Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Vánoce 2017

Vánoce 2017

Co se děje v době adventní a vánoční v Česku

Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Láska prý hory přenáší. Když se ale provdáte do jiného kulturního prostředí, někdy se pak nestačíte divit

14.04.2017
Láska prý hory přenáší. Když se ale provdáte do jiného kulturního prostředí, někdy se pak nestačíte divit

Autor: Motto

Popisek: Sejdeme se na svatbě

Příběh Slovenky, která se provdala za Inda, poodhaluje pravidla partnerského soužití, která jsou Evropanům v lecčems na hony vzdálena. Autentický příběh Natálie Liu Sejdeme se na svatbě vydalo nakladatelství Motto.

Svět není černobílý, ale barevný a plný chutí a vůní. Alespoň tak to vnímá Slovenka Natália, když se ve Vídni, kde pracuje, zamiluje do Inda Raviho. Netrvá dlouho a stanou se z nich manželé. To ale znamená teprve začátek jejich společné cesty, plné šťastných okamžiků i těžkých chvil, radosti i starostí.

Manželství není nikdy jednoduché, natož když jde o manželství Slovenky a Inda, se všemi rozdíly, vrcholy a pády, které k tomu patří. Příběh odhaluje osudovou lásku, která kráčí ruku v ruce s obrovskou obětí. Současně dává nahlédnout do života indických rodin a do vztahů mezi partnery různých národností.

Sejdeme se na svatbě

Autor: Natália Liu
Žánr:
romantika, čtení pro ženy
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

S bývalým manželem jsem se seznámila úplně banálně, tak jako tisíce párů přede mnou a tisíce po mně.
Bylo to ještě v době, kdy jsem chodila na střední školu, právě jsem řešila, co si obleču na stužkování, a mlhavě si vzpomínám, že tu zimu všichni šíleli z MC Erika a Barbary a rádia do zblbnutí pouštěla Ace of Base a ještě jakousi jinou švédskou formaci, na jejíž jméno si už asi nikdy nikdo nevzpomene.
Bylo to něco jako „řízení osudu“.
Jednoduše jsem se i s nejlepší kamarádkou s krycím jménem Elemka a s několika kamarády, s nimiž jsme sedenně bezúčelně poflakovali, ocitla u jakéhosi známého jednoho z nich.
Bylo mu dvacet – na rozdíl od nás všech už vydělával, měl statečné srdce toužící po lásce, v pokoji nábytek z doby temného komunismu, na hlavě podobný účes jako MJ na plakátech ze začátku sólové kariéry, brýle, které by zohavily i Naomi Campbell, dvanáctiletou sestru a na nohou dědkovské bačkory.
S Elemkou jsem se mu nejdřív posmívala, potom jsem ho asi po týdnu náhodou potkala ve městě.
V ruce držel několik krabiček léků a zeptal se mě, jestli ho v rámci jeho marodění nenavštívím.
Navštívila jsem.
Nebyl ani hezký, ani vzrušující, nebyla to žádná láska na první pohled.
Prostě mě postupně zaujal svým nitrem, tím, že neexistovalo téma, k němuž by se nedokázal vyjádřit, že stejně dobře, jako uměl zaujmout svým vyprávěním, uměl i naslouchat.
Já jsem byla v té době nešťastně zamilovaná do narcisty a egoisty, který moje pokusy zaujmout ho neustále přehlížel, a tak jsem po neočekávaném opileckém vyznání lásky, které vykoktal ve fázi vystřízlivění někdy nad ránem na party na oslavu svého svátku, začala chodit se Statečným srdcem – ocitl se v úloze utěšitele a náhradníka.
Nic jsem si od toho neslibovala.
Po jednom setkání následovalo další…
Potom ještě jedno…
Moje budoucí tchyně zvedala obočí a začala si dělat legraci z toho, jak k nim chodím za jejich synem, a servírovala mi pudinkové poháry a kávu.
Ale už jsem vám to říkala.
Našla jsem ho, jak sedí v křesle.
A kdybych ho tam tehdy nenašla, asi by v tom dětském pokoji zůstal sedět navždy.
Vytáhla jsem ho mezi lidi, šli jsme spolu do kina, na koncerty, spolu s Elemkou k nim na zahradu.
Můj druhý kluk v životě.
Já jeho úplně první.
Ve všem.
Trvalo nám několik měsíců, než jsme se propracovali k tomu, co dneska většina mladých stihne na druhém rande.
První stydlivé polibky, objetí, dotyky, první skutečný sex.
Statečné srdce se vznášel na obláčku štěstí a rozkvétal a rozkvétal.
Měl svoji holku.
Svého drobečka, jak mě něžně nazýval.
Psal mi zamilované dopisy a o všem, co jsme spolu prožili, si vedl deník.
Rozhovory o básních, o filmech, o politice, o víře…
Se Statečným srdcem se dalo bavit o všem.
Stejné názory na svět, stejný vkus, co se týká filmů, hudby, literatury…
Často se stalo, že jsme začali oba mluvit o tomtéž.
Najednou.
Tak podobné si byly naše duše.
Vytáhla jsem ho z ulity.
Radila jsem mu, co má udělat s vlasy, jak se obléct, pomalu, pomaloučku jsem ho odpoutávala od rodičů.
A byla to tedy fuška, to vám povím.
Statečnému srdci totiž umřela na zákeřnou nemoc o dva roky starší sestřička, když chodil do první třídy základní školy.
Od té doby by matka za něj i dýchala.
Není divu.
Ale co já s tím?
A tehdy jsem dostala ten skvělý nápad.
Odjedeme do Anglie za prací.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace