Jiřina Bohdalová: Radek měl na rukou dost velké klouby a tak když mi vrazil facku na záchodě, naštípl mi i kousek předního zubu… A já v tu chvíli bez námitek nastoupila a nechala si nafackovat znovu

Foto: KVIFF

Popisek: Jiřina Bohdalová letos na MFF Karlovy Vary

Cenu prezidenta MFF KV převzala na karlovarském festivalu nesmrtelná teta Jiřina Bohdalová. Při té příležitosti tu uvedla Kachyňův film Ucho, tedy asi to nejlepší, co za svou dlouhou a pestrou kariéru natočila.

Film z roku 1970 se do distribuce dostal až po listopadu 1989, premiéru v kinech měl v červnu 1990. Jeho natočení stálo život scénáristu Jana Procházku. Ten byl po natočení nežádoucího filmu pronásledován režimem, který dokonce neváhal natočit falešný dokument, ve kterém Procházku veřejně vinil se spolupráce se západními agenty. Vystresovaný Procházka zanedlouho dostal rakovinu a necelý rok po natočení Ucha umírá…

Na Uchu mi vadí jen dvě věci, říká Bohdalová

Na scénáristu vzpomněla i Bohdalová. „Já se dnes na to s vámi podívám taky, dlouho jsem ten film neviděla. Vadí mi u něj jen dvě věci. Že ho neviděli moji rodiče, protože byl léta v trezoru. A pak to, že jeho geniální autor Jan Procházka chtěl pro mě psát další scénáře, ale bohužel k tomu nedošlo. Dnes na ně budu vzpomínat,“ uvedla Jiřina Bohdalová film Karla Kachyni, v němž si zahrála po boku Radovana Brzobohatého a který se odvážně a kriticky zaměřil přímo na nejvyšší politické kruhy.

Strašně jsem ten film chtěla dělat

„Ten film jsem strašně chtěla dělat, přitom tak chorobně ctižádostivá jsem nikdy nebyla, abych chtěla roli za každou cenu,“ vzpomíná Jiřina. „Vždycky jsem si uměla vysvětlit, proč něco nedělám. Koukla jsem se třeba na ferman v divadle, co se bude zkoušet. Nejdřív nastalo zklamání, že se tam nevidím, třeba jsem si i vysnila nějakou figuru, ale hned ve druhé chvíli jsem si řekla: „Nevadí, budu mít volno!“ Ale Ucho bylo výjimka,“ říká.

Proč nešla Jirásková na konkurz?

Na roli dělala dlouhý konkurz. „Víte, jaké byly další adeptky? Bylo nás víc. Jednou jsem přišla do divadelní šatny u nás na Vinohradech za Jiřinou Jiráskovou a ona měla na stolku scénář Ucha. A já povídám: „Ty děláš taky zkoušku na tu Annu?“ Ona povídá: „No.“ A pak se pomalu otočila a zeptala se: „Ty taky?“ A já: „No, taky.“ Jiřina dala scénář stranou a řekla: „Tak to já tu zkoušku nedělám. Protože Anna seš ty.“ A opravdu tam nešla. To málokterá herečka dokáže. Když jsem si pak sáhla do svědomí, jestli bych byla schopná něco podobného udělat, myslím si, že ne,“ přiznává.

Práce s Kachyňou nebyla procházka růžovým sadem

„Karel Kachyňa byl známý tím, že dělal hodně zkoušek, na tuhle dvojici zkoušel herce snad tři dny. Nakonec jsme zbyli Radek Brzobohatý a Pepa Vinklář, Milena Dvorská a já. Vím, že jsme šli jako úplně poslední, ještě jsem po Mileně měla kombiné. Čím jsme vyhráli, už vám nikdo neřekne, ale točit s Kachyňou byla čest. Jsem dodnes pyšná, že jsem s ním mohla pracovat, i když to nebyla procházka růžovým sadem, měl i nemilosrdné připomínky,“ vzpomíná Jiřina Bohdalová.

Teror hned první den

Začalo to prý hned první den. „Nezapomenu na příšerný pocit při prvním natáčecím dnu. Bylo to venku, večer před vilou a samozřejmě, všichni sousedé se dívali. Já řekla první větu a režisér zcela nahlas zavolal: „Stop! No, tak tohle už jsme viděli. Tomuhle už jsme se párkrát zasmáli.“ Zkusila jsem to jinak. „Ano, tomu taky, taky jsme se už zasmáli.“ A tak jsem se naklonila k Radkovi a s nervama nadranc mu šeptám: „Já to prostě nebudu dělat!“ A on na to: „Chtělas to dělat? Tak si počítej!“ To mě tak vybudilo, že jsem tu figuru najednou chytila. Karel Kachyňa chtěl lehkost. A dobře věděl, že mě musí zvládnout už při první větě.“

Brzobohatý jí ubalil a zlomil jí zub

Při natáčení se několikrát dostala až na samotné dno. „Pamatuju se, jak jsme točili scénu, kdy mě má Radek profackovat na záchodě, což byl klíčový dramatický konflikt, a hráli jsme „natur“. Protože můj partner měl na rukou dost velké klouby, napoprvé se mi naštípl kousek předního zubu. „Doufám, že to nebudeme opakovat,“ obrátila jsem se s prosíkem ke kameře a Karel Kachyňa naprosto bez emocí odpověděl: „Ale ano, pojedeme to ještě jednou.“ A já v tu chvíli bez jakýchkoli námitek nastoupila a nechala si nafackovat znovu, protože jsem pochopila, že on ví, proč to dělá. Ale kdyby mi dal menší facku, tak bych zas neměla ten výraz. Těžko si můžete vybrat.“ Radek Brzobohatý byl v té době už její manžel – a manželství bylo údajně stejně bouřlivé jako to, které hráli v Uchu.

Téma se jí osobně dotýkalo

Dodnes ji mrzí jediná věc- to, že Ucho neviděli její rodiče. Hereččin otec František byl přitom v 50. letech odsouzen na patnáct let vězení za protistátní činnost a StB několikrát vyslýchala i Jiřinu. „To je jeden z pocitů křivdy, který mám dodnes v sobě – že film neviděli moji rodiče. Umřeli a nemohla jsem jim ho ukázat, ačkoliv jsem se snažila. Jednou jsem se tajně domluvila s promítačem ve Filmovém klubu, který ten den zrovna Ucho z trezoru přivezené měl, že ho pustí i mým rodičům. Rychle jsem je pozvala a přivedla, ale když už seděli a čekali ve Filmovém klubu, promítač šel kolem nás a jen nenápadně zakroutil hlavou. Takže jsem okamžitě pochopila, že to nepůjde. Pak film všichni viděli po sametové revoluci, dokonce jsme jeli do Cannes, díky Uchu jsem tam šla po červeném koberci. Byl to tam tehdy jediný černobílý film, diváci reagovali neskutečně, což byla pro mě velká čest. Jen mí rodiče už to nestihli,“ lituje.

Jiřina nekončí ani v 85 letech

Jiřina Bohdalová nedávno oslavila 85. narozeniny – i to byl důvod k udělení „bilanční“ ceny. Jiřina ovšem rozhodně nekončí. „Energie, té já mám na rozdávání,“ říká. „Jsem tak rychlá, že vždycky říkám, že se jednou potkám.“ Práce ji prý nabíjí. A co nejvíc? „Moje dvě role, které hraju v Divadle Na Jezerce: Generálka a Paní plukovníková. To jsou hry, kdy já dávám lidem a oni dávají mně. Ovšem občas mám pocit, že oni víc dávají mně, protože z nich saju sílu. Když na děkovačce vstanou, mám chuť vlítnout do hlediště a líbat se s nima,“ směje se.

Humor životu navzdory

Je to komická herečka od pánaboha – a podle ní se tenhle dar nedá naučit. „Na tom trvám. Herectví možná trošku ano, humor ne. Ten máte buď v sobě, nebo ho vyrábíte, jenže potom je to šaškování a pitvoření. Humor musí vyvěrat zevnitř, jak vnímáte život. Někdy se zrodí i životu navzdory,“ říká herečka.

Proč nehraje s dcerou?

Herecký talent podědila i dcera Simona Stašová. Proč si spolu nikdy nezahrály divadlo? „To by bylo složitější. Jsem matka a zároveň herečka, asi bych ji příliš kontrolovala a to by se necítila dobře. Ale kdyby někdo napsal nám dvěma něco přímo na tělo, ani jedna bychom neprotestovaly. Protože moje kolegyně Simona má velkou emocionální paměť a ta dobrým hercům pomáhá a posouvá je dál. Já hlavně chodím na její generálky do divadla. Stejně jako jsem na ně chodila Jiřině Jiráskové, která si mě zvala. Vždycky jsem jí pravdivě vysypala, co si o ní a o představení myslím,“ vzpomíná Jiřina Bohdalová.

Mimochodem, Simonin syn a Jiřinin vnuk Marek studuje režii. Takže možná právě on přivede na jednu scénu jak Stašovou, tak Bohdalovou…

Vložil: Anička Vančová