Má doma Oscara, je mu to ale prd platné. Živí ho editování scénářů cizích umělců… Americký filmař Charlie Kaufman ve Varech mezi řádky prozradil, jak moc je Hollywood nemilosrdný

Foto: KVIFF

Popisek: Charlie Kaufman na letošním MFF KV

FOTO Oscara dostal za scénář k ujeté romantice Michela Gondryho Věčný svit neposkvrněné mysli (to je ten film, kde si Jim Carrey nechal z hlavy vymazat vzpomínky na Kate Winsletovou), jeho nejlepší dílo, Synekdocha, New York ale komerčně propadlo a Charlie Kaufman sedm let nevěděl, co dál. Aneb karlovarská cena za přínos pro toho, jehož scénáře nechce nikdo točit…

Ze všech nápadů, které zavrhl, zbyla jen Anomalisa, animovaný příběh o jednom loserovi. Tu letos uvedl ve Varech, kde převzal Cenu za přínos kinematografii… Trošku ironie u geniálního autora, který poslední dobou pouze upravuje texty jiných. Tak se podílel třeba na scénářích k filmům Kung Fu Panda – ale v titulcích jeho jméno nenajdete. Ostatní jeho nápady totiž neprošly – nezaujaly nikoho tolik, aby je financoval.

Má problém s financováním

„Anomalisa byla napsaná jako divadelní hra, která komunikuje jen hlasy. Teprve následně se z ní stal film. Jsem za to vděčný, byla to pro mě příležitost po dlouhé době něco natočit, protože mám problémy s financováním svých projektů. Věci, které píšu od té doby, jsou ale zase velké a nechávám se v nich ve velkém unášet nápady,“ vypráví Kaufman. A proč animovaný film? „Animace není žánr, ale forma, kterou můžete použít pro cokoliv. Kdyby Anomalisa vydělala 150 milionů dolarů, určitě by se začalo točit víc animáků pro dospělé. Ale to se nestalo,“ uvedl Kaufman, který má i přes zisk Oscara za scénář filmu Věčný svit neposkvrněné mysli problémy s financováním svých projektů.

Telefonní ústředna z vlastní zkušenosti

Hrdina jeho Anomalisy pracuje v telefonní ústředně. Tuhle práci kdysi dělal i sám Charlie. „Takže jsem Michaelovi tohle povolání zvolil především proto, abych věděl, o čem píšu. Zároveň mi přišlo vtipné, že bude celebritou v oboru, u něhož neexistuje žádný důvod, aby nějaké celebrity měl. A samozřejmě to ve filmu nakonec funguje jako zvýraznění toho, jak jsou naše vzájemné interakce umělé.“

A jaké to bylo? „Bylo to těžké. Peněz za to příliš nebylo, ale zase je to jedno z mála povolání, které můžete dělat, i když nic neumíte. Lidi, se kterými po telefonu mluvíte, vás neberou jako člověka, a tím pádem to platí i obráceně. Jste vlastně nepřátelé. Ale zároveň jste k sobě slušní. Vy musíte být zdvořilí celou dobu, zákazníci jsou slušní, protože je k tomu společnost, ve které vyrůstali, vytrénovala. Jenže brzy se tahle podivná rovnováha zlomí a začnou na vás křičet. Dobrovolně bych si to jako celoživotní povolání nevybral,“ říká scénárista.

Byl jsem ten poslední, sluha

Prací vystřídal dost a dost. „Jindy jsem pracoval pro změnu jako vrátný v bytovém komplexu, nepotřeboval jsem vědět, jak se jeho obyvatelé jmenují, pamatoval jsem si jenom čísla jejich bytů: „Támhle jde sedmdesátka, támhle osm há.“ Bylo to vlastně podobné. Odosobňujete si ostatní, stávají se pro vás reprezentanty nějaké okolnosti jejich existence, nejsou to už lidé. Což je v důsledku děsivé. Nacisté vězně koncentračních táborů také redukovali na čísla. Ano, je to děsivé, i když je mezi tím milion rozdílů. Ten hlavní je, že nacisté tenhle přístup uplatňovali, když byli u moci. Zatímco já byl ten poslední, sluha,“ vzpomíná.

Práce pro televizi? Noční můra

A když začal pracovat pro televizi, nebylo to o moc lepší. „Celých šest týdnů jsem před ostatními neřekl ani slovo. Každý den jsem se bál, že mě vyhodí,“ vzpomínal na svou první práci v televizi. V devadesátých letech se živil i psaním sitcomů. „Psaní sitcomů jsem si vyzkoušel po dobu asi sedmi let a bylo to hrůzostrašné, pracujete totiž v jedné místnosti s několika dalšími scénáristy,“ říká Kaufman, známý svou plachostí.

Podle HBO byl jeho seriál příliš komplikovaný

Nevyšlo mu ani několik televizních pilotů. „V HBO mi řekli, že je můj seriál příliš komplikovaný a nikdo by se na něj nedíval,“ prozradil. Tvůrce filmů Synekdocha, New York či V kůži Johna Malkoviche se tak živí hlavně editováním cizích scénářů. V budoucích letech by se rád vrátil k animaci: „Rád bych natočil animovaný horor, ale strašidelný, ne roztomilý ve stylu Tima Burtona,“ říká.  Neodmítl by prý ovšem ani nabídku na režii superhrdinské akce. „Ale jen kdyby mi dali svobodu natočit něco excentrického,“ dodává Kaufman.

Miluje excentrické věci

Mezi Kaufmanovy filmové oblíbence patří bratři Coeni, Monty Python nebo Woody Allen, na jeho nové snímky se ale prý už nedívá. „Mám rád excentrické, osobní věci,“ uvedl. Sám nápady sbírá při procházkách a zapisuje do bloku, který u sebe nosí. „Ale většinu času jen zírám a nepíšu. Taky mám zlozvyk trávit dost času na internetu. Scénář ovšem i tak nosím v hlavě. Smířil jsem se autorským blokem, myslím, že se ve vás něco děje, i když to vypadá, že ne,“ popisoval filmař, který si v diskusi postěžoval i na to, jak obtížně jeho snímky získávají finance. Jeho scénář Frank nebo Francis o tom, jak lidé interagují na internetu, stojí už šest let.

Musíte se otevřít, jinak to nemá cenu

Co je podle něj klíčové na psaní scénářů? „Klíčové je se otevřít, i když vás to činí zranitelnými. Vystavit se nebezpečí toho, že vás někdo zesměšní nebo že se budete cítit hloupě. Ale prostě to musíte udělat! Protože bez toho byste mohli točit tak akorát filmy o superhrdinech, věci, co nemají nic společného s realitou,“ říká.

Píšu o tom, co sám chci prozkoumat

Kaufmanovy počiny bývají velmi často výstřední a neobvykle komplexní, při nichž si divák mnohdy láme hlavu, co je inspirovalo. „Při psaní se zabývám většinou něčím, co chci sám do hloubky prozkoumat. Z tohoto mám pak správný základ, abych mohl rozvíjet něco dalšího nadpřirozeného,“ doplnil Kaufman, který začínal se psaním s úmyslem dostat se k režii. Psaní ho totiž často dostává do svízelné situace: „Psaní je děsivé. Hlavně je děsivé, když se zaseknete, a už jste si za svou práci vzal peníze. A už ty peníze nemáte, ale musíte jim je nějak vrátit. To se mi stává dost často.“

Trump jen probudil to, co v nás bylo vždycky, říká o současné Americe

Lidstvo má podle něj problém s mezilidskými vztahy. „A důvody jsou většinou v naší hlavě, v naší vlastní nejistotě, strachu z toho se otevřít ostatním,“ říká. Současná Amerika se podle něj mění k horšímu. „Ale není to Donald Trump, kdo Ameriku mění. On není hybatel, on je symptom něčeho, co tu bylo vždycky. On jen našel způsob, jak to probudit a jak toho využít. Zase jsme u strachu. Lidi se bojí ostatních lidí. A existují tu takoví, kteří je v tom podporují, obracejí nás proti sobě navzájem jenom proto, že se jim to hodí. Vždycky tu takoví byli. Kdosi kdysi řekl, že pokud by fašismus přišel z nacistického Německa do Ameriky, že bychom ho nepoznali. Vypadal by jinak, říkali bychom mu „amerikanismus“. Brali bychom ho jako normální stav. V tom je to celé nebezpečné,“ dodává. 

Vložil: Lucie Kolouchová