Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Je tak strašlivě osamělý, že chodí na pohřby cizích lidí. Opravdového přítele má pouze jediného. Jenže…

28.04.2017
Je tak strašlivě osamělý, že chodí na pohřby cizích lidí. Opravdového přítele má pouze jediného. Jenže…

Autor: Niklas Lello

Popisek: Norský spisovatel Jostein Gaarder

V dojemném a zároveň provokativním příběhu o hledání vlastního místa ve světě se uznávaný norský spisovatel Jostein Gaarder vyznává ze své vášně pro etymologii a ukazuje, jak důležitou roli může hrát jazyk a vypravování v mezilidských vztazích. Román Loutkář právě vychází v nakladatelství Plus.

Akademik a lingvista Jakop je tak osamělý, že navštěvuje pohřby cizích lidí. Na smutečních hostinách se dává do řeči s pozůstalými. Díky své sečtělosti a jazykové pohotovosti si pokaždé vymyslí příběh, který jej k nebožtíkovi váže, a baví jím ostatní hosty. Přestože je znalcem vztahů a jazyků, sám je z pletiva skutečných lidských vztahů vytržen a má jen jednoho přítele, kterého s oblibou cituje. Ovšem ani Pelle není člověk z masa a kostí…

Jostein Gaarder ve svém novém románu hýří příběhy. Jeho hlavní hrdina Jakop oplývá fantazií a touhou po navazování mezilidských kontaktů. Ve světě se však stále cítí sám a ztracený. „Je jisté, že autor již tuší nástrahy stáří nemoci své i svých blízkých, osamělost. S kompozicí tohoto románu si dal velkou práci: není to nenáročné čtení, nakonec je vše vlastně docela překvapivé a tajuplné mnohými mystifikacemi,“říká překladatelka knihy Jarka Vrbová.

Loutkář

Po obrovském úspěchu románu o dějinách filosofie Sofiin svět se uznávaný norský spisovatel Jostein Gaarder začal naplno věnovat psaní. Kniha byla přeložena do 64 jazyků a prodalo se jí více než 45 milionů výtisků. Jeho poslední román Loutkář je určen dospělým čtenářům. Vedle psaní se Gaarder věnuje také podpoře lidských práv a ekologii. Jeho knihy milují čtenáři po celém světě. Byly přeloženy do více než šedesáti světových jazyků a prodalo se jich několik desítek milionů výtisků. Během loňské návštěvy v Praze se autor svým českým čtenářům podepisoval několik hodin

Autor: Jostein Gaarder
Žánr:
román, světová beletrie
Nakladatelství:
Plus

Ukázka z knihy:

Přelétl jsem pohledem sešlost a odhadl jsem, že je nás kolem stovky. Nikdy mě nenapadlo a také jsem to neměl v úmyslu, že bych se na pohřebnií posezení dostal tak blízko nejbližším pozůstalým. Představoval jsem si sám sebe v poněkud méně významné roli u stolu vzadu v sále s ostatními jednotlivci – s kolegy a známými Erika Lundina – s nějakou neteří či synovcem bez partnerů. Situace, do níž jsem se dostal, se mi nikterak nezamlouvala. Dala se do mě zima a udělalo se mi nevolno.
Přestože byli všichni kolem stolu v černém, jinak nic v jejich rodině nenaznačovalo, že jsou to viktoriánští pietisté. Na sobě měli elegantní vypasované šaty a šik obleky z nejlepších látek. Dámy nešetřily na líčidlech, na rtěnkách ani na laku na nehty, v uších a na zápěstích se jim blyštělo zlato a drahé kameny a Ylva, jak jsem si všiml hned poprvé, měla na krku safírově modrý přívěsek, skoro jako třetí oko, protože mělo stejnou barvu a téměř stejný tvar jako její oči. Z míry mne vyváděly i všechny ty vůně kolem stolu, směsice různých parfémů, kolínských a vod po holení. Takové smyslové dojmy jsem vnímal zvlášť citlivě, jelikož žiji sám. U mne doma v Gaupefaret není cítit v koupelně a v kuchyni nikdo než já.
Sousední stůl obsadil zbytek nejbližší rodiny. Sigrid, Thomas a malý Morten seděli s rodiči mladé maminky, s Jonem-Petterem a Lise, a dědeček držel na klíně dítě. V čele kralovala především Ingeborg, krásná stará dáma se stříbrnými vlasy. Vedle ní Marianne a Sverre, rodiče Ylvy, v celé široké rodině jediného jedináčka.

Když jsem viděl Marianne a Sverreho tak zblízka, náhle jsem měl pocit dejà vu. Neznám je odněkud? Muselo by to být už hodně dávno. Sverre měl v levém ušním lalůčku červený kamínek, to by mne mohlo přivést na stopu, protože ta rudá tečka mi něco připomínala, už jsem ji někdy viděl, a když jsem se přes stůl podíval na Ylvu, jako by se mi vybavila vzpomínka na její matku v mladých letech. Kromě toho jsem zaregistroval, že Sverre mluví nápadným jihonorským dialektem a jako by mě to nijak nepřekvapilo. Ale třeba jen tak fantazíruji, pomyslel jsem si. Ve svém zralém věku jsem se už setkal s mnoha lidmi.

U stolu seděl ještě další pár, žena a muž, ve stejném věku jako profesorovy děti, tedy mezi čtyřiceti a padesáti. Mluvilim švédsky, lépe řečeno gotlandským nářečím, poznal jsem to podle charakteristických dvojhlásek.

Sigrid na konci velkého rodinného stolu vstala a cinkla lžičkou do šálku od kávy. Téměř nikdo si toho nevšiml, protože v sále to šumělo a hučelo. Sigrid si odkašlala a zazvonila na sklenici s nožkou, tentokrát mnohem rozhodněji, a jala se hlasitě a zřetelně promlouvat ke shromážděným.
Drahá rodino! Drazí přátelé a kolegové Erika Lundina, drazí bývalí studenti…
Znovu mi přeběhl mráz po zádech, vrátila se nevolnost a napadlo mě, že tohle možná skončí špatně. Sigrid pokračovala:
Jmenuji se Sigrid a jsem Erikova nejstarší vnučka, dcera Jona-Pettera, který sedí po mé pravici. Je nejstarší Erikův potomek a momentálně drží na klíně zástupce nejmladší generace, ten se jmenuje Morten. Ne, to ne, Mortene! Hezky zůstaň sedět u dědečka… Rodina by tímto ráda poděkovala všem, kdo dnes vyprovázeli Erika na poslední cestě, a jsme vděční i za to, že se nás tu sešlo tolik. Doufali jsme, že vás přijde hodně, ale nečekali jsme, že tak hodně. Ale přesto tu jeden chybí… dědeček by měl z každého z vás radost!
Ozvalo se několik vzlyků, ale Sigrid se nenechala vyrušit: Za chvíli se bude podávat pohoštění, najíme se společně a pokusíme se spolu víc seznámit. Postupně bude příležitost i něco říci, ale dejte mi laskavě napřed znamení, protože jak asi víte, mám na starosti organizaci dnešního odpoledne. Na Erikově rozloučení nesmí chybět ani kulturní vložka, to bychom si neodpustili. Ale nejdřív dostanete sušenou šunku se smetanou, míchaná vajíčka, bramborový salát, křehký chléb, pivo a minerálku. Nevíme jistě, jestli se to v tomto domě smí, ale nachystali jsme i sklenku něčeho ostřejšího pro vás, kteří ji zvládnete a kteří už na to máte věk…
Sigrid se podívala na náš stůl a zastavila se pohledem u patnáctileté Mii, ale pak si všimla mne, cizího. Pokračovala:
Je to opravdu smutné, že nám dědeček odešel, ale já vám teď něco povím: Slíbila jsem mu, že vás tu pozdravím všechny dohromady a každého zvlášť. Věděl, že brzy zemře, a měl přání, aby některé z vnoučat bylo toastmaster, jak tomu říkal, a když jsem s ním mluvila naposledy, vzhlédl ke mně a řekl švédsky: Rád bych, abys toastmasterem byla ty. Přikývla jsem, byla jsem nejstarší, a v rodině jsme to už domluvili. Pak dodal: Pozdrav všechny. Nezapomeň ode mne všechny mé přátele a známé naposledy pozdravovat.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace