Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Zmizelí Češi

Zmizelí Češi

René Flášar pátrá po osudech zmizelých, kteří se již dávno ztratili i z policejních svodek

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Sex, pivo a rokenrol

Sex, pivo a rokenrol

Rockové příběhy; ve spolupráci s časopisem Rock´n ´all

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli a neřeknou?

Český detektiv odhaluje zločince a vrahy jakoby mimochodem. A navíc příběhy šperkuje senzačním suchým humorem

06.04.2017
Český detektiv odhaluje zločince a vrahy jakoby mimochodem. A navíc příběhy šperkuje senzačním suchým humorem

Autor: ČT

Popisek: Spisovatel Zdeněk Antonín Jirotka v den svých devadesátých narozenin

Duchovní otec legendárního Saturnina se vrací na knižní trh sbírkou jedinečných detektivních příběhů detektiva Hadrbolce. Knihu jeho povídek Ďáblovo hnízdo vydalo nakladatelství XYZ.

Kniha Ďáblovo hnízdo a jiné detektivní povídky zahrnuje celkem devatenáct příběhů a čtenáři se v ní opět setkávají s dvojicí detektivů, z nichž jeden oplývá nevšedními schopnostmi. Jiří Hadrbolec vypadá, jako by dělal všechno možné, jenom ne svou práci. Vášnivě rád vyhrává tenisové turnaje, ve vlnách tvůrčího chvění píše básně nebo hraje na kytaru… a jen tak mimoděk chytí únosce, odhalí vyděrače nebo usvědčí vraha.

Někdy v tom Hadrbolcovi pomohou jeho nebývalé řidičské dovednosti, jindy mimořádně vyvinutý čich. Nikdy nevíte, kudy se bude ubírat jeho intuice… Podobně jako u knihy Bezdomovec s titulem a jiné povídky okořenil Zdeněk Antonín Jirotka nápadité detektivní zápletky suchým anglickým humorem. Některé případy jsou totiž spíš trapné záležitosti, ale co naplat – soukromá detektivní agentura musí být z něčeho živa.

Ďáblovo hnízdo

Autor humoristických románů a povídekZdeněk Antonín Jirotka se narodil v Ostravě. Po komplikovaných studiích na reálce, která nedokončil, vyučil zedníkem a později absolvoval stavební průmyslovku v Hradcí Králové. Do začátku německé okupace byl důstojníkem v armádě, potom pracoval na Ministerstvu veřejných prací a do konce války se živil literaturou a spolupracoval s Lidovými novinami. V letech 1945 až 51 byl redaktorem Lidových novin, poté Dikobrazu a od roku 1953 pracoval v Československém rozhlasu. Nakonec se vrátil do Dikobrazu, kde působil jako zástupce šéfredaktora a setrval tam až do odchodu do penze v roce 1971.

Autor: Zdeněk Antonín Jirotka
Žánr:
humor, detektivka
Nakladatelství:
XYZ

Ukázka z knihy:

Číšník přinesl polévku. Jiří Hadrbolec sáhl po slánce, ale byla prázdná.
„Pane vrchní, prosím sůl.“
„Jistě, vážení.“
Vzápětí bylo všechno v pořádku a já ochutnal slepičí vývar. Byl opravdu velmi málo slaný.
Nicotná příhoda, za níž se ovšem skrývala jedna pozoruhodná vlastnost mého kolegy ze společné detektivní kanceláře, totiž nesmírně citlivý čich. V létě mu to poněkud komplikuje cestování ve veřejných dopravních prostředcích, přesto však umí svůj talent hodný honicího psa docela dobře využít. Například z neznámého lesa, ve kterém já najdu sotva hrst uschlých lišek, snadno přinese košík zdravých hříbků. Jednou ležela na chodbě domu, v němž máme kancelář, dámská peněženka. Hadrbolec se nemusel dívat dovnitř. Přičichl a šel ji vrátit jedné nájemnici ze čtvrtého patra. Pokud se jídla týče, ani neochutnává, nadechne se vůně a okamžitě ví, že je nutno přidat trochu majoránky, s česnekem se mělo víc šetřit, nebo, jako v tomto případě, bude nutno pokrm přisolit.
Sešli jsme se na chvatný oběd, za půl hodiny se do restaurace měla dostavit nová klientka.
„Třeba nepřijde,“ zadoufal kolega.
Bylo jaro, otevíraly se plovárny a tenisové kurty, Jiří měl poněkud jiné plány než si prošoupávat podrážky coby soukromý detektiv.
„Netěš se,“ řekl jsem. „Do telefonu mluvila velmi naléhavě. Určitě se objeví.“
Objevila. Přišla přesně ve dvě, plaše dosedla na okraj židle a objednala si minerálku. Utrápená kočka Míca, napadlo mě. Přibližně padesátiletá žena, která se představila jako Jana Stárková, byla dřív možná docela hezká, ale už o sebe příliš nedbala, tvář měla nenalíčenou.
„Co vás trápí?“
„Unesli mi manžela. A žádají výkupné.“
Jiří zpozorněl, objevila se naděje, že bychom se případem zabývat nemuseli. Naléhavým hlasem vysvětlil, že v podobných situacích je nejlepší obrátit se na policii, která má nepoměrně větší možnosti než privátní agentura.
„Ne,“ pravila rozhodně.
Záře v kolegových očích pohasla a já položil na stůl zapnutý diktafon. Pustila se do vyprávění. Byl to věru dokonalý muž, pan Stárek. Ani po celém čtvrtstoletí společného života nepřestával být dvorný a milované ženě nosil dárky. Růže, náušnice a drahé parfémy. Pečlivě vychovával své dvě děti a rodinu finančně dobře zabezpečil. Vzorný člověk i tatínek.
Napadlo mě, že ta chvála ze všeho nejvíc připomíná projev v krematoriu, ale radši jsem mlčel. Jiří Hadrbolec koukal do stropu a snil o sportovním turnaji, který by za jiných okolností určitě vyhrál.
„O víkendu měl služební cestu. On se nešetřil, víte? A pak se ozval ten strašný telefon,“ pravila utrápená paní Stárková.
Jakýsi drsný hlas oznámil, že manžel je v rukou únosců a jeho bezpečný návrat k rodině bude stát milostivou paní pět milionů korun. V případě, že by se obrátila na policii, dostane pana Stárka zpátky sice také, ale po částech. Podrobnější instrukce prý budou následovat.
„Jste schopná sehnat tolik peněz?“
To byla celkem důležitá otázka, mohla prozradit, kolik toho únosci o své oběti vědí. Majetkové poměry se zpravidla do světa moc neroztrubují.
„Ano,“ řekla. „S jistými obtížemi, ale myslím, že by to šlo.“ Vyměnili jsme si telefonní čísla a paní slíbila, že jakmile se únosci ozvou, bude nás informovat. Potom vysázela na stůl zálohu a tiše odešla.
„To je nadělení,“ komentoval situaci Hadrbolec.
Pokud začíná vyšetřovat nějaký případ s podobnou nechutí, nelze od něj očekávat velké přispění. Tak jsem se pustil do práce sám.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace