraňové systémy vrtulníků, hluk skladiště prořízlo pronikavé kvílení motorů probouzejících se k životu.
O pár okamžiků později se z oken skladiště začaly sypat uvolněné skleněné tabulky, jak se vibrující rotory hladově zakously do vzduchu.
Když mu oba piloti ukázali zdvižené palce, náčelník posádky dal signál k otevření vrat skladiště a vypustil ptáky na svobodu.
Oba MD 500 se unisono odlepily od betonové podlahy, posunuly se k východu a vznesly se do vzduchu.
Tým trumfl svůj vlastní rekord o minutu a osmnáct vteřin. Byl to udatný pokus a mohl být i k něčemu dobrý, nebýt toho, co se stalo pak.
Tři kilometry od pevnosti, kdy kopiloti obou helikoptér začali mít plné ruce práce s přípravou zbraňových systémů, k teplu z jejich motorů zamířil párek raket země–vzduch. Nikdo neměl šanci.
Berglund nepotřeboval volat Langley, aby mu došlo, co se stalo. Exploze na noční obloze viděl dost dobře sám. Když vystřelil ze zásobníku pušky poslední náboje, odložil ji a vzal do ruky pistoli.
Svým přemrštěným texaským způsobem se domníval, že od něj bylo vtipné, když Ashleigh a její kamarádky uvítal v „anbárském Alamu“. Jestli to bylo proroctví nebo ironie – na tom už teď vlastně nezáleželo.
Jejich vozidla byla zničená ostřelováním, helikoptéry sestřeleny, takže jim teď nezbývalo než se snažit obhájit svou pozici zde. I kdyby někde v Jordánsku vyštrachali nějaké tryskáče, nemohou dorazit včas. Nikam jinam cesta nevede.
Berglund byl bojovník. A tak i odejde – po svých, a vezme s sebou tolik nepřátel, kolik jen dokáže. Litoval jen dvou věcí: že lépe neschoval Ashleigh a že nedostal příležitost dojíst si svůj steak.
Saša Basejev byl ohromen. Američani bojovali tvrději, než očekával. Ještě když jim došla všechna munice, vytáhli nože a snažili se bojovat holýma rukama.
Přežili jen dva. Ale ani ti už neměli šanci přežít, ani kdyby se dostali do nemocnice. Nařídil kameramanům, aby sebou hodili a pustili se do práce.
Přes nádvoří pokryté troskami došel k chladicím boxům. Rukou odhrnul vrstvu sutin, vytáhl baterku a otevřel víko jednoho z nich. Sáhl dovnitř a zjistil, že je plná – ledu. Neuvěřitelný luxus, tady uprostřed pouště.
Pak došel k dalšímu boxu a k dalšímu a prohlížel si jejich obsah. Láhve růžového vína? Zákusky? Zmrzlina? Ať jsou Američani dekadentní sebevíc, takové zásoby mu nedávaly smysl, dokonce ani u polovojenského týmu CIA.
Na zemi poblíž posledního chladicího boxu byly rozsypané steaky. Basejev se sklonil a jednoho se dotkl. Byl ještě teplý. Napočítal jich devět. Devět steaků pro šestičlenný tým.
Když pomyslel, jak vypadají někteří Američani, snad měli někteří z nich v plánu spořádat víc než jeden steak. Ale tím se pořád nevysvětluje to víno. Američtí muži, především pak vojáci, pijí většinou pivo nebo tvrdý alkohol. A když už pijí víno, pak určitě ne růžové.
Tady něco nesedělo. Obsah těch boxů připomínal pohoštění na piknik nebo nějakou tu americkou plážovou party. Pak se ve světle jeho baterky pár stop od něj něco zablesklo.
Pod dalšími sutinami našel iPhone v obale zdobeném bižuterií. Obrazovka, chráněná heslem, byla rozbitá, ale byla na ní jasně patrná fotografie ženy, jak líbá jednoho z bojovníků CIA. Tak tohle bylo hotové požehnání.
Zvedl telefon nad hlavu a arabsky zavolal na své bojovníky: „Je tady žena,“ oznámil. „Americká žena. Jestli ji najdete, je vaše!“
Džihádisté se hlasitě zaradovali a hrstka z nich se rozběhla ke schodišti. V chodbě pod schody museli ze všech sil zabrat dva muži současně, aby vypáčili dveře do krytu. První muž, který se protlačil dovnitř, dostal dvě kulky do hrudi a jednu do hlavy. Propukla další přestřelka.
Tahle byla ale mnohem kratší. Ashleigh měla jen dva rezervní zásobníky.
Když jí došly náboje, džihádisté se nahrnuli dovnitř. Její kolegyně byly administrativní pracovnice. Zbraně nenosily.
Trvalo jen pár vteřin, než propuklo nevyslovitelné.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace