Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Evropa čelí největší vlně migrace od konce druhé světové války. Reportér deníku The Guardian poměřuje situaci v terénu s vlažným přístupem vlád a úřadů

19.04.2017
Evropa čelí největší vlně migrace od konce druhé světové války. Reportér deníku The Guardian poměřuje situaci v terénu s vlažným přístupem vlád a úřadů

Autor: flickr.com

Popisek: Patrick Kingsley, reportér britského deníku The Guardian

Migrační krize vyvolává protichůdné názory a vypjaté emoce. Objektivní pohled očima britského reportéra Patricka Kingsleyho Nová Odysea vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

Evropa čelí vlně migrace, jakou nepoznala od konce druhé světové války, a jako všechno nepoznané i tato situace vyvolává protichůdné názory a vypjaté emoce. Proto je důležité mít k dispozici objektivní informace a fakta, a právě ta Patrick Kingsley ve své knize přináší.

Autor knihy Nová Odysea je zahraničním reportérem britského listu The Guardian, který byl pověřen sledováním uprchlické krize, a zná proto její pozadí i průběh zevrubněji než kdokoli jiný. V průběhu roku 2015 procestoval sedmnáct zemí, kterými vedou nejfrekventovanější migrační trasy, a setkal se se stovkami uprchlíků, kteří putují přes pouště, moře i hory, aby dosáhli vytoužené Evropy.

Nová Odysea

Kingsley s hlubokým pochopením věci vysvětluje, co jsou tihle lidé zač, proč odcházejí ze svých domovů a jakým způsobem to dělají. Z osobní zkušenosti píše o setkáních s pašeráky, s pobřežní stráží, s dobrovolníky i pohraničníky, a poměřuje situaci v terénu s vlažným přístupem vlád a úřadů, které by měly urychleně hledat optimální řešení.

Jeho kniha přináší strhující zpravodajství o skutečných osudech jednotlivců, podstupujících tuto nebezpečnou a strastiplnou pouť, a připomíná, že se za bezejmennou masou skrývají příběhy lidí, stejných jako my.

Autor: Viktoria Darsane
Žánr:
historie, literatura faktu
Nakladatelství:
Kniha Zlín

Ukázka z knihy:

Uprchlická krize je svým způsobem zavádějící název. Krize to skutečně je, to ano, ale nezpůsobili ji ani tak sami uprchlíci jako naše reakce na ně. Číslo 850 000 zní jako značný počet – a z hlediska historické migrace do Evropy opravdu je velké. Ale představuje jen asi 0,2 % celkové populace EU, jež činí přibližně 500 000 000 obyvatel, tedy příliv, který by nejbohatší kontinent na světě zvládl bez potíží absorbovat, pokud by – což je ovšem podmínka – se k němu patřičně přistupovalo. Existují země, jejichž sociální infrastruktura je v důsledku uprchlické krize na hranici kolapsu – ale většina z nich není v Evropě. Nejnápadnějším příkladem je Libanon, který v roce 2015 poskytoval útočiště necelému 1 200 000 Syřanů, ačkoli celková populace země činí přibližně 4,5 milionu. Jeden uprchlík na pět obyvatel – poměr, který měl evropské představitele hluboce zahanbovat.
Bohužel se zahanbit nenechali. Místo toho hlava nehlava vymýšleli opatření, která by krizi na moři naoko vyřešila, ale ve skutečnosti nepřišli s ničím, co by ji pomohlo lépe zvládat. Ukončili rozsáhlé záchranné operace na jihu Středozemního moře s argumentem, že právě kvůli nim riskuje tolik lidí cestu po vodě. Pak je znovu zavedli, neboť se ukázalo, že proud uprchlíků se tím nijak nezmenšil. Vzápětí přišli s nedomyšleným vojenským plánem na využití válečného loďstva proti libyjským pašerákům. Ani ten nemohl skončit jinak než fiaskem.

V žádném ze svých zoufalých plánů nevzali politikové na vědomí jednu zásadní skutečnost, totiž že lidé budou přicházet dál, ať vítaní nebo nevítaní, a nepochopili tudíž, že neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak migrační trasy zablokovat, lze na ně jen lépe dohlížet. Kdyby vytvořili organizovaný systém masového přesídlování z Blízkého východu, a kdyby se jim ho povedlo urychleně zavést, mohlo se Evropě povést ty nejchaotičtější projevy krize zvládnout. Díky tomuto systému by mnoho migrantů zůstalo prozatím na Blízkém východě a spolehli se raději na formální postup řízeného přesídlování. Evropa by pak na oplátku získala možnost vypořádat se s jejich příchodem mnohem metodičtěji. Také Turecko by pak možná dělalo víc pro to, aby lidem zabránilo odplouvat z jeho břehů – jednak lepší ochranou hranic a za druhé pracovním povolením pro migranty. Za celý rok 2015 ale nebyl přijat žádný podobný plán a statisícům lidí tak nezbývalo než využít jedinou možnost, která se nabízela: přeplavit se do Řecka na vlastní pěst. Byla to naprostá bouře, ve které uprchlíci neměli důvod zůstat na místě, země Blízkého východu neměly důvod bránit jim v odchodu a Evropa neměla prostředky, jak jim zahradit cestu.
Všeobecný zmatek se ještě prohloubil v důsledku pařížských útoků z listopadu 2015. Ukázalo se, že dva z devíti útočníků pravděpodobně přicestovali do Řecka před měsícem na člunu plném uprchlíků. Někteří komentátoři a politikové propadli panice a začali volat po okamžitém a úplném uzavření všech přístupových cest, protože příchod uprchlíků ohrožuje celý kontinent. Jejich paranoidní reakce byla pochopitelná a dala se očekávat, ale zároveň postrádala veškerou logiku. V první řadě to byla přesně taková reakce, jakou teroristé hodlali vyvolat: konečný „důkaz“ morálního rozkladu Západu a pádný argument, který mohl ISIS využít při náboru. Za druhé: i kdyby se Evropa rozhodla zvednout padací most, nepodařilo se jí to v minulosti a neměla pro to účinnější prostředky ani dnes. Evropa není Austrálie, země, která – ať o tom soudíme cokoli – dokázala „čluny zastavit“. Austrálie a Indonésie jsou od sebe vzdálené stovky kilometrů; východní břehy Evropy leží jen nějakých devět deset kilometrů od Turecka.
Ve chvíli, kdy do Řecka přicházejí tisíce lidí bez dokladů, jsou obavy z bezpečnostních rizik namístě. Jediný způsob, jak tyto obavy zmírnit, by ovšem z výše uvedených důvodů byl zajistit velkému počtu těchto osob legální a kontrolovaný vstup. Byl by to krok, který by snížil proud uprchlíků směřující přes Egejské moře, a umožnil tím pádem snadnější kontrolu a monitorování všech, kdo do Evropy přicházejí. Nikdo ale nedokázal dohlédnout tak daleko. Místo toho se strach ze společenského rozkladu stal záminkou pro naprostou nečinnost – strach, který se stal vlastním sebenaplňujícím proroctvím.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace