Slavný americký režisér X-Menů Bryan Singer nejvíce ocenil tohoto českého herce; je poněkud chlupatý... A další cena přibyla v sobotu

Foto: Facebook

Popisek: Rodinný film režiséra Olmerzu se odehrává ve dvou rovinách; v Praze a v Thajsku, kde se Robinsonem na opuštěném ostrově stává tenhle roztomilý chlupatý herec, jenž tak zaujal hollywoodskou legendu

ROZHOVOR Nejnovější ocenění pro Rodinný film je sobotní Cena české filmové kritiky pro nejlepší film roku 2016 a za nejlepší scénář pro dvojici Olmo Omerzu a Nebojša Pop-Tasić. Český film původem slovinského režiséra Olma Omerzu, který ale točí u nás, vypráví o dvou teenagerech, kteří po odjezdu rodičů zůstanou sami doma. Jednu z hlavních rolí hraje neherec, v dalších rolích se představují Karel Roden a Vanda Hybnerové v rolích rodičů a Jenovéfa Boková v roli jejich dcery. Film se natáčel v létě 2014 v bytě na pražských Vinohradech a také v Thajsku. Film byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu a získal zde Cenu za nejlepší umělecký přínos, na MFF v Lublani získal cenu FIPRESCI a vloni v dubnu mu přibyl na kontě získal Zlatý ledňáček v kategorii nejlepší celovečerní hraný nebo animovaný film na festivalu Finále v Plzni. Co o svém filmu prozradil režisér?

Jak jste přišel na téma Rodinného filmu a nakolik se proměňoval scénář během natáčení?

Inspiroval jsem se článkem v novinách o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. Když jsem si ho přečetl, vyvstal mi před očima obraz psa v roli Robinsona Crusoe, opuštěného, ztraceného na jakémsi dalekém ostrově. Teprve potom jsem začal uvažovat nad tím, o čem by film měl být a přemýšlel jsem o úloze psa v rodině: může být jejím rovnoprávným členem, personifikací, může ji dokonce držet pohromadě. Nadchla mě představa psa Robinsona, který by v příběhu fungoval jako princip přemostění. Z rodinné tragédie, která se ve filmu odehrává, se v jedné chvíli přeneseme na ostrov, kde sledujeme boj o přežití ztraceného domácího mazlíčka. Pes se tak stává symbolem rodiny, katalyzátorem jejích problémů a možná jediným článkem, který ji možná na konec znovu bude schopen svést dohromady. Scénář jsem během natáčení neměnil, pouze na zkouškách s herci, kdy většinou upravuji a piluji dialogy.

Čerpá tento existenciální příběh ze skutečnosti (motiv absence rodičů a náhlá svoboda teenagerů)?

Kromě motivu psa Robinsona se film nezakládá na skutečných událostech. Ale zároveň je to příběh, s nímž se může leckdo, alespoň v rámci určitých segmentů, identifikovat… ať už nezletilí nebo jejich rodiče.

Premiéra se odehrála v kině Lucerna

Improvizoval jste na natáčení? Jak probíhala spolupráce s našimi předními herci Karlem Rodenem, Vandou Hybnerovou, Martinem Pechlátem a myslel jste na ně již při psaní scénáře?

Na natáčení neimprovizuji, protože na to obvykle není čas. Takže se snažím být co nejlépe připravený. Mám rád zkoušky s herci, na nichž čteme scénář a zabýváme se psychologií postav. A právě tady se otevírá prostor pro improvizaci. Na zkouškách pro mě scénář představuje otevřenou formu, můžeme měnit dialogy, zanášet do něj různé úpravy a nápady, které vznikají spontánně.

Na Karla Rodena a Martina Pechláta v roli bratra jsem myslel už před psaním scénáře, Vandu Hybnerovou jsem si vybral zanedlouho poté. Našel jsem u ní pochopení toho, co je podstata Ireniny postavy, vnitřní konflikt mezi mateřskou odpovědností a neodpovědnou svobodomyslností zralé ženy, která by v životě chtěla ještě něco zažít, vymanit se z úzkého rodinného kruhu, konflikt, který je ve filmu osudný pro tragickou zápletku. S Karlem, Vandou a Martinem jakožto představiteli dospělé části rodiny, byla výborná spolupráce. K projektu přistoupili entuziasticky, se zájmem a zvídavostí. Byli pro mě velkou oporou.

Znovu jste obsadil svého oblíbeného herce Martina Pechláta, který se objevil i v předchozím filmu Příliš mladá noc, z jakého důvodu?

Martin Pechlát je vynikající filmový herec. Na plátně působí velmi přirozeně a zároveň je schopen pouhou energií, kterou vyzařuje, úplné transformace. V Příliš mladé noci hraje donchuana, který ničí manželské, milostné i přátelské vztahy a v Rodinném filmu introvertní postavu, která se v životě nedokáže odlepit z místa.

Jak jste pracoval s trojicí mladých herců: Jenovéfa Boková, Daniel Kadlec a Eliška Křenková?

S mladými herci pracuji rád. S Jenovéfou a Eliškou jsme si generačně nejblíže, a protože se nás v životě dotýkají podobná témata, rychle jsme si na zkouškách vybudovali takový přátelsky pracovní vztah, do nějž se výborně zapojil i mladší Dan Kadlec.

Při práci se čtrnáctiletým hercem mě jistým způsobem fascinoval „prvek skutečnosti“, který jsem mohl využít stejně jako při práci se psem. Banální příklad: Dan se poprvé líbal s dívkou právě před kamerou. To zákonitě vyvolá určité emoce, které by nešly zahrát, respektive by byly jiné, kdyby byly hrané. V situacích, které s herci vytvořím, se snažím pokaždé dosáhnout toho, aby se mezi nimi stalo něco víc než jen to, co je napsáno ve scénáři. Snažím se najít logiku věci, aby byla scéna pro herce výzva.

Tvrdí se, že nejnáročnější na natáčení je zvládnutí zvířat, jak se vám dařilo točit se psem u nás a v exotických tropických podmínkách Thajska?

V Thajsku jsme natáčeli v období monzunů. Počasí bylo naprosto nepředvídatelné, měnilo se několikrát denně, což ve filmu působí velmi fotogenicky, ale natáčení bylo proto také velice náročné. Měli jsme s sebou tři psy, které jsme přivezli z Prahy, ale jejich trenér Filip Novák s nimi pracoval už předtím. Jeho způsob práce je velmi zajímavý. Pro náš film bylo důležité, aby pes působil autenticky, abychom věřili, že je čím dál vyčerpanější a zoufalejší. Aby toho trenér docílil, používal mnoho psychologických triků: občas na jednoho psa např. volal jménem druhého. S kameramanem Lukášem Milotou jsme čekali neustále někde v blízkosti připraveni, a zatímco Filip připravoval psa na akci, museli jsme najít okamžik, kdy budeme moct začít natáčet. Často ty nejlepší záběry vznikly úplně neočekávaně.

Debutoval jste oceňovaným dramatem Příliš mladá noc (2012). Váš druhý snímek Rodinný film je opět autorským počinem odehrávajícím se v současnosti a znovu mapujícím svět rodiny a mezilidských vztahů. Co vás na reflexi současné společnosti přitahuje?

V Rodinném filmu stavím pod drobnohled téma rodiny, která sama o sobě představuje spleť vztahů, napětí a konfliktů. Nehledě na to, jak je člověk starý, zastává v rodině určitou roli, jako dítě, mladistvý nebo dospělý. Jde o téma, do nějž lze vstupovat kdykoli. Rodina stojí v našem životě v popředí a jako taková je při zkoumání společnosti vždycky zajímavá. Všichni se snažíme vytvořit rodinu nebo se pokoušíme fungovat v nějakém vztahu, který není takový, jaký jsme si ho představovali. Šťastná ideální rodina pochopitelně neexistuje, ale mnohé představy o ní ano.

Režisér Olmo Olmerzu

Co bylo pro vás na natáčení nejobtížnější?

Natáčení probíhalo podle očekávání. Byli jsme dobře připraveni, takže jsme se dopředu mohli vyhnout možným komplikacím. Největší risk spočíval v samotném konceptu vyprávění. Rád ve filmu experimentuji s klasickou dramatickou strukturou a zajímalo mě, co by se stalo, kdybych v nejdramatičtějším okamžiku, kdy je divák nejvíc napjatý, co bude dál, udělal střih a dění přemístil na exotický ostrov, kde pes, kterého už známe, osamělý a ztracený v tropické džungli, bojuje o život. Sledujeme tak něco, co je samo o sobě metafora a zároveň přemýšlíme o rodině, i když je v dané chvíli nepřítomna.

Jakou jste zvolili obrazovou koncepci snímku s kameramanem Lukášem Milotou?

S kameramanem Lukášem Milotou jsme dlouze mluvili o tom, jak zachovat stylizaci filmu u dvou tak odlišných scén, jaké jsou pražský byt a tropická džungle. Barvy filmu jsou pastelové, je plný čistých linií a světlých ploch. Hledali jsme paralely v čistých formách minimalisticky zařízeného bytu s liniemi horizontu na moři, který odděluje nebe od ostrovní džungle.

Kolik hodin natočeného materiálu jste měli k dispozici ve střižně?

Hodně. Scény se psem na ostrově se co do počtu hodin materiálu vyrovnaly těm pořízeným v Praze.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Filmovou hudbu složil Šimon Holý. V titulní písni s názvem I was right, která zazní v traileru, zpívá Monika Midriaková, členka kapely Monikino Kino. Soundtrack je dost barvitý, objevují se na něm skupiny jako Micachu & The Shapes, Man Man, Let's Wrestle, dvě písničky od MGDLN (Magdalena Vytlačilová) atd.

Ke každému filmu dělám soundtracky dva. První je ten, který mi pomáhá při psaní scénáře, abych vytvořil správnou atmosféru k dané scéně. Druhý ten, který potom použiji ve filmu. Hudba scénu dovytváří, může ji posílit, ironizovat, nastolit odstup a tak dále. A vzhledem k tomu, že se Rodinný film odvíjí nelineárně a je v něm mnoho scén, které fungují jako jakási intermezza, musel tomu být přizpůsoben i soundtrack.

Režisér Olmo Olmerzu

S filmem jste již zažili úspěch na prestižních festivalech (San Sebastian, Tokio, Cottbus), jaké bylo přijetí snímku u zahraničního publika?

Film byl na festivalech přijat velmi pozitivně, oceněn byl v Tokiu, německém Cottbusu a Lublani. Je dobře, že cestuje po světě a objeví se tak v kinodistribucích v různých zemích. Samozřejmě mě ocenění a pochvaly těší. Všechno to dává dlouhodobé práci na filmu smysl a zároveň potvrzuje, že jsme natočili univerzální snímek, který oslovuje diváky po celém světě.

Současnými kritiky jste označován jako nejoriginálnější tvůrce současného českého filmu, není to pro vaši budoucí tvorbu zavazující?

Pochopitelně to zní velmi hezky, ale já jsem náročný především sám k sobě. Nejtěžší je totiž dostát vlastním očekáváním.

Pokud byste měl nalákat diváky, proč právě Rodinný film?

Tento film je aktuální. Zabývá se rolí současné rodiny ve světě, v němž žijeme a hodnotami, jež rodina v současné době představuje. Příběh, téma a hrdinové jsou natolik univerzální, že se s nimi mohou identifikovat diváci různých generací. Je dojemný, objevuje se v něm specifický humor, vystupují v něm vynikající herci a výjimečný psí hrdina Otto. Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men) řekl na udělování cen na tokijském festivalu, že neví, jestli se díval na Toma Hankse v Trosečníkovi, který se převtělil do psa, nebo na psa, který tak přesvědčivě zahrál Toma Hankse.

Půjde o rodinné drama či o černou komedii, jak poznamenal ve své recenzi uznávaný časopis Variety?

O oboje. Začíná ve stylu filmů, jako je Sám doma a pokračuje jako film o dospívání, který se změní v drama a dobrodružství, v němž je celou dobu zastoupen humor.

Jaké máte další filmové plány?

Připravuji se na natáčení filmu s pracovním názvem Kavky na cestě (autor scénáře je Petr Pýcha). Jde o jakési „coming of age road movie“, které sám raději označuji jako film o vyprávění příběhu. V samotném způsobu vyprávění, v němž se tematizuje přechod mezi dětstvím a dospělostí a nabízí nečekané rozuzlení, je něco rašómonovského. Obvykle jsme zvyklí, že ve filmech tohoto žánru dítě prostřednictvím situací zažije iniciaci do světa dospělých, zde se to ovšem odvíjí poněkud naopak.

Zdroj: ČT

Vložil: Anička Vančová