RECENZE Kunderův Život je jinde platí i v současnosti

Foto: repro nakladatelství

Popisek: Život je jinde

V těchto dnech se veřejnoprávní ČT znovu uchýlila k repríze lyrického seriálu Vlak dětství a naděje. A na stránkách knihkupectví Kosmas kraluje Kunderův v pořadí druhý román Život je jinde. Co mají tyto dvě věci společného? Samozřejmě onu nevídanou sílu vypravěče. V případě prvním se jedná o nenahraditelného a nezastupitelného režiséra Karla Kachyňu, u zmíněného románu netřeba opakovat renomovaného autora.

V obou případech se přitom podařilo to, po čem tvůrci nenápadně touží již generace: o odstup. Pakliže se klasický divák vydá na cestu Anny Urbanové a Josefa Pumplmě, sotva kdy narazí na Kachyňův tak typický a ryzí podpis, ani ho to totiž nenapadne. V případě Kundery, a díla Život je jinde, platí právě vyřčené dvojnásobně. Kundera ve své knize (poprvé byl román vydán ve francouzském překladu v roce 1973, v češtině ho vydalo až exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu v roce 1979 a nyní brněnský Atlantis) dokázal mistrně zachovat nejen otisk doby, sebe samotného, ale zdržet se i jízlivých, zbytečných a hořkých pilulek minulosti.

Sám autor o knize v roce 1992 uvedl: „Tématem mých románů není kritika společnosti. Život je jinde je situován do roku 1948, do doby zešílevšího stalinismu. Ale mou ambicí nebylo kritizovat režim! Kritizovat ho v roce 1969, kdy jsem román dopisoval, by bylo nošení dříví do lesa. Téma románu je existenciální: je to téma lyrismu. Revoluční lyrismus komunistického teroru mne zajímal, protože vrhal netušené demaskující světlo na odvěký lyrický sklon člověka.“ Subjektivita lyriky je v tomto duchu osvobozující, a ač typická pro poesii, Kundera v ní pluje stejně lehce jako Rimbaudův Opilý koráb.

O čem že ta nadmíru populární kniha, jež získala prestižní literární cenu Prix Médicis, je a proč se nám tolik líbí? Jaromil, ústřední postava a patrně i z části samotný Kundera, je počat kdesi v bytě, možná za městem, možná to bylo zcela jiné místo, narodí se, dospívá, píše, obdivuje (malíře, ženy, dívky…), vyspívá, zradí, truchlí, umírá. Dějová linie, vyjma pasáží o Xaverovi, je lineární, přímá, na kvalitním papíře, lehko čitelná a hůře stravitelná. Zkrátka a dobře příběh jednoho osudu v mnoha barvách a situacích. Jak erotických, tak klíčových. Podobně jako Žert, i v tomto románu se rýsuje patrný fenomén doby: udavačství.

Odbočme ke skutečnosti. Časopis Respekt v čísle z 13. října 2008 přinesl článek Adama Hradilka z Ústavu pro studium totalitních režimů, uvádějící na základě Hradilkem objeveného policejního záznamu, že 14. března 1950 se Kundera dostavil na policii a udal, že si nějaký muž nechal v úschově kufr u jedné Kunderovy spolubydlící ze studentské koleje. Majitel kufru, západní agent Miroslav Dvořáček, byl poté zatčen a odsouzen k 22 letům vězení, z nichž strávil téměř 14 v těžkých podmínkách pracovních táborů. Sám Kundera označil tvrzení za lež a prohlásil, že si nedokáže vysvětlit, jak se jeho jméno do záznamu dostal.

Odpověď na druhou otázku, tedy proč se nám kniha líbí, je snadná. Kundera má příchuť neznámého. Kundera se stal tématem. Spisovatelem, o němž mnoho studentů míní, že již zemřel, je pro ně v mlze podobně jako Seifert, Nezval nebo Hrabal. Zkrátka kdosi, o kom se hovořilo, byl a možná už není. Jeho tvorba samozřejmě žije a přežije mnoho z nás. Přeci jen… díla Žert, Směšné lásky a suverénní Nesnesitelná lehkost bytí je hluboce vryta do kořenů české literatury, nejen té prozaické.

Pečlivostí nakladatelství Atlantis se čtenáři mohli seznámit s kompletní autorskou tvorbou Milana Kundery, francouzského to spisovatele českého původu… Charakterizovat jeho tvorbu je nesnadné. Ač typický styl, málokdy se mu může dát rovnítko, které nacházíme u Párala, Hrabala, Fukse, Škvoreckého, Bondyho, Kohouta, Vaculíka a dalších (spíše již zemřelých). Závěr není třeba rozvádět. Kundera prostě stojí na souřadnicích, jež určují literaturu našeho národa.

Název: Život je jinde (2. vydání, autorizované)
Autor: Milan Kundera
Vydává Atlantis, 2016
Hodnocení: 90 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda