Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Skutečné životní příběhy jsou mnohdy napínavější než filmové thrillery. Na některé se ale velmi rychle zapomnělo

07.02.2017
Skutečné životní příběhy jsou mnohdy napínavější než filmové thrillery. Na některé se ale velmi rychle zapomnělo

Foto: mlp.cz

Popisek: Filmový historik, scenárista, novinář a publicista Pavel Taussig

Renomovaný spisovatel a badatel Pavel Taussig připravil pro čtenáře řadu dalších reálných příběhů, které jsou mnohdy napínavější než ty nejvymakanější filmové scénáře. Další knihu z cyklu Neznámí hrdinové, tentokrát s podtitulem Překvapivé příběhy, vydalo nakladatelství Motto.

Žijí mezi námi a vždy žili – skuteční hrdinové, na které se velmi brzy zapomnělo, či zůstali dosud úplně neznámými. Je však též mnoho vpravdě překvapivých hrdinských příběhů ze života poměrně známých osobností. A existuje i nespočet příběhů opravdových hrdinů, kteří stáli na okraji dějinných událostí, ale zůstali téměř neznámými. Například:

Patří mezi ně bezesporu herec Oldřich Nový, který byl koncem války deportován do nacistického pracovního tábora, protože se odmítl rozvést se židovskou manželkou. A zachránil jí tím život.
Legendární loutkoherec a zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka Josef Skupa byl uvězněn za satirické vystoupení. A do vězení se dostaly pro výstrahu i jeho slavné loutky Spejbl a Hurvínek.

Neznámí hrdinové - Překvapivé příběhy

Významný představitel realismu, historik, prozaik, dramatik a politik Alois Jirásek byl komunisty tak ověnčen slávou, že se na jeho knihy už pomalu nemohl leckdo ani podívat. Málokdo o něm ale dodnes například ví, že podepsal jako jeden z prvních Manifest spisovatelů, čímž ve své době dokonce riskoval popravu.
Lidický farář Josef Štemberka, který byl nyní navržen na svatořečení, směl svou farnost v obci Lidice 1942 opustit. Přesto šel s ostatními muži na popravu, aby jim ulehčil přípravu na smrt.
Hospodyně doktorky Milady Horákové zachránila před zatčením jejího manžela.
Jaroslav Žák, rebel z recese a autor literárních předloh slavných filmových ‘študáckých‘ komedií, se nové totalitě nechtěl přizpůsobit…

Autor: Pavel Taussig
Žánr:
česká historie
Nakladatelství:
Edice ČT

Ukázka z knihy:

S manželkou Alicí
Byla uměleckou fotografkou a poznali se, když ještě působil v Brně a využil jejich profesionálních služeb. Dcera Jana Včeláková vzpomíná v televizním portrétu Oldřicha Nového, že se choval tehdy povýšeně, předváděl se. Uvědomil si nevhodné jednání, zvláště když ho slečna fotografka utřela, takže se brzy, s velkou kyticí, přišel omluvit. Přicházel stále častěji, až…
Po návratu do Prahy neměl problémy s angažmá, protože z manželčina popudu si otevřel ve Stýblově pasáži vlastní Nové divadlo (později v těchto prostorách sídlil Semafor). Zpočátku, než se stal populárním, se mu ale nevedlo, divadlo prodělávalo, a tak Oldřichu Novému půjčil další provozní kapitál tchán, bankovní ředitel Wiener. Paní Alice mu zdatně vypomáhala: starala se o finance a reklamu, a protože uměla několik jazyků, překládala divadelní hry. Když zajížděli do ciziny obhlížet vhodné novinky pro jejich repertoár, manželovi tlumočila.
Ivo Osolsobě, znalec našeho hudebního divadla, ji chválil: „Nebýt jejího vedení, kdo ví, zda by vydržel první léta.“
Ale je možné, že chtěla být manželovi proto nablízku, neboť na něho žárlila; přímo depresivně na ni působilo, že se stýkal s tolika partnerkami. A prý žárlila i na dceru. Však si Jana Včeláková posteskla: „Pádnou ruku měla matinka, táta mne rozmazloval.“
Dcera nebyla vlastní, adoptovali ji. Ačkoli… Šířily se fámy, že Oldřich Nový zaranžoval výběr, aby si vzali odložené děvčátko, které bylo jeho – z jiného, nemanželského, vztahu.
Oldřich Nový udržel rodinu pohromadě i po většinu času okupace. Jeho manželka byla poloviční Židovka, proto se musel bránit tlaku, aby se s ní rozvedl, což však odmítal. Nakonec byl zatčen a poslán do koncentračního tábora. Pavel Jiras a Josef Frais uspořádali knihu (Oldřich Nový. Obrazový životopis, 2000), v níž píší, že se vyskytl vlivný ochránce a kolega, Willi Forst:
„Znali se už z Brna, kde Forst působil v německém souboru, odkud přešel do Vídně. Nepřihlásil se k nacistům, ale díky líbivým ,vídeňským‘ operetám, které v několika filmech režíroval, našel mocné přátele v nejvyšších kruzích. Sám pak zachraňoval Oldřicha Nového, kterého úřady vyzvaly, aby se se svou manželkou židovského původu rozvedl a zachránil tím jak divadlo, tak sebe. To Nový důrazně odmítl, jinak by šla Alice okamžitě do transportu“.

Vězeň Říše
Jan Skopeček, který byl podle dobové terminologie „míšenec“ a teprve se rozhlížel v divadelním prostředí, vypověděl opakovaně, o dramatické příhodě během transportu: „Koncem roku 1944 jsme byli po výsleších na německé policii nahnáni do sběrného tábora Hagibor ve Strašnicích. Bylo nás tam několik stovek. Odebrali nám zavazadla a rozdělili do skupin. Čekali jsme na transport do koncentračního tábora. Už doma před zatčením jsem měl horečku, zdravotní potíže se stupňovaly. Naložili nás po 60-80 kusech a jeli jsme do Německa. Bylo mi zle, dostal jsem zimnici, a najednou vidím, jak se z rohu odlepila nějaká postava v lyžařských šponovkách.
Ucítil jsem ruku na čele: ,Chlapče, vy máte horečku,‘ zaslechl jsem povědomý hlas. Já jsem koukal jak blázen – Kristián! Oldřich Nový. Měl takovou malou lékárničku, osobní, změřil mi teplotu, zjistil, že je vysoká, dal mi nějaké prášky, nevím, jaké, vodu na zapití. Taky mi dal svoji deku, zabalil jsem se do ní a do své, vypotil jsem se. Desátý den nás vyložili v koncentračním táboře Osterode-Harz. Oldřich Nový sehnal kýbl s teplou vodou, já nevím kde, umyl jsem se. Pan Nový mě jako zázrakem vyléčil. Jsem přesvědčen, že mi zachránil život…
Po válce jsme se několikrát setkali, znovu jsem mu děkoval. Pan Nový se usmál a utrousil: ,Rádo se stalo“. On to považoval za svou přirozenost – zachránit člově ka. Zachoval se jako gentleman, jakým konečně vždycky byl. Na jevišti jako v životě.“
Oba spoluvězni se setkali při natáčení parodie Fantom Morrisvillu v roce 1966: Oldřich Nový v ní představuje Sira Hanibala Morrise (a ztvárnil ještě jednu roli – hráče na bubny v divadelním orchestru Emila), Jan Skopeček si zahrál oblíbenou postavu sluhy; tady se jmenuje John. Zajímavé je, že pro knihu Ondřeje Suchého o Oldřichu Novém (Zavřete oči, přichází…, 1993) Jan Skopeček uvedl, že setkání s Oldřichem Novým při filmování bylo v poválečném období první: „Teprve tehdy jsem měl možnost mu připomenout, co pro mě tenkrát při transportu udělal. ,Jo, jo, už si vzpomínám, takovej kluk tam byl…,‘ vybavoval si Nový tu neradostnou dobu a hned celou tu vzpomínku uzavřel slovy: ,Tak mi můžeš tykat. A zavolej mi taxíka!‘“
Oldřichu Novému se podařilo utéct. Jana Včeláková vypověděla, že se skrýval v nemocnici. Měl k tomu i důvod: jeho nemocným plícím neprospělo, že v koncentráku musel pracovat ve vápencovém lomu. Nesměl však mluvit, aby ho nepoznali podle hlasu. A dále ještě uvedla, že paní Alici zachránil před deportací divadelní lékař Bílý. Dal jí nějaké prášky a přikázal, aby je před příchodem na gestapo spolkla. Učinila tak a dostala záchvat, který vypadal jako tanec svatého Víta. Zapsali, že není vhodná.
Dcera by měla vědět nejlépe, jak to bylo. Někteří publicisté uvádějí, že ani ona nakonec neunikla – musela do Terezína. Po dobu, co byli oba manželé vězněni, se prý o Janu starala její kmotra, Hana Vítová. Ať už to bylo jakkoliv, důležité je, že oba přežili.

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace