Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Uspořádání světa od Henryho Kissingera: Jasná zpráva o neradostných vyhlídkách

10.08.2016
RECENZE Uspořádání světa od Henryho Kissingera: Jasná zpráva o neradostných vyhlídkách

Foto: Archiv

Popisek: Henry Kissinger

Nejistota a nestabilita, kam se podíváš. Absence klíčové mocnosti, sdíleného řádu a disharmonie několika udýchaných regionálních velmocí. Vedle toho růst „tekutých říší napětí a vyděračského teroru”, které se střídavě objevují skrze malé, zato velmi disciplinované bojůvky. S jediným cílem – vyděsit, destabilizovat a zmizet. Zkrátka svými spektakulárními činy držet svět v permanentním napětí.

Chtělo by se říct – příhodná situace pro přesvědčeného vyznavače reál politiky, matadora se zkušeností prožitku nejkrvavějšího konfliktu – 2. světové války a nejdelšího mezinárodního napětí v lidských dějinách – války studené. Navíc, když jde o analytika, s velmi praktickou zkušeností nabitou přímo z Bílého domu, vedení amerického ministerstva zahraničí a člověka s bohatým předivem kontaktů ze všech úrovní moci napříč elitami světa. To vše se spojuje v osobě a myšlení Henryho Kissingera.

Silná očekávání násobí nejen autorova erudice a doposud detailní zasvěcenost do vrcholové politiky Spojených států amerických, ale i ambiciózní  název knihy „Uspořádání světa”. Řadu očekávání splňuje, zvláště když dává mezinárodní dění moderního věku do širších souvislostí, zajímavě posuzuje jednotlivé zóny vlivu a moci ve světě, přesto však v závěru knihy mluví značně neurčitě, až zkratkovitě. Staví proti sobě velmi detailní popis historie moderních mezinárodních vztahů od Vestfalských kongresů, kdy se této matérii věnuje téměř čtyři stovky stránek čtiva, o to víc vybočuje stručný, spíše melancholický závěr knihy, jež se Kissingerovi vtěsná na necelé čtyři stránky obsáhlé briskní úvahy. 

Henry Kissinger zůstává věren svému přesvědčení, které prezentoval již v mnoha předchozích knihách a vzývá stabilní řád světa na principu mocenské rovnováhy a obavy z potenciálního vzájemného zničení. Velice zajímavě připomíná prvotní pohnutky vzniku moderního vestfálského systému ctícího stát jako klíčovou jednotku „řádu světa”. Upozorňuje, že klíčovým stimulem dohody byl prožitek krvavé a mocenské devastace tehdejšího evropského kontinentu po třech desetiletích permanentních válek, hladomorů a dramatického ekonomického propadu. Upozorňuje, že i obavy mohou být de facto konstruktivním stimulem, což můžeme vnímat i jako signál mezi řádky pro současné řešení sporů a mezinárodních napnelismů.

Slabinou, kterou si částečně připouští i sám Kissinger, je, že bojovný Islámský stát (Daéš) se svým téměř nomádským charakterem a teroristé všeho druhu nejsou  principielně jasnými útvary s racionálními předáky v čele, s nimiž by se dalo alespoň elementárně vyjednávat a dohodnout funkční status quo.

Přestože nobelista Kissinger odešel z funkce ministra zahraničí už v roce 1977 a v dalších letech působil jako vlivný analytik a externí poradce, zůstává i po devadesátce mimořádně významnou postavou amerického establishmentu. Důkazem budiž, že není prezidentského kandidáta, který by se s jeho radami a „názory na svět” nekonfrontoval. Platilo to v minulých prezidentských kláních, platí to i nyní, kdy kandidátka Demokratů Hillary Clinton hrdě hlásá, že využívá rad a doporučení Kissingera a řadí ho mezi své blízké přátele a názorovou inspiraci.

I tato kniha, obdobně jako mnohá veřejná vystoupení a rozbory Henry Kissingera, spíše plní účel obhajoby důvodů a vysvětlení hlubinných argumentů pro Kissingerův politický realismus roky vnášený do amerických zahraničních vztahů. Čtenář je svědkem pravidelných odkazů na kancléře Metternicha a jeho koncert velmocí, princip plné autonomie států a jejich vrcholných vlád vyjádřených premisou “čí vláda, toho náboženství”, ale i na realismus mnoha jinak hodnotově odlišných státníků světa, kteří však slyšeli na princip vzájemného odstrašení silou. Podprahově během četby však nabýváte pocitu, že do mnoha tezí promlouvá zažitá zkušenost svědka nástupu nacismu ve třicátých letech v Německu, štastného úniku před rizikem likvidace za oceán do “Nového světa” a následné sledování válečného armageddonu v Evropě a nejen v ní, kdy na troskách starého světa rostou neevropská impéria – USA, Sovětský svaz, Čína.

Inspirativní četbu slibuje zajímavý rozbor americké politiky na přelomu 19. a 20. století, kdy se rodí americké sebeuvědomnění a výrazné mocenské ambice. Mnozí budou překvapeni souhrnem poutavých detailů představujících vznik amerického koktejlu realismu a idealismu, kdy ústřední autorství Kissinger připisuje americkému prezidentovi Theodoru Rooseveltovi.

Poutavě a bez příkras Kissinger rozebírá i evropskou politiku, jak tu minulou, tak řeší i současné dilema existence oslabené, značně roztříštěné Evropské unie a uvnitř dlícího silného Německa. S odvoláním na dění několika století, se řečnicky ptá, zda Německo poruší opět po čase pravidla evropské křehké rovnováhy moci a stane se hegemonem. Varuje Berlín před osudem řady minulých impérií, ať Španělska doby Karla V. či napoleonské Francie, které hegemonii byly na dosah, přesto jejich ambice pohořeli, různorodost Evropy přetrvala a jejich ambiciózní impéria se propadla do pouhého sekundování v mezinárodním dění.

Kissinger neopomine „náležitě historicky vyložit” i své období, respektive prezidentství Richarda Nixona, v jehož administrativě patřil k nejbližším tvůrcům dění. Neodpustí si připomenout, že došlo k obnovení principů vestfálského uspořádání moci, vyvažování a nastolení rovnováhy moci mezi několika podobně silnými mocnostmi pod kontrolou Washingtonu. A připojuje opět drobné doporučení pro současnost, pro funkční koalici ctící rovnováhu moci, není téměř zapovězeného partnera a hra je téměř vždy otevřena, jen je třeba dívat se na svět bez příkras a resentimentů. Za důkaz si bere tehdejší maoistickou Čínu a jeji postupné zapojení do světového systému.

Čím více se autor začne přibližovat k současnému dění a roztříštěnosti mezinárodního pole, v němž chybí globální četník, s jasnou silou a především vůli ji v krizi použít a tím prosadit „dlouhodobá pravidla hry”, začíná Kissinger citelně tápat a zanechávat otevřené konce. Současná roztěkanost moci, tekutost hranic a velká mobilita soupeřů, dezintegrace řady aliancí států a principielní solitérnost terorismu mu nepostihují „vestfálské pravidlo” rovnováhy moci. V mnoha ohledech je Henry Kissinger v rozpacích, jak z USA, tak chování Evropy, dezintegrace mezinárodních pravidel, rozpadů mnoha států doslova v přímém přenosu. Kissinger postrádá hráče, jejichž pohnutky by byly čitelné a vzájemně propojitelné. O to víc, když řada mezinárodních hráčů principielně nechce zasednout k jednacímu stolu, nechce autonomii a začlenění svých požadavků do světového systému, naopak, chtějí bourat, destabilizovat a přesouvat svou mocenskou základnu napříč světem. Zde se projevuje Kissingerova nechuť k současnému stavu světa a útěk k Metternichovu období a „koncertu realismu”.

I čtenáři se vyplatí průběžně číst mezi řádky a nacházet dílčí rady v Kissingerově oblíbené epoše, kdy se bojovalo o pověstné místo u vyjednavacího stolu, kde se dělil vliv a moc. Zde je autor výřečný, detailní a velmi inspirativní, nepřímo i pro nejistou současnost.

PhDr Jan Kubáček 

Autor je politolog

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace