Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Kateřina Dubská, Malé zázraky

23.01.2017
RECENZE Kateřina Dubská, Malé zázraky

Foto: katerinadubska.cz

Popisek: Spisovatelka Kateřina Dubská na křtu své knihy

Její povídky přicházejí tak nějak přirozeně, automaticky a přitom zlehka. Je z nich cítit, že autorka nespěchá a řekli bychom, že se nejedná o spontánní přístup k látce, ale o soustředěně psané texty, které najednou našly svůj čas a vyšly knižně. Tak tedy postupně.

Kateřina Dubská vystudovala Střední knihovnickou školu a Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (obor andragogika a sociologie dospělých). Patřila k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. Založila vydavatelství ERA, které se specializovalo na odbornou literaturu z oblasti architektury a stavitelství. Aktuálně žije v Bílých Karpatech na samotě u lesa, chová kozy a včelaří a píše knihy. Z nich doposud brněnská Jota vydala prvotinu Člověk Gabriel (2013) a následně Dcery (2015). KrajskéListy.cz měly možnost recenzovat její sbírku dvanácti povídek "Malé zázraky".

Před několika týdny jsme se na stránkách našeho serveru věnovali Argentině. Šlo konkrétně o Marianu Enriquez a její povídkový soubor Co nám oheň vzal. V recenzi knihy, kterou jsme ohodnotili osmdesáti procenty, jsme si všímali zejména plastické obraznosti, jíž autorka disponuje. Její postavy, ať už reálné či smyšlené, působily natolik živě, že jsme se začetli už po pár řádcích. Vším tím se, stojí v hodnocení knihy, táhne neviditelná nit osudů. Ty nejsou nerudovské, ani peroutkovské, ani to nebude Ota Pavel a Karel Čapek. Půjde o špinavé a velmi zlé osudy, jimž dominuje do krajnosti vyvedená povídka Co nám oheň vzal. Už jen zde bychom mohli přestat, protože jde o vrchol titulu a pomyslný piedestal, za který by se nemusel stydět ani Hemingway, u nás bohužel málo známá Lorrie Moore nebo Harlan Ellison. Enriquezová dokázala svým slovům vtisknout nejen příběh a jakousi duši, ale přidala jim i téměř citelnou konturu a jas. Není třeba přehánět, ale zde ani není mnoho co vytknout.

Proč jsme přeskočili z chladu Evropy do horka jižní Ameriky? Neboť obě spisovatelky, ačkoli se neznají a těžko se ze sebe mohly vzájemně čerpat, spojuje právě ta obraznost, plastika postav a síla zachytit okamžik. U Dubské je to snad ještě lepší. Především začátky jejích povídek (podle všeho sepsaných na základě skutečných vyprávění) jsou natolik silné, že by se jimi mohl pochlubit i Charles Dickens.

Konkrétně. Povídka Jako ve filmu: „Sedí se vám pohodlně?" zeptá se muž se šedivou bradkou svého nového klienta, ten se na zkoušku zavrtí v rozměrném křesle a pak souhlasně kývne." Povídka V horách (pro nás velmi působivá). „Jen si jdi, jdi si, já tě tady vůbec nepotřebuju, k ničemu tě nepotřebuju!“ křičela za červenými světly auta, která neúprosně mizela v temnotě lesní cesty." Podobné úvody jsou v podstatě kořením všech Dubské textů. Ta nejenže vykreslila jasnou, dramatickou situaci (zřejmě především proto, že nejde o fikci), ale těmi prvními větami dostala čtenáře velice rychle a bezprostředně do děje.

To, o co se mnozí autoři (ne)nuceně snaží, ona má tak nějak pod kůží. Nepřehání, nepřetahuje, nenatahuje, nenudí.

Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás podle nakladatele vezme do světa, který známe, ale občas na něj zapomínáme. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit zdánlivě nezměnitelné. "Je to dvanáct opravdových příběhů o dvanácti skutečných lidech, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné," píše Jota. "Moc děkuji všem svým literárním postavám za odvahu zveřejnit svůj osobní příběh, redaktorce knihy Gabriele Kostašové za trpělivost (zejména poslední měsíc, kdy jsem měla potřebu přepsat většinu povídek) a autorovi obálky Martinovi Sodomkovi za přesné ztvárnění mé představy o obálce, která je úplně jiná, než ty předchozí..." dodává autorka.

K povídkám lze přistupovat jakkoli. Prostřednictvím doby (válka), látky (vztahy), známosti spisovatele (Viewegh). V případě Kateřiny Dubské se na to jde, takříkajíc, opačně. Od všeho něco, a přitom bez horečného tlaku na výsledek. I proto od nás budou mít její "malé" zázraky to přídavné jméno v uvozovkách…

Název: Malé zázraky
Autorka: Kateřina Dubská
Vydala JOTA, 2016
Hodnocení: 80 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda