Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žil jednou jeden pes a byl to prý pořádný rošťák. Jenže se narodil ve viktoriánské době, která psím vylomeninám ani trošku nepřála. Nakonec ale přece jen našel u někoho pochopení

07.10.2016
Žil jednou jeden pes a byl to prý pořádný rošťák. Jenže se narodil ve viktoriánské době, která psím vylomeninám ani trošku nepřála. Nakonec ale přece jen našel u někoho pochopení

Autor: citarny.cz

Popisek: Česká spisovatelka a scenáristka Hermína Franková

Staré povídání o psím rošťákovi inspirovalo Hermínu Frankovou k napsání poutavého vyprávění o trochu oplácaném Jakubovi, které nazvala Padavka a bezva pes. Půvabnými ilustracemi ho doprovodila Zdeňka Krejčová a vydalo ho nakladatelství Simuraka.

Žil jednou jeden pes, jmenoval se Nipper. Podle dochovaných zpráv šlo o pěkného rošťáka, jenže rošťáren si mnoho neužil. Žil totiž v době, kdy se podobné způsoby chování psům přísně zakazovaly. Ten pes patřil Markovi, bratru malíře jménem Francis Barraud. Kromě psa vlastnil Mark ještě fonograf s troubou. Když Marek zemřel, zdědil Francis Nippera a fonograf. Když jej natáhl klikou a pustil, pes usedl k němu a poslouchal hlas svého pána. Francis neodolal, zachytil ho v kresbě, a tak vznikla nálepka na gramofonové desky. To vše si Hermína Franková přečetla, našla si snímek malíře s Nipperem a začala si představovat, jaké rošťárny mohl, kdyby nežil ve viktoriánské době, ten bílý foxteriér provádět.

Možná že malíř kreslil a jeho dobrodružství zaznamenal. Určitě by se tím bavil on i jeho pes. Ale to se neví. Hermína Franková se taky ráda baví, jenže neumí malovat. Proto podle neexistujících kreseb Francise Barrauda vymyslela příběh začínajícího spisovatele a taky trochu nešiky Jakuba, jemuž nikdo neřekne jinak než Padavka, a jeho vysněného kamaráda z gramofonové desky, psa Nippera. Dobře se při tom bavila a věří, že se budete bavit i vy!

Padavka a bezva pes

Hermína Franková vystudovala farmacii, promovala v roce 1953 na Masarykově univerzitě v Brně. Po promoci pracovala v lékárně, pak jako propagační referentka v národním podniku Léčivé rostliny. První povídky jí vyšly v roce 1961. Odešla ze zaměstnání a věnovala se jen psaní. V sedmdesátých letech se vrátila do lékárny, nesměla totiž být vydávána. Vyšlo jí několik knížek pod jménem Josefa Vinaře a Jarmily Černíkové.

Povídkami pro děti Franková debutovala a knihy pro děti a mládež také tvoří většinu jejího díla. Všem jejím příběhům je společný důsledně dětský úhel pohledu, mimořádně vytříbený cit pro jazyk a styl, humor a nesentimentální lyričnost. Knihy Hermíny Frankové čte už třetí generace českých čtenářů a některé z nich byly přeloženy do němčiny, francouzštiny a maďarštiny. V posledních letech pracovala pro televizi. Má dvě děti a tři vnoučata a žije střídavě v Praze a jižních Čechách.

Autor: Hermína Franková
Žánr:
beletrie pro děti
Nakladatelství:
Simuraka

Ukázka z knihy:

Když se Jakub druhý den vracel ze školy, rozhodl se zajít na skok do lesa. Ne snad proto, aby se víc hýbal, ale protože měl starosti. A sice kvůli svým výplodům. Jak tedy označila maminka Jakubovu tvorbu. Jakub totiž byl začínající spisovatel.
„Ten tvůj popis lesa u sídliště je povedený,“ říkal češtinář Jeřábek nad Jakubovým slohem. „Já to tam znám. Výborně, Jakube!“
„No jo! Mazlík Jakoubek,“ poznamenal Nejtek.
Popis nebo líčení, to Jakubovi šlo. Taky měl v zásobě pár pěkných postav. Třeba Tadeáše.
„Moc zajímavý člověk,“ říkal zase Jeřábek nad slohem o školním pěveckém souboru, který vedl právě Tadeáš.
Dnes bylo Tadeášovi skoro třicet. Jako osmnáctiletý se vyboural ve fiatu a Jakub ho znal už většinou jen v invalidním vozíku. Tadeáš dokázal sám ujít jen pět šest kroků. Občas se mu udělalo zle a máma vysvětlila Jakubovi, že na tu chvíli o sobě Tadeáš neví. Naštěstí to bylo jen málokdy a přibližně tak na vteřinku. Ale stejně. Jakubovi trvalo dost dlouho, než se s tím vyrovnal a než ho to přestalo děsit. A při tom všem byl Tadeáš samá legrace. Jakub si ho děsně považoval.
Nebo Nejtek s Růžičkou. Naopak prvotřídní grázlové. Mírnější padouch Votruba. Vedle třídních slušňáků, jako byl třeba Šimon, by se skvěle vyjímali. A co Halina?
„To jídlo zase plave v másle!“ naříkal Tadeáš. „Nás z toho co nejdřív klepne!“
„Když máš co, tak dlabej. Když nebudeš mít, máš z čeho hubnout,“ říkala klidně Halina a přilila mu na pelmeně smetanu.
Postavy by tedy taky byly. Ale co s nimi? Co dál? To byl problém! Třeba v lese na něco přijdu, myslel si Jakub. Všechno se tam zelená a cvrliká… Ne! Tohle zrovna nepotřebuju!
Pak Jakub skoro šlápl na černé střepy. Byly to zbytky staré gramofonové desky. Na jednom střepu zůstala červená nálepka. Nápis nebylo moc vidět, ale pod blátem se sem tam zlatě zaleskl. Jakub střep zvedl a řekl si, že by to klidně mohla být starožitnost. Dalo by se o ní něco vymyslet? K námětu své první knihy jsem se dostal náhodou, řekl spisovatel. Šel jsem lesem a šlápl jsem… Pak se Jakub lekl, že už asi blbne. Ale co kdyby ho nad tím nečekaným nálezem napadlo právě to, co potřebuje? Totiž zápletka.

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace