RECENZE Úctyhodný Kafkův pavilon
25.03.2017
Foto: vansterpartiet.se
Popisek: Tony Samuelsson
Švédský spisovatel Tony Samuelsson není v literatuře žádný zelenáč. Jeho nejnovější román (vydán v roce 2014, v originálu Kafkapaviljongen), patřící do žánru alternativní historie, pomalu dovršuje dvacítku jeho vydaných děl. Ačkoli se někteří recenzenti zmiňují o výrazné aktuálnosti knihy, zejména kvůli údajné xenofobii v Evropě, kořeny literárního střetu Kafkova pavilonu je potřeba hledat někde docela jinde. A narození spisovatele Franze Kafky to nebude, tak hluboko jít nemusíme.
Historie Švédska je té české a slovenské velmi blízká. A stejně jako mnozí seveřané odsuzovali válku, dělo se tomu tak i u nás. Jenomže jak rostly ve Švédsku nálady především proti komunismu, vývoj KSČ v ČSR po druhé světové válce netřeba popisovat. Připomeňme snad jen fakt, že v období teroru (1948–1954) bylo popraveno 241 lidí, většinou obětí justičních vražd. Další stovky lidí zemřely ve vězení nebo při pokusu o útěk za hranice. Oběťmi represí byli členové západního (ale částečně i východního) odboje, dále kněží, podnikatelé, soukromí rolníci, živnostníci (soukromníci) a intelektuálové. Mnoho režimu nepohodlných lidí bylo vyhozeno ze zaměstnání nebo posláno do faktického vyhnanství do pohraničí. V rámci stalinské teze o zostřování třídního boje a zřejmě také jako trest za neúspěch snahy o připojení Izraele k SSSR byli popraveni i někteří členové KSČ, včetně generálního tajemníka Rudolfa Slánského.
Tento úvod byl nutný.
Tony Samuelsson je možná znepokojený současným vývojem Evropy, především vztahy Turecka a EU, případně volbami napříč kontinenty, migrací a strachem z ní, ale jsou to zvláště ty obavy, které jeho obrovský a pokrokový román spojují s Kafkou a severskou historií, tedy se jmény spisovatelů Eyvinda Johnsona, ale především Stiga Dagermana a podle našeho soudu i Harryho Martinsona. Všechna tato jména (dva ze tří uvedených jsou držitelé Nobelovy ceny za literaturu) prožila v dětství první a v dospělosti druhou světovou válku. Bohužel, jak se u některých výrazně silných osobností stává, Dagerman už nedokázal vzdorovat sobě samému a v roce 1954 spáchal sebevraždu. Jeho citát o nemohoucnosti vlastních kroků je všeobecně známým.
Samuelsson měl všechna tato fakta, spolu s Kafkovými obavami z otce, vztahů, práce a vývoje své spisovatelské tvorby, zcela jistě před očima, když svůj "Pavilon" tvořil. Jak sám přiznává, dal do něho kus sebe, historie a smyšlenek. Všechno zapadá, ale nezkušené čtenáře varujeme, jedná se opravdu o složitou literaturu. Nejde o žádný povrchní román, který by směřoval z bodu A do bodu B. Jedná se o výsostně hodnotné dílo, které si dalo za cíl zmapovat diktaturu a její dopad na lidi. Stejně jako techniky manipulace, politiku takzvaného cukru a biče. Proto přejděme k ději, aniž bychom se nechali ovlivňovat nakladatelem či dalšími recenzenty.
Do knihy vstupujeme v květnu 1976 a loučíme se s ní těsně před prázdninami roku 1986. Autor zvolil nelineární techniku přeskakování časového období, ačkoli se pevně drží postav (kterých není mnoho, což je u tak velké knihy výhodou). Setkáváme se de facto s lidmi, kteří prožili hrůzy války, byli perzekuování a ačkoli nás sem tam oči odnesou do krásných končin severu Evropy, jde o zlé svědectví jedné zdlouhavé a zbytečné etapy. Z našeho pohledu (milovníků Kafky, Jasného Rodáků či Vaculíka, Orwella, Jirouse a dalších persón samizdatu) je vodítkem ke knize její následující část.
„...Sigge se zadíval na Dagermana, jemuž se v koutku úst objevil smutný úsměv. Robladh se každému mladému muži zadíval do tváře, oslovil ho křestním jménem a přivítal všechny v Pavilonu. Sdělil jim, že je vybral Úřad K, protože je pokládají za schopné v oboru. Z toho důvodu je umístili do Pavilonu, mají před sebou budoucnost jako švédští spisovatelé..." Výraz Pavilon nahraďte slovem "kriminál" a doplňte postavu bachaře (věznitele, chcete-li). Pak už jen stačí odkrýt, že se vězni nesmí dotýkat, ani spolu hovořit. Kamkoli byste se v knize vypravili, narazíte na slova jako odboj, svoboda, perzekuce, strach, tíseň, ticho.
Tony Samuelsson v samém závěru románu připouští, že žít s ním bylo během psaní složité. Byl natolik zabředlý do světa "totalitní ideologie", že bylo těžké fungovat v současném světě. Povedlo se mu ovšem věrně zachytit dějiny dvacátého století, aniž by užil náboje, nože, biče a dalších, tak klasických pomůcek při výslechu. Na elitě švédské literární historie představil osudy mladých mužů (ve věku 24-30 let) pod rukou nacismu, komunismu. Posouzení výsledku necháme na každém z vás. Kniha je opravdu náročná, dá čas se v ní zorientovat a bez znalostí dějin a jmen bude "pouhým" průvodcem. Pro více erudované se pak stane dalším pramenem, z něhož mohou čerpat.
Název: Kafkův pavilon
Autor: Tony Samuelsson
Přeložila: Jana Holá
Cover art (zde výjimečně musíme): Martin Radimecký
Vydalo ARGO, 2017
Hodnocení: 88 procent
Vložil: Zdeněk Svoboda