Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Deník sráče

28.02.2017
RECENZE Deník sráče

Autor: repro Youtube

Popisek: Nové knihy okem Krajských listů

Kniha, která i deset let po svém vydání budí kontroverzi, vám nezabere více než dvě hodiny četby. Přímé, neotřelé, jiné, prostě zvláštní. Deník sráče, jak titul napovídá, je ich-formou zpracovaná osnova ze života jednoho údajně věčně opilého kreativce, jež nikdy neměl problémy s penězi, zakázkami, ženami. No, i když…

Pakliže se podíváte na americké recenze tohoto titulu, zjistíte dvě věci. Tak zaprvé, že drtivou většinu z nich psaly ženy. Vlastně bychom měli problém najít jednoho bloggera - recenzenta. A za druhé, že knížka rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Jedny doslova a do písmene uráží, a druhou skupinu logicky spojuje v boj o lepší zítřky a návrat ke kořenům beatnické generace. Přesně to je evidentní leitmotiv, který "neznámý autor" zvolil. Ať už se jedná o vrstvu jazyka (vo co de, pocem, sráč, veget, vodpor...), popisnost (...rád sem ubližoval ženskejm) nebo samotný děj (půvabně zachycený Londýn) plný žen, pocitů a mírně natahovaných dojmů. Těmi bychom chtěli začít. Beatnickou generací naši recenzi uzavřeme.

Je trochu zvláštní a nepravděpodobné, že by všechny ty (smyšlené?) ženy chovaly vypravěče v takové lásce, že mu dovolí pravidelně bořit a ničit jejich sny. Z našeho pohledu může jít o jistou formu nadsázky, kterou se snažil spisovatel vyprovokovat svou základnu obdivovatelů. Vyšlo mu to na výbornou. Děj sám o sobě není ani tak dějem, jako spíše seskládanou mozaikou stavů, pocitů a žen.

„Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe – zároveň však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit… a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě," stojí v oficiální anotaci.

Tudíž máme za sebou první rovinu. Jakousi zpověď, do tří částí rozdělenou knihu, popisující zchátralý život mladého muže uprostřed velkoměsta. Ten muž sice pije, ale jak by řekl lékař, každé pití má příčinu. V tomto případě je to smutek a samota. A tím bychom mohli Deník sráče uzavřít, pakliže bychom se nechtěli na styl, sloh a celkové vyznění podívat z hlediska literatury jako celku. Vzhledem k tomu, že autorem je Američan, nesmíme zapomenout na počátku uvedenou beatnickou éru. Právě ji charakterizuje přesně totéž, co tento "Deník". Alkohol, ležérnost, absence času, vulgarita, a přitom pevná forma zpracování. Vždyť dodnes vychází téměř všichni představitelé stylu, který patří jak mezi povinnou literaturu, tak i maturitní otázky.

Byl to právě americký prozaik a básník francouzsko-kanadského původu Jack Kerouac, kdo přišel s automatickým textem (což je de facto Deník sráče). Byl to od mlada drogově závislý William Burroughs, jež procestoval Státy, Afriku i Evropu, aby se vůči většinové společnosti vyhranil svými knihami Feťák a Teplouš (a neprávem opomíjený Nahý oběd v překladu Josefa Rauvolfa). Byl to také Allen Ginsberg, který svým Kvílením zapříčinil kriminál pro nakladatele, básníka Lawrence Ferlinghettiho. Charles Bukowski je jméno samo pro sebe, to nebude potřeba rozvádět. A právě v těchto jménech je jasný a směrodatný cíl, kterým "neznámý autor" přistoupil k Deníku sráče. Právě tou vulgaritou, ich - formou, nekonformním přístupem k ženám (lze snadno nahradit autoritou, dobou, prezidentem, rodinou) a jakousi automatickou výpovědí. I když je škoda, že jí chybí denní časování, abychom si udělali lepší představu o vývoji.

Kniha je z hlediska americké literatury jasným poděkováním výše zmíněné generaci spisovatelů. Kdo k ní takto nepřistoupí, přečte si povrchní skladbu vět o tom, jak těžké je pít a nemít, případně mít a nechtít.

Název: Deník sráče (Diary Of An Oxygen Thief)
Vydala LEDA, 2016
Překlad: Lucie Menclíková
Hodnocení: 70 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace