Bohatý manžel už ji dávno omrzel, jenže bez jeho peněz se jí žít nechce. Tahle dáma si ale dokáže poradit v každé situaci
27.03.2017
Foto: pixabay.com
Popisek: Zlatá klec - ilustrační foto
Tenhle příběh se již mnohokrát udál i ve skutečnosti, jenže s různými obměnami a vylepšený všemožnými fintami. Nyní ho přináší detektivka Smrt ve zlaté kleci, kterou vydalo nakladatelství XYZ.
Budete zírat, co všechno dokáže znuděná a znechucená žena vymyslet, jen aby se konečně zbavila nepohodlného manžela. Romana není ve svém manželství spokojená. Vráťa je jí sice věrný, vydělává více než slušně, jenže ji už ale ani trochu nebaví. V honosné vile, kterou zdědila, by nejraději bydlela sama. Jenže k tomu nutně potřebuje i peníze z Vráťovy firmy. Řešení jí nakonec nabídne sama náhoda.
Nečekaně se znovu objeví Ivana, Romanina dávná kamarádka z mládí, která prožívá těžké období. A znechucené manželce se zrodí v hlavě plán, jak se svého muže zbavit. Chce, aby Ivana Vráťu svedla. Vzápětí ale nastanou komplikace, protože se Ivana do Vráti opravdu zamiluje. Čeho všeho je schopen zamilovaný muž, když už nechce dál konzumovat kulinářské výtvory své manželky, které se nedají pozřít? Jenže Vráťa netuší, že se stal obětí promyšlené hry a že na svou ženu je krátký. Hra na kočku a na myš může začít...
Autor: Martina Frühaufová, Daniel Weber
Žánr: detektivka
Nakladatelství: XYZ
Ukázka z knihy:
„Promiňte, na něco se zeptám – zaměstnání soukromého detektiva znám jenom z knížek, dá se tím u nás dneska uživit?“ zájem projevil nejmladší vyšetřovatel, i když během svého dotazu zachytil varovný pohled nadřízeného. Praktický typ, který myslí na zadní kolečka.
„To byste se divil. Samé věci, se kterými lidé nechtějí jít na policii. Pátrání po minulosti, kompromitující věci, žárlivé manželky a stejně žárliví manželé, konkurenční boj, sousedské spory, pojistné podvody, ukradení psi, umělecká díla. Jen tak namátkou.“
„A jak se to platí?“ Bylo jisté, že mladíkův zájem není veden pouhou společenskou zdvořilostí.
„Záleží, ze které strany se podíváte. Některé zájemce odradí cena, tři stovky za hodinu sledovačky, plus vedlejší výlohy. Suma sumárum, počítejte desetitisíce, služba jen pro movitější. Ale musíte odečíst náklady na vůz, techniku, ubytování někde v terénu. Přespávat v autě nepřichází v úvahu. No, a potom přijde berňák. Takže málo, žádná sláva, ale na živobytí pro osamělého vlka zbyde. První manželka mě opustila, když mě vyrazili od policie,“ detektiv se vyčítavě podíval na majora Šintáka. „Druhá nevydržela ani dva roky, vadilo jí, že v rodinném krbu zatápí většinu večerů sama. Ale svoboda má taky svoje příjemné stránky, i v mém věku.“
„Nehodlám vám fušovat do řemesla,“ vzpamatoval se tazatel, když viděl, jak se Šinták varovně nadechuje. „V papírech paní Balcarové není o vašich službách ani slovo. Žádná smlouva, nic v účetnictví. Prošli jsme počítač, její notebook, zápisník v kabelce i sejf.“
„Poslyšte, vy byste dával papíry o sledování své manželky do společného sejfu nebo byste se s tím svěřoval deníčku?“ Detektiv se shovívavě usmál. „Prostě jste blbě hledali. Poslední půlrok jsem sledoval kromě manžela ještě Janečkovou, jeho milenku, a její děti. Pěkné zmetky, až v Opavě. Každých čtrnáct dní ode mne Balcarka dostávala celkem tři složky s časovou osou a fotky. Ty někde musí být, ale v každém případě kopie mám v kanceláři i s podpisy.“
Padlo pár doplňujících otázek, detektivovi zhasla cigareta v polovině. Zapomněl potáhnout. „To jsou ty evropský samozhasínající šmejdy,“ otráveně tahal z kapsy krabičku zápalek. Škrtl, připálil si, ale zápalku neuhasil. Nechal ji hořet do poloviny, potom druhou rukou opatrně chytil ohořelý konec zápalky, otočil a nechal dohořet. Usmál se, když zbylý zkroucený uhlík hodil do popelníku. „To bude dobrý,“ oznámil všem, „určitě to najdete.“ A věnoval přítomným téměř otcovský pohled.
„Pane Veleba, proč pálíte sirky až do konce?“ položil další ze svých nemožných dotazů mladý vyšetřovatel. Nekuřák, pochopitelně.
„Taková drobná blbost. Jen si sám pro sebe věštím. Když se spálím, nebo sirka nedohoří, čekám nepříjemnost.“ Vyfoukl kouř a obrátil se k majorovi Šintákovi: „Ty na mě hraješ levou, co? Když mě v účetnictví nemáte, jak jste se ke mně dostali? No řekni, jak?“ zopakoval svoji otázku. „Co se tady děje, já přece nejsem dnešní!“
„Tondo, děje se víc, než víme. Vzpomínáš si na tu starou paní, sousedku od Balcarovy vily? Drdůlek z padesátých let, francouzská hůl a štěkavej vykrmenej jezevčík? Ta si všimla, jak se po ulici ometá podivný chlápek, který někdy sedí v autě a dvakrát se jí na něco vyptával. Rovnou nám řekla, že se okolo potlouká soukromé očko, a protože už je proškolená televizními zprávami, pro jistotu si zapsala tvoji espézetku. Taky tě vyfotila mobilem, ale to se jí, upřímně řečeno, moc nepovedlo.“
„Tak se vrátíme,“ ozval se soukromý detektiv po kratší odmlce, zjevně chtěl tu nečekanou nepříjemnost, že i on byl bedlivě sledován, zamluvit. „Upřímnost za upřímnost.“ Obrátil se na všechny: „Chtěl bych a měl bych něco vědět o tom zadušení. Byla to přece jen moje klientka. Škrcení? Igelitový pytlík na hlavě, utopená ve vaně? Prostá domácí zabijačka?“
Vložil: Adina Janovská