Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

I poldové se mohou ocitnout v nemilosti. Když z nich ale sestavíte zvláštní tým, bude z toho pořádný rachot

25.04.2017
I poldové se mohou ocitnout v nemilosti. Když z nich ale sestavíte zvláštní tým, bude z toho pořádný rachot

Autor: cosmopolitan.fr

Popisek: Francouzská novinářka a spisovatelka Sophie Hénaff

Tahle detektivka je nejen napínavá, ale užijete s ní i spoustu legrace. Když se totiž v jedné partě sejdou týpci, kteří vlastně měli spíš už dávno dostat od policie padáka, nebude o překvapení nouze. Knihu Lůzři: Tým v nemilosti vydalo nakladatelství XYZ.

Mimořádně oceňovaný detektivní román s ústřední postavou mladé komisařky Anne Capestanové vypráví s humorem, napětím a feministickým nádechem příběh o nežádoucích policistech. Šéf pařížské justiční policie, takzvané Šestatřicítky, dostane skvělý nápad sestavit tým lúzrů, alkoholiků, homosexuálů, pisálků, zkrátka všech těch, kteří nemohou dostat vyhazov, i když jsou k ničemu. Do čela týmu těchto odepsaných kriminalistů přichází ambiciózní Anne Capestanová, která je takto potrestána za neoprávněné užití zbraně. Měla by sklopit uši, být zticha a plnit rozkazy. Jenže to ona neumí…

Autorkou poněkud neobvyklé detektivky, která vnáší nový a rozhodně čerstvý vítr do plachet tradičních detektivních příběhů, je francouzská spisovatelka, novinářka a majitelka baru Sophie Hénaff. Pracuje jako redaktorka populárního magazínu Cosmopolitan, kde má na starosti humoristickou rubriku.

Lúzři: Tým v nemilosti

Autor: Sophie Hénaff
Žánr:
humor, detektivka
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Anne Capestanová stála u okna v kuchyni a čekala na úsvit. Jedním hltem vypila obsah porcelánového šálku a ten postavila na zelený voskovaný ubrus. Nejspíš právě dopila svou poslední kávu coby policajtka.
Hvězda své generace a mistryně všech kategorií v bleskovém vzestupu, skvělá komisařka Capestanová vystřelila, když střílet neměla. Načež ji předvolali před disciplinární komisi, uštědřili jí všemožné důtky a pokárání a na půl roku ji postavili mimo službu. Pak bylo ticho po pěšině, až jí zavolal Buron. Její rádce, z něhož se stal šéf Šestatřicítky, konečně prolomil mlčení. Předvolal si Capestanovou na 9. srpna. To byl celý on. Jemně jí tak dával na srozuměnou, že není na žádné dovolené, prostě jen zrovna nemá přidělenou žádnou práci. Z tohohle pohovoru vyjde buď jako policistka, nebo ji propustí. Zůstane v Paříži, nebo ji přidělí někam na venkov, ale v každém případě bude vědět, na čem je. Všechno bude lepší než se dusit ve vlastní šťávě někde na půl cesty, tápat v nejistotě, která jí brání cokoli podniknout. Vypláchla šálek ve výlevce, do myčky ho dá až později. Byl čas jít. Prošla obývákem, kde právě – jako už tolikrát – zněl výrazný Brassensův hlas. Byt byl velký a pohodlný. Nešetřila na přehozech ani na nepřímém osvětlení. Kocour blaženě pochrupoval, jako by její vkus oceňoval. Hřejivé ovzduší však narušovaly stopy prázdnoty jako namrzlé plochy na jarním trávníku. Druhý den poté, co Capestanovou postavili mimo službu, její manžel odešel i s polovinou bytového zařízení. Byl to jeden z těch momentů, kdy člověk od života dostane pořádnou ťafku. Komisařka to však se sebelítostí nepřeháněla, vždyť si to docela zasloužila.
Vysavač, televize, pohovka a postel – neuplynuly ani tři dny a to nejdůležitější si zase koupila. Vytlačené stopy na koberci ale dál naznačovaly, kde stála křesla jejího předchozího života. Světlejší místa na tapetách prozrazovala stín obrazu, přízrak knihovny, někdejší komodu. Capestanová by se byla raději přestěhovala, ale bránila jí v tom nejistá situace v zaměstnání. Dnešní rozhovor jí konečně ukáže, kudy se má v životě vydat. Stáhla si ze zápěstí gumičku a stáhla si s ní vlasy. Jako každé léto vyšisovaly, ale brzy opět zvítězí výraznější kaštanová barva. Mechanickým pohybem si uhladila šaty a nazula si sandály. Kocour ani nezvedl hlavu z područky. Pouze jedno jeho ucho se natočilo směrem k předsíni a poslouchalo přípravy k odchodu. Capestanová si přes rameno přehodila velkou koženou kabelu a strčila do ní román Toma Wolfa Ohňostroj marnosti, který jí Buron půjčil. Devět dvacet stránek. „Aspoň budete mít co dělat, než vás zavolám,“ ujišťoval ji. Než zavolal, měla dost času, aby přelouskala ještě i třináct dílů Merlových Dědictví otců. A celou Marie-Ange Guillaumovou. Nemluvě o hromadě detektivek. Buron a jeho fráze bez data a bez příslibu! Zavřela dveře, zamkla na dva západy a seběhla po schodech dolů.

Ulice de la Verrerie byla v dosud mírném slunci liduprázdná. V srpnu touhle časnou dobou jako by byla Paříž ponechána své přirozenosti, zbavená obyvatel, jako by přežila neutronovou bombu. V dálce vrhal oranžové záblesky majáček metařské dodávky. Capestanová kráčela podél výkladu obchodního domu BHV a přes Radniční náměstí. Přešla Seinu na ostrov de la Cité, až dorazila k číslu 36 na nábřeží Zlatníků.
Prošla obrovskou branou a po dlážděném nádvoří zahnula vpravo. Na chvilku se zahleděla na vybledlý modrý nápis Schodiště A, Ředitelství justiční policie. Když se Buron ujal nové funkce, získal kancelář ve třetím patře, na poschodí pohlavárů, kde v chodbě opatřené kobercem nenosí bouchačky ani ti největší kovbojové.
Capestanová otevřela dvoukřídlé dveře. Žaludek se jí sevřel při pomyšlení, že ji propustí. Vždycky byla policistkou a o čemkoli jiném odmítala uvažovat. V sedmatřiceti člověk nepůjde znovu studovat. Už ten půlrok nečinnosti byl dost těžký. Hodně toho nachodila. Metodicky prošla městem všechny trasy pařížského metra od jedničky do čtrnáctky, od konečné ke konečné. Doufala, že než se pustí do příměstských linek, zase nastoupí do služby. Někdy měla pocit, že musí podél trasy rychlovlaků běžet, aby splnila nějaký cíl.
Před zbrusu novou měděnou tabulkou s vyrytým jménem regionálního ředitele justiční policie se narovnala a třikrát zaklepala. Buronův hluboký zvučný hlas ji vyzval, ať jde dál.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace