Buzertaška, štrougalky... Minulý režim zplodil astronomické množství lidového humoru, vysvětluje Jan Nejedlý, proč prostě musel vzniknout lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu

Foto: Archiv vydavatele

Popisek: Ilustrace známých postaviček Jů a Hele, které nemohly chybět v lexikonu lidové tvořivosti z dob socialismu Po práci legraci.

ROZHOVOR Víte, jak vypadal bakelitový jaguár? Co to byly štrougalky? Socialismus byl kupodivu líhní neskutečného množství lidového humoru a dobových výrazů, které nám dneska mohou znít doslova k popukání. To přivedlo Jana Nejedlého k práci na knize Po práci legraci, která je neotřelým lexikonem lidové tvořivosti z dob socialismu.

Jak vás napadlo začít pracovat na knize ?

Mám rád humor, obzvlášť ten lidový. Ještě dlouho po sametové revoluci jsem slýchal nebo četl od pamětníků další a další anekdoty, hádanky, průpovídky či žertovné dobové výrazy, které jsem neznal, neboť minulý režim zplodil astronomické množství lidového humoru. Usoudil jsem, že by bylo dobré tyto poklady zachovat. Řada z nich si ovšem už žádala vysvětlení dobového kontextu, takže z toho vznikl speciální průvodce dobou socialismu, kde se tehdejší osobnosti, události či výrobky připomínají nikoli suchými fakty, ale šťavnatými vtipy.   

V anotaci titulu máte několik zajímavých pojmů jako štrougalky, buzertaška, Leninovy sáně či anyňák. Můžete pro čtenáře Krajských listů některé z nich vysvětlit?

Štrougalky byly brýle s rozměrnými skly a masivní obroučkou, jaké nosil tehdejší premiér Lubomír Štrougal. Šlo o pravý opak tzv. lenonek. Buzertaška se říkalo zženštile vyhlížející pánská kabelce, co se nosila na zápěstí. Také se jí někdy přezdívalo „bohoušek“. Leninovy sáně budou znát motoristé, šlo o robustní sovětský automobil značky Moskvič. A konečně anyňák byl posměšný výraz pro televizního moderátora, který stále opakoval: „A nyní...“ „A nyní vystoupí soubor písní a tanců, a nyní zazní symfonie G dur, a nyní bude následovat projev soudruha...“ K mým oblíbeným výrazům patří dále třeba musílek – odznáček pěticípé hvězdy, který členové strany museli nosit na klopě. Anebo lidová zkratka DUDOPRD pro „důsledné dodržování pracovní doby“. 

Co se vám osobně se socialismem spojuje?

Vzpomínky na dětství a mládí. Strangulační rýhy od pionýrského šátku, Rudé právo užívané místo toaletního papíru v době jeho nedostatku nebo telefon, který měl jen jeden kovaný komunista v naší ulici. Představte si dnes dospívání bez telefonu! Živou vzpomínku mám taky třeba na prodejnu gramodesek naproti Masarykovu nádraží (tehdy Praha-střed), kde měli na pultě rozložené výlisky jen jednoho elpíčka – nebyl to ani Pražský výběr, ani Mišík nebo AC/DC, o které bych tehdy stál, ale album Po cestách růžových od skupiny Kroky Františka Janečka. Málem jsem tehdy v žaludku neudržel remo-plátky ze školní jídelny. Ale nejen o dobrou muziku nás soudruzi tenkrát okradli. 

Přes časté rčení "staré, dobré časy" se preference KSČM snižují. Je to podle vás trend, který povede k zániku komunistů?

Řekl bych, že preference komunistů kolísají a jejich zánik je v nedohlednu. Vždyť si jen vezměte současného prezidenta, který nás tlačí zpátky do náruče Ruska a ke komunistické Číně. Ostatně, prezidentův mluvčí je bývalý redaktor Haló novin, které jaksi nevzaly na vědomí změnu poměrů a jedou nejtvrdší bolševickou linii. Pak jsou tu třeba mladí intelektuálové, kteří se z nenávisti ke kapitalismu hlásí k Marxovi. A přitom by stačilo přečíst si jediné heslo z časů sametové revoluce, kde je pomýlenost komunistické myšlenky vyjádřena ve dvou slovech: Komunismus komunistům!

Co myslíte, že by se vám stalo, pokud byste titul například samizdatově šířili před revolucí?

V podstatě ho nebylo třeba šířit, protože tehdy šlo o obecně známé provozní termíny a šprýmy. Podobné sborníky vycházely spíš v zahraničí pro pobavení emigrantů. Ale jistěže šíření takové literatury u nás by pochopitelně znamenalo účast ve známé humoristické soutěži O zlatou mříž.  

Autor: Jan Nejedlý
Žánr: humor, historie, encyklopedie
Nakladatelství: Albatros Media a.s.

Ukázka z knihy Po práci legraci:

AHA A POZRI – Slovensky Jů a Hele. Plyšoví moderátoři se poprvé objevili na televizní obrazovce roku 1980. Uváděli pořad pro děti Studio Kamarád, který se vysílal pravidelně v neděli ráno. V tento čas zařazovala televize atraktivní programy již od 50. let ve snaze konkurovat nedělním ranním bohoslužbám. V případě dětských pořadů šlo také o zabavení mládeže v zájmu zvýšení populace.

ANYŇÁK – Posměšný výraz pro televizního moderátora, který stále opakoval: „A nyní...“. „A nyní vystoupí soubor písní a tanců...“, „A nyní bude následovat projev soudruha...“, „A nyní zazní symfonie G dur...“. Nejznámějším anyňákem byl televizní hlasatel Miloš Frýba, kolem jehož osoby vyrostl mysticko-recesistický kult, vrcholící vždy 25. ledna Frýbestrem.

A nyní zazní písně: Útoč Frýbou, S Frýbou má svět naději, Jít a hledat Frýborádo a Miloši Frýbo, zaplať mi pívo!

BAKELITOVÝ JAGUÁR – Východoněmecké vozidlo značky Trabant s plastovou karosérií. Jinak se mu také říkalo parchant, trabuko, pryskyřník pádivý, splašené trsátko, ryntyntyn, rozzuřený vysavač, pojízdná dýmovnice, šejkr, konzerva na kašel, fíbr-fofr, pomsta za Sudety či plánované hospodářství na kolečkách. Vozítko bylo vysmíváno kvůli vzezření, omezené rychlosti i namodralému čmoudu z výfuku. Symbolem dodýchávajícího komunismu se staly stovky „trábošů“ opuštěných roku 1989 v ulicích Prahy. Zůstaly zde po východních Němcích, kteří přes západoněmeckou ambasádu utíkali na Západ. Coby „trabant s americkou poznávací značkou“ byl označován zpěvák Dean Reed, který se jako jeden z mála amerických umělců rozhodl působit na Východě, tedy v Německé demokratické republice.

Bakelitový jaguár: Žádné vtipy o trabantech neexistují, všechno je pravda.

Vložil: Lucie Bartoš