RECENZE Malý kamarád od Donny Tartové, držitelky Pulitzerovy ceny

Autor: repro Youtube.com

Popisek: Donna Tarttová

Tajná historie, Stehlík a Malý kamarád. Tyto tři romány stačily, aby se z ní za oceánem stala velkolepá spisovatelka. Ona sama, dlouhodobě trpící nespavostí, to vylučuje. Píše prý, protože musí, protože ji to baví. A jsou i pasáže, které zaberou dny a týdny, ačkoli se jedná o půlstránkový popis. Čtenářům, kteří se v minulosti vyhýbali dílům, jako Božská komedie, Hledání ztraceného času, Kronika Pickwickova klubu nebo Lidská komedie, nebude Malý kamarád příliš po chuti. Důvody si záhy vysvětlíme.

Donnu Tarttovou, troufneme si říci, naše prostředí nezná. Ačkoli ji neminula prestižní Pulitzerova cena za obří román Stehlík (The Goldfinch, překlad David Petrů), tu pravou slávu v našich evropských končinách nepociťuje. Ale pro znalce či fanoušky jejího díla, díky bohu za to, se přeci jen nakladatelství Argo rozhodlo vydat všechny její tři romány: Stehlík a Malý kamarád již na pultech knihkupectví jsou, Tajná historie (The Secret History) z roku 1992 se teprve chystá.

Co o autorce vlastně víme? Z nevelké sbírky rozhovorů vyplývá následující. Málo spí, píše šest hodin, aby dvě odpočívala, a tak to jde pořád dokola. V perexu naznačený osud de Balzaca ji naštěstí míjí. Litry kafe do sebe nelije, ale nebude to dlouho trvat a skončí prý na klinice pro nespavce. Tolik k povrchnější rovině jejího literárního života. Ten sám o sobě nese jasné a citelné známky romantismu až naturalismu, nevynechává poděkování Dickensovi, Nabokovovi, Capotovi, Updikeovi a dalším velikánům. Jak? Pro někoho rozsahem, pro jiného postupem tvorby. Stehlík měl 736 stran, Malý kamarád pak 576.

Stehlík pojednává o životním příběhu Theodora Deckera, u něhož lze s trochou nadsázky říci, že je především příběhem osudových ztrát a nálezů – teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění jej v raném mládí připraví o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. A co Malý kamarád? V městečku Alexandrie ve státě Mississippi, kde se Tarttová narodila, dojde k tragédii – na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok.

Z pohledu recenze nečekejte silnou detektivní zápletku. Prvních sto stran, řekněme, se jí drží, ale následující kapitoly jsou silně popisné a do detailů vybroušené vztahy, osudy, minulostí a přítomností. Malý kamarád se jen těžko srovnává s čímkoli, co by se v současnosti vydalo. Tak jako u Stehlíka, který byl jen o kousek 'snazší', i zde vítězí skvostný pohled autorky. Abychom nezdržovali a zbytečně nezabředávali do ponurého prostředí amerického jihu, je to zkrátka obraz současných Států. Malé, spíše neexistující městečko Alexandria, vám zřejmě k srdci nepřiroste. Narazíte na mnoho postav a jejich 'letokruhy' budete znát zpaměti. Což je z našeho pohledu hlavní výtka textu. Jeho rozsah by problematický nebyl, ale popis... Ten je někdy na úkor děje, a pakliže se právě příběhová část ani po sedmdesáti stránkách neposunuje, není to právě ideální. Tarttová ovšem taková je. Sama často tvrdí, že popisy jí zaberou nejen stovky hodin, ale i popsaných papírů. To prý kvůli poznámkám.

Hanit román nelze. Je výraznou stopou americké historie, ale i současnosti, a zároveň aspiruje na povinnou literaturu. Nebudeme však lhát, že je těžký a dva týdny vám jistě 'spolkne'. Klady? Osudy, dějový příběh, naturalistické zpracování. Zápory? Délka, popis a až příliš častý odklon od vyprávění k věci.

Název: Malý kamarád
Autorka: Donna Tarttová
Překlad: Lucie Johnová
Vydalo Argo, 2016
Hodnocení: 80 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda