Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Že prý byli katolíci po staletí upjatí a zdrženliví? Chyba lávky! Budete zírat, co se dělo na francouzském královském dvoře

22.03.2017
Že prý byli katolíci po staletí upjatí a zdrženliví? Chyba lávky! Budete zírat, co se dělo na francouzském královském dvoře

Foto: historylines.net

Popisek: Zámek Versaiiles - francouzský symbol moci, luxusu a hříchu

Padesát odstínů šedi? Kdepak, při čtení téhle knížky budete mít více než padesát odstínů ruměnce. Nakladatelství cPress totiž přichází s knihou Erotické dějiny Versailles, nad níž se začervená i ten nejodvážnější erotoman.

Jsou Versailles místem, symbolizujícím moc? Ano, ale také místem rozkoše, touhy a hýření. Ze skromného loveckého pavilonu po svém otci Ludvíku XIII. si francouzský král Ludvík XIV. zbudoval mládenecký příbytek, aby se měl kam uchýlit se svými prvními láskami, jako byla Louise de La Vallire. Později přes zásadní nesouhlas svého ministra financí Colberta prosadil, že si tam zařídí nevěstinec svých mladých let. A tak se tam v rozverném víru střídaly milenky a jeho oblíbenkyně, počínaje paní de Montespan a konče paní de Maintenon, ale i ženy, s nimiž král zažíval chvilkové milostné povyražení na jediný večer. Laškovalo se tam se zanícením v komnatách s výzdobou, o niž se postaral malíř Le Brun, nebo za křovinami a keři zahrad, o které se zasloužil věhlasný královský zahradník Le Nôtre.

Po milcích Filipa I. Orleánského a orgiích jeho syna Filipa II. Orleánského z doby, kdy jako regent vládl za Ludvíka XV., soupeří o čest posloužit neukojitelné žádostivosti Ludvíka XV. slečny z Parc-aux-cerfs, jež pro krále vybírala jeho oficiální favoritka paní de Pompadour. V předvečer Velké francouzské revoluce se za unaveného Ludvíka XVI., posměšně řečeného Měkký, který se dře, aby uspokojil Marii Antoinettu, tato ‘malá Sodoma‘ s uvolněnými mravy vybouří naposledy.

Erotické dějiny Versailles

Kniha líčí dosti otevřenou formou, jak byly Versailles vybudovány a využívány k milostným hrátkám, od Ludvíka XIV. až po Ludvíka XVI. a francouzskou revoluci. Rovněž dává nahlédnout do sexuálního života francouzských panovníků, který nebyl nijak chudý (až na Ludvíka XVI.), a na to, jak významně je jejich milenky dokázaly ovlivňovat.

Autor: Michel Verge-Franceschi, Anna Moretti
Žánr:
světová historie
Nakladatelství:
cPress

Ukázka z knihy:

Poprsí, z nějž se i světec orosí
„Ze skrovných komnat paní de Montespan bude třeba prorazit dveřní otvor do síně velkého apartmánu, ve které se zdržují stráže, a uvést ho do takového stavu, aby se jím dalo procházet.“
Příkaz krále adresovaný Colbertovi (3. října 1674)

V letech 1664–1668 vystupují do popředí především omezení versailleského zámku. Ludvík s manželkou, jejíž jedinou předností je, že svá eventuální práva přináší španělské koruně, žije v Louvru. Jeho účelový dynastický sňatek vyplynul z promyšlených diplomatických klauzulí pyrenejské smlouvy, již obratně vyjednal na francouzské straně Mazarin a na té druhé Louis de Haro.
Ve snaze vyhnout se nepříjemnostem se tehdy mladý král chová, jako kdyby se řídil rčením, podle něhož jsou pouta manželství tak těžká, že se musí dát dohromady nejmíň tři lidé, aby je unesli, někdy dokonce i víc…
Několik uspořádaných slavností záhy ukázalo, že zámek je příliš těsný. Vše, co láska potřebuje, aby vzkvétala, má jen pod širým nebem. Nedostatek prostoru zakrátko připomíná vězení, jehož mříže nesoucí málo přívětivá označení jako nevěra, lhaní, nasazování parohů, klepy, žárlivost, udavačství, rození nemanželských dětí a množství dalších rozmanitých potíží si cizoložný partner přidělává navíc ještě v psychické rovině. A o žádné z nich Ludvík nestojí. Tím méně, čím víc roste počet dobrodružství, která si nenechá ujít.
Příliš plachá a zbožná Louisa de La Valliere, v jejímž nitru se sváří víra a svědomí, Ludvíka brzy unaví. Král Slunce si v roce 1665 pozve do lože brunetku Bonne de Pons, markýzu d'Heudicourt, další dívku, kterou má mezi svými dvorními dámami Marie Tereza a jíž se bude zakrátko po její svatbě s nejvyšším lovčím Francie přezdívat „Velká vlčice“. Tato sestřenice paní de Montespan a přítelkyně budoucí paní de Maintenon upadá po krátkém poměru s Ludvíkem v roce 1672 v nemilost. Poté, co vyzradila, že král a paní de Montespan spolu mají v Paříži „schované“ děti, ji nevděčný král zapudil od dvora, kam si pak povolal nejdříve paní de Montespan a posléze i paní de Maintenon.
V roce 1667 tedy do králova života vstupuje vdaná žena, zatímco všechny jeho předchozí milenky byly svobodné dvacetileté dívky, které se vdají teprve až poté, co opustí královské lože.
Obávaná Athénais
Tato vdaná paní budí obavy. Françoise Athénais de Rochechouart de Mortemart, nádherná žena s plnými tvary, je dobyvačnou manželkou markýze de Montespan, devátou ženou, jež vstoupila do života krále po Jednooké Katce, sestrách Manciniových, kněžně de Soubise (narozené jako Anne de Rohan-Chabot), kněžně Monacké (naroze- né jako Catherine-Charlotte de Gramont), vévodkyni de La Valliere a markýze d'Heudicourt.
Bylo by mylné domnívat se, že známosti Ludvíka XIV. Přicházely po sobě. V 16 letech tonul v „očích plných ohně“ Olympie Manciniové. Této sedmnáctileté „perle z nejvzácnějších“ se dvořil od roku 1654. Uspořádal pro ni mnoho slavností, „při nichž ji vždy vyzval k tanci“ a dvořané si o ní šeptali, že „rozkoše jako by byly stvořeny jen pro ni“. V únoru 1657 se dvacetiletá Olympie provdala za hraběte de Soissons a dala mu osm dětí. O nejstarším z nich, Ludvíku Thomasovi, se však povídalo, že je synem krále, neboť se narodil už v srpnu, tedy pouhých šest měsíců po uzavření sňatku.
Olympie byla pro Ludvíkovo mládí velmi důležitá. Doprovázela krále v noci do lesů během dlouhých vyjížděk, na něž se vydával se svou švagrovou Henriettou Anglickou. Klábosilo se o všem možném. Pro manželku králova bratra přezdívaného Monsieur možná králova milenka nebyla tou nejlepší gardedámou. Právě Olympie měla do Ludvíkovy náruče postrčit Louisu de La Valliere, aby odvedla možná podezření na falešnou stopu a pokusila se ochránit jeho lásku s Madame… Nyní už víme, jak to dopadlo – budoucí karmelitce se narodilo pět dětí!
Mezi lety 1658–1659 přechází Ludvík XIV. bez zvláštních potíží od Olympie Manciniové k její sestře Marii. Když král na konci obléhání Dunkerquu náhle onemocní, Marie pláče a velmi se trápí. Je jí devatenáct let. Králi dvacet. Proč takový pláč? Dělala si o něho starost, nebo se obávala, aby ten, do něhož vkládala naděje, že ji učiní královnou, nakonec neskonal? Stejně „preciózní“ jako Olympie, romantická a vnitřně bohatá, velmi kultivovaná Marie, která se „živila“ Tassem a Ariostem, udržuje s Ludvíkem jednu z těch známostí jeho mládí, která měla v jeho životě největší váhu, třebaže po 22. Červnu 1659 státní důvody nedovolily žádné další setkání.
Naopak Olympie, její pyšná sestra, dokázala zůstat Ludvíkovou občasnou milenkou i nadále, jelikož její manžel, hrabě de Soissons, žárlil o něco méně než Mariin muž princ Colonna, což ovšem neušetřilo ani jednoho z nich mít za manželku přelétavou cizoložnou ženu, obletovanou více milenci. Obě opouštěly manžela a děti, aby vymetaly ložnice celé Evropy a vedly jako mladé aristokratky v základě příjemný život, ačkoli staré měštky v tom shledávaly „nevázanost“.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace