Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Populární kuchař snil o životě v Paříži, jenže pak přišla tvrdá realita. Naštěstí má tajný recept na přežití

17.03.2017
Populární kuchař snil o životě v Paříži, jenže pak přišla tvrdá realita. Naštěstí má tajný recept na přežití

Autor: bravotv.com

Popisek: Populární francouzský šéfkuchař David Lebovitz

Tak trochu autobiografie, také ale tak trochu kuchařka. Známý francouzský kuchař a cukrář, který začínal jako umývač nádobí, nás nechá nahlédnout do každodenního života v metropoli nad Seinou, který není tak kouzelný, jak by se mohlo zdát. Jeho knihu Sladký život v Paříži vydalo nakladatelství Motto.

Tak jako mnozí další i známý autor kuchařek a cukrář David Lebovitz snil o životě v Paříži od chvíle, kdy toto kouzelné město poprvé navštívil. Nyní se mu to konečně povedlo a začíná nový život v hlavním městě Francie, ale brzy odhalí, že žít v Paříži není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Naštěstí má tajný recept na přežití – své kuchařské dovednosti. Žádný protivný francouzský úředník totiž neodolá čokoládovému dortíku…

David s vtipem a nadhledem vypráví o svých zážitcích v tomto úchvatném, občas šíleném městě, o tom, jak se do Paříže zamiloval a jak se jí pokoušel porozumět. Jeho zábavné historky jsou prokládány autentickými recepty na sladké i slané pochutiny, jako je vepřová pečeně s glazurou z hnědého cukru a bourbonu, krocan dušený v Beaujolais Nouveau se sušenými švestkami, koláč se slaninou a sýrem s modrou plísní, čokoládovo-kokosové marshmallows, čokoládové dortíky s mandlemi či madlenky s citronovou polevou.

Sladký život v Paříži

David Lebovitz pracoval v oblasti pohostinství už od svých šestnácti let. Začínal jako umývač nádobí a postupně se vypracoval až na pozici kuchaře v restauraci Chez Panisse v Berkeley, kde strávil třináct let. Pak v roce 1999 odešel, aby se stal spisovatelem kuchařských knih a splnil si sen o životě v Paříži. Napsal sedm knih, všechny jsou mezi čtenáři velmi oblíbené a uznávané i v kuchařském světě.

Jeho první dvě knihy, Room for Dessert a Ripe for Dessert, byly kritikou výborně přijaty a dnes už téměř nejsou k sehnání. Další kniha, The Great Book of Chocolate, je ódou na oblíbenou ingredienci – čokoládu. Slouží jako průvodce čokoládovými recepty i producenty čokolády. The Perfect Scoop provází čtenáře domácí výrobou zmrzliny a sorbetů a patří k Lebovitzovým nejprodávanějším knihám. Sbírkou nejlepších a nejoblíbenějších receptů je kniha Ready for Dessert. Poslední Davidovo dílo, My Paris Kitchen, obsahuje sladké i slané recepty a historky, nasbírané během let nakupování, pečení a vaření v Paříži.

Autor: David Lebovitz
Žánr:
moderní kuchařka, čtení pro ženy
Nakladatelství:
Motto

Ukázka z knihy:

Při oslovení nezadanéženy se používá Bonjour, mademoiselle. Když jsem se jednoho Francouze ptal, jak mám poznat, že je nezadaná, řekl mi, že tak mám oslovovat ženy, které ještě neměly sex. Vážně nevím, jak se tohle dá poznat, ale on mě ujistil, že Francouz to pozná.
Jedinou výjimkou jsou les grands magasins, několikapatrové pařížské obchodní domy, kde jsou služby většinou ještě horší než katastrofální. Zdejší prodavači nevidí v zákaznících hosty nebo návštěvníky, ale jen otravy, kteří je zdržují od psaní textové zprávy, kterou právě tvořili. Nebo od důležitého rozhovoru s kamarádkou o rozchodu s přítelem. Občas je vnímají aspoň jako rozptýlení při nekonečném čekání na další kuřáckou pauzu.
Američané si navždy zafixovali přesvědčení, že Francouzi jsou protivní. Při každé mé návštěvě Spojených států padla jako první otázka: „A vážně Francouzi Američany nenávidí?“
Ne, to není pravda. Oni jen nemají rádi nezdvořáky. (Nedivím se jim, ani já ne.) Pokud chcete, aby vás nepovažovali za hrubiány a chovali se k vám zdvořile, musíte dodržovat zdejší pravidla slušného chování. Američanům to někdy připadá trapné, protože jsou zvyklí vrazit do obchodu a zase odejít, aniž by se obtěžovali pozdravit. Když dnes jdu ve Státech nakoupit, rozloučím se při odchodu se všemi: s pokladními, prodavačkami i s ostrahou, která podezřívavě sleduje mé počínání. Musím s tím přestat. V Houstonu ve Walgreens se krátce po mém příchodu, spojeném s obvyklým hello celému osazenstvu, z reproduktorů ozvalo jen mírně maskované varování.
V Paříži je největší hrubostí, jakou můžete spáchat (věřte mi, povedlo se mi jich dost), ignorovat přítomnost prodávajícího personálu.
Jednoho dne jsem šel nakupovat do fantastického obchodu s čokoládou na rušném levém břehu. Do obchodu nakráčel americký pár v šortkách, na nohou rozvázané tenisky a na hlavě baseballové čepice (naštěstí je neměli kšiltem dozadu). Oba třímali venti latte z nedaleké pobočky Starbucks. V Pařiíi to je něco takového jako vejít se džbánkem mléka k Tiff anymu na Fifth Avenue a mohutně si z něj zavdávat. Stačilo už jejich oblečení a to, jak rozrazili dveře dokořán a vtrhli dovnitř, už to bylo dost špatné. Jenže oni šokované prodavačce, která je přišla přivítat, neřekli ani bú a protáhli se kolem ní dovnitř. Při odchodu jsem se za ně omluvil, protože mi moc záleží na zlepšování zdejší pověsti Američanů.
Ze začátku to může byt člověku trapné, jako by pařížské obchody byly zároveň něčím domovem. Představte si, že by k vám někdo přišel na návštěvu, vy byste ho vítali u dveří a on by nevšímavě vtrhl kolem vás dovnitř. Tak tomu bych nechtěl nabízet své čokoládky. Jenže tito turisté s kávou v ruce ve skutečnosti nechtěli byt hrubí, chovali se prostě tak, jak byli při podobné příležitosti zvyklí chovat se v Americe. Sakra, víte, že se najdou i lidé, kteří jdou v teplácích třeba vyhodit odpadky? No věřili byste tomu?
GATEAU THERESE
ČOKOLÁDOVÝ DORT
8–10 porcí
Všechny Francouzky, které znám, milují čokoládu natolik, aby do svého repertoáru zařadily čokoládový dort. Dovedou ho připravit po paměti a během chvilky. Tenhle recept mi dala Therese Pellasová, která žije na stejném bulváru jako já, jen přes ulici. Když jsem její dort poprvé ochutnal, málem jsem omdlel blahem z bohaté hořkosladké čokoládové chuti – a nutně jsem potřeboval mít recept.

Madame Pellasová důrazně trvá na tom, že dort je třeba připravit dva dny před podáváním a nechat ho odležet, protože to prý zlepšuje chuť čokolády. Zdá se, že sýru Brie, který pobývá ve stejné skříňce, společnost nevadí. (Z nějakého záhadného důvodu dort nikdy nenačichne a chutná jen a jen jako velká porce čokolády.) Používá na něj čokoládu Lindt, tu mají všude a ve Francii je velice oblíbená. Kdykoli madame potkám, výmluvně jí trčí z kabelky známý balíček, což by mohlo znamenat, že i ona křečkuje a občas ulomí díleček a mlsá.
250 g hořké čokolády, nasekané
8 lžic (120 g) nesoleného másla
⅓ šálku (65 g) cukru
4 velká vejce pokojové teploty, oddělte bílky od žloutků
2 lžíce mouky
špetka soli
1. Předehřejte troubu na 180 °C. Vytřete máslem formu o průměru asi 23 cm, podél bočnice položte dostatečně dlouhý proužek pergamenového papíru.
2. Ve větším hrnci zahřejte vodu, na něj usaďte kulatou kovovou mísu a v ní zahřívejte čokoládu a máslo, dokud se nerozpustí a nevytvoří dokonale hladkou hmotu.
3. Sundejte mísu z tepla a vmíhejte do čokolády polovinu cukru, pak žloutky a mouku. (Není nutné odměřit přesně polovinu cukru. Tvařte se prostě, že jste Francouzka vařící ve vlastni kuchyni, a neřešte to.)
4. Elektrickým šlehačem nebo metlou ušlehejte bílky se špetkou soli. Šlehejte tak dlouho, až sníh začne tvořit špičky. Postupně zašlehejte zbytek cukru. Sníh by měl být tak tuhý, že po zvednutí metly bude držet tvar.
5. Gumovou stěrkou nahrňte třetinu sněhu do čokoládové hmoty a zamíchejte, aby byla hmota nadýchanější. Nakonec zamíchejte do hmoty i zbytek sněhu, měl by se dokonale spojit tak, aby na povrchu nezůstaly bělavé proužky.
6. Nalijte všechnu čokoládovou hmotu do připravené formy, uhlaďte povrch. Pečte dort asi 35 minut, uprostřed by měl jen ztuhnout. Pozor, ať ho nepřepečete.
7. Dort nechejte vychladnout ve formě, teprve pak podávejte.
Skladování: Dort vydrží až tři dny. Madame Pellasová ho schovává do své skříňky, vy ho však raději dejte pod skleněný poklop. Dort můžete i zmrazit, pokud ho dobře zabalíte do fólie, třeba až na měsíc.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace