Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Peklo na Zemi již opravdu existovalo a o přežití rozhodovala jenom náhoda. Na tahle zvěrstva nesmíme nikdy zapomenout

09.01.2017
Peklo na Zemi již opravdu existovalo a o přežití rozhodovala jenom náhoda. Na tahle zvěrstva nesmíme nikdy zapomenout

Autor: westfalen-blatt.de

Popisek: Max Eisen v roce 2014 při návštěvě Německa

Nejbrutálnější akční filmy jsou slabý čajíček proti peklu, které prožívali vězni v nacistických koncentračních táborech. Více než sedmdesát let po osvobození líčí Max Eisen každodenní realitu v jednom z nejstrašnějších z nich – Osvětimi. Jeho knihu, nazvanou Podle náhodného výběru, vydalo nakladatelství cPress.

Peklo na zemi opravdu existovalo. Co před téměř stoletím vynalezl Stalin, to nacističtí vrazi dotáhli k ‘dokonalosti‘. Nežádoucí člověk pro ně neměl sebemenší cenu a o jeho přežití každého dalšího dne rozhodovala jenom náhoda. Více než sedmdesát let po osvobození nacistických koncentračních táborů spojenci podrobně líčí Max Eisen deportace z maďarského venkova do Osvětimi-Březinky, ničivou otrockou práci v Osvětimi I, neblaze známý pochod smrti v lednu 1945, bolestnou dobu po osvobození i zdlouhavou cestu k fyzickému a psychickému uzdravení.

Tibor ‘Max‘ Eisen se narodil v Moldavě v Československu v ortodoxní židovské rodině. Měl rozsáhlou širší rodinu o šedesáti členech a žil na rodinné usedlosti s rodiči, dvěma mladšími bratry, malou sestřičkou, prarodiči z otcovy strany, strýcem a tetou. Na jaře roku 1944, pět a půl roku poté, co byl jeho kraj připojen k Maďarsku,odvedli četníci ráno po rodinném Sederu Eisena a jeho rodinu násilím z jejich domu. Byli dopraveni do tranzitního tábora v cihelně a nakonec naloženi do přeplněných dobytčích vagónů s místem určení Osvětim-Březinka. Patnáctiletý Eisen přežil selekci a byl poslán do pracovního tábora.

Jednoho dne dostal strašlivou ránu od dozorce, SS-mana. S těžkým zraněním byl dopraven do nemocnice, kde ho operoval polský politický vězeň a lékař Tadeusz Orzeszko. Vzdor vážnému zranění ho Orzeszko zachránil před jistou smrtí v plynové komoře, když ho zaměstnal jako uklízeče operačního sálu. Po osvobození a nových zkouškách v komunistickém Československu se Max Eisen vystěhoval v roce 1949 do Kanady, kde věnoval posledních dvacet let šíření informací o holocaustu v Kanadě i ve světě.

Podle náhodného výběru

Nacistický vyhlazovací tábor Osvětim (německy Auschwitz) byl zřízen Německem na okupovaném polském území poblíž města Osvětimi na základě příkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940. Původně byl určen pro polskou inteligenci a odbojáře, v létě roku 1941 ale nacisté rozhodli, že právě zde dojde ke „konečnému řešení židovské otázky“. Velitel tábora Rudolf Höss při Norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí.

Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v táboře zahynulo 1,1 milionu lidí, z nichž přibližně 90 procent byli Židé prakticky ze všech evropských států.Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách plynem Cyklon B, smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a pseudolékařskými experimenty.

V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí v místech prvních dvou táborů muzeum a jeho nechvalně proslulou bránou s nápisem Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) projde každoročně zhruba 700 tisíc návštěvníků. Dne 27. ledna se každoročně během Mezinárodního dne památky obětí holocaustu připomíná osvobození Auschwitzu sovětskými jednotkami ve stejný den roku 1945.

Autor: Max Eisen
Žánr:
světová historie
Nakladatelství:
cPres

Vložil: Adina Janovská

Tagy
kniha,

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace