Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Minimálně tři světové herecké hvězdy, pár českých navíc, atentát na Heydricha… a tradičně popuzení, až zpruzení čeští kritici. Jaké je vlastně válečné drama Anthropoid?

04.07.2016
Minimálně tři světové herecké hvězdy, pár českých navíc, atentát na Heydricha… a tradičně popuzení, až zpruzení čeští kritici. Jaké je vlastně válečné drama Anthropoid?

Autor: KVIFF

Popisek: Jamie Dornan a Cillian Murphy jako Gabčík a Kubiš ve filmu Anthropoid

„Cesta tohoto filmu začala před patnácti lety, od té doby jsem byl posedlý událostmi operace Anthropoid. Jsem proto velmi poctěn, že ho můžu poprvé uvést právě v Česku, kde celý příběh před 74 lety začal. Film věnuji všem statečným mužům a ženám z Československa, kteří položili své životy za pravdu. Podobné události je dobré připomínat a dívat se na ně z odstupu,“ řekl režisér, kameraman a spoluscenárista Ellis na karlovarském festivalu.

Britský režisér a scenárista Sean Ellis se proslavil krátkým filmem Cashback, komediální miniaturou z noční směny jednoho supermarketu. Snímek nominovaný na Oscara se stal o dva roky později základem celovečerního stejnojmenného filmu. Následovalo hororové drama Střepy v hlavě (2008) a sofistikované sociální drama Metro Manila. A pak už následuje válečný thriller s v Česku notoricky známými událostmi, které ve světě nikdo nezná. Operace Anthropoid. Válečné drama Anthropoid, který promítly MFF Karlovy Vary v pátek ve světové premiéře ve Velkém sále, si vysloužilo pětiminutové ovace. Přesto, že za pár týdnů, jde do amerických kin, u těch českých visí stále otazník. Producent David Ondříček doufá, že česko-britsko-francouzský snímek se dostane do českých kin ještě před koncem roku. „Je to velmi důležitý film pro budoucí generace,“ myslí si Ondříček.

„Celý tento film probíhal v úžasné spolupráci českých a zahraničních tvůrců. Sean je režisér, který je velice slušný člověk, a na začátku se mě ptal, jestli mi nebude vadit, když použije některé lokace z filmu Ve stínu. Já jsem byl samozřejmě rád, že jsme už udělali nějakou práci a že to Seana inspirovalo k výběru lokací k jinému filmu. Čeho si na tomto filmu velmi vážím, je to, jak je vystihnutá atmosféra Prahy roku 1942. Naprosto to předčilo mé očekávání a diváci neměli na celém světě možnost vidět takto udělanou válečnou Prahu. Bylo to samozřejmě nákladné, ale ne zase tolik,“ uvedl také David Ondříček.

Někdy si musíte vybrat, na čí straně bojujete, řekl režisér

„Je to v podstatě pozitivní film - o veliké oběti,“ říká režisér a spoluautor scénáře Sean Ellis o filmu Anthropoid, poutavého dramatu z Dduhé světové války, jehož světovou premiérou byl v pátek zahájen 51.ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Filmovou adaptaci akce zvané Operace Anthropoid nosil režisér, scenárista a kameraman Sean Ellis v hlavě patnáct let, během kterých prostudoval nespočet dostupných materiálů. Do filmu chtěl dostat především pohled vojáků Gabčíka a Kubiše, jejich pocity tváří v tvář činu s jistými fatálními následky. Jedna z klíčových událostí 2. světové války se dá zfilmovat jako pečlivá dobovka, vzrušující a zároveň tísnivé drama, precizní rekonstrukce atentátu nebo intenzivní studie lidského chování v mezních situacích. Sean Ellis je jedním z mála tvůrců, kteří jsou schopni to vše zkombinovat a vtisknout snímku ryze autorský rukopis… Tolik oficiální text pro MFF Karlovy Vary.

„Na Kubiše a Gabčíka jsem myslel často, ale vážně jsem o projektu začal uvažovat, až když jsem dokončil svůj předchozí snímek Metro Manila v roce 2012. Metro Manila je příběh z Filipín o muži, který se obětuje pro svou rodinu, zatímco Anthropoid je o dvou, respektive sedmi mužích, kteří obětují životy pro svou vlast. Cítil jsem tu jistou podobnost tématu. Kubiš s Gabčíkem navíc čelí konci svého života s obrovským, hrdinským nasazením, což je téma, které podle mě rezonuje dodnes,“ popsal anabázi vzniku filmu jeho tvůrce pro karlovarský Festivalový deník. A dodal: „Chtěl jsem, aby byl právě v tomhle můj film jiný než Atentát Jiřího Sequense, což je příběh dvou vojáků s kamennou tváří a s cigaretou v koutku. V Atentátu jsem nevěděl, který z nich je Kubiš a který Gabčík. Proto jsem se ty dva kluky snažil od sebe hodně odlišit. Když máte dva protagonisty, nemohou přece dělat totéž – proč byste jinak měli dva?“

„Dobře se ví, že to byli prostě kluci. Věděli, že nejspíš živí nevyváznou, takže měli spousty dívek, což je naprosto pochopitelné. Pro naše účely se ale bez téhle informace taky dokážeme obejít – můžeme je vykreslit trochu politicky korektněji, jaksi hrdinnější. Dal jsem proto každému z nich jen jednu holku. Myslím, že tím nijak neumenšuju to, co vykonali. Protože je neuvěřitelné, co dokázali,“ řekl ještě režisér.

Hvězda Hunger Games v roli českého odbojáře

Britský herec Toby Jones, který také dorazil do Varů, ve filmu Anthropoid vytvářil roli Jana Zelenky-Hajského. Ten jako velitel radikální odbojové skupiny spolupracoval s parašutisty a podílel se na vyhledávání jejich úkrytů. Jones započal filmovou hereckou dráhu v roce 1992 ve snímku Orlando. Od té doby patří k nejvýraznějším hercům své generace. V roce 2013 byl nominován na Zlatý glóbus, cenu Emmy a cenu BAFTA za roli Alfreda Hitchcocka ve snímku Dívka. V jeho filmografii najdeme tituly jako Duel Frost/Nixon,Hunger Games (Claudius Templesmith), Berberian Sound Studio či Captain America: První Avenger.

„To ani ne, spíš jsem se snažil pojmenovat, co mám ve filmu vlastně symbolizovat. Scénář Anthropoidu totiž respektuje historické události, ale zároveň musí fungovat univerzálně. A já se domnívám, že moje role je v tomto archetypálním příběhu otcovská. Nebo vlastně strýčkovská - říkali mu strýčku. Když jsme natáčeli, uvědomoval jsem si, že Cillian, který hraje Jozefa Gabčíka, a Jamie, který hraje Jana Kubiše, jsou trochu jiná generace - že jsem krapet starší než oni. A to bylo moc dobře,“ odpověděl na otázku, zda se musel jste se pro roli učitele a sokola Jana Zelenky-Hajského, který zásadně pomohl parašutistům při přípravě atentátu na Heydricha, naučit něco specificky českého.

A proč tu roli vlastně přijal? „Instinkt mi to napověděl. A líbil se mi předešlý Seanův celovečerní snímek Metro Manila. Říkal jsem si, že to umí s kamerou, scénář mi připadal výtečný, chtěl jsem se do toho krutého válečného světa ponořit. Už jsem předtím pracoval s Cillianem Murphym na thrilleru Červená světla – hrál tam i Robert De Niro. S Cillianem jsem se skamarádil… A to už byly tři důvody, proč do Anthropoidu jít!“ A dodal: „Hrát postavu ve stavu extrémního ohrožení byl opravdu perný úkol, navíc, když víte, jak Jan Zelenka-Hajský skončil (otrávil se, v týž den jako jeho syn, ve svém pražském bytě, aby unikl mučení nacistů; pozn. red.). Bylo pro mě nejtěžší hrát Jana Zelenku v přítomnosti, uvědomovat si jej zostřeně. Když se díváte zpátky, říkáte si, proboha, jak to ten člověk zvládl! Jenže on ještě neví, co všechno bude muset zvládnout. Sice to tuší, ale neví, jak strašná ho čeká katastrofa. Jako herec si veškerou historii postavy musíte odmyslet a snažit se představit, že se to odehrává tady a teď. Když Jan Zelenka dostane ohromující zprávu, že se kluci chystají spáchat atentát, musí teprve pochopit, co je všechno v sázce, co vlastně navrhují, jak nerealistický ten projekt je. Vždyť ten plán byl absurdní! Heydrich v té době vzbuzoval takový strach a měl takovou autoritu, že nápad zabít ho byl jako nápad zabít Hitlera. Jak ostatně zazní i ve filmu.“

Aňa Geislerová hraje Gabčíkovu partnerku Lenku Fafkovou

„Nemáme moc šancí ji poznat – je prostě součástí skupiny, jejíž členové se nebáli riskovat svoje životy ve prospěch národa. Všechno to jsou lidé, kteří svým postojem a vším, co v příběhu Anthropoidu dělají, vyjadřují svou obrovskou vnitřní sílu. Čeští hrdinové, jejich reálné před obrazy, riskovali všechno, aby pomohli vzepřít se zlu a bojovat za pravdu. Tohle je jediné, co o Lence víme, a podle mého to bohatě stačí,“ popsala svou roli Aňa v rozhovoru pro Reflex. A dodala: „Dnes víme, že Kubiš, Gabčík a další českoslovenští vojáci a jejich spolupracovníci byli hrdinové, a obdivujeme je. Jenže já si pořád představuju, že v té době možná bylo běžné, že lidé byli pevnější, precizněji ukovaní. Byli vychováni pevnou rukou, žili v souladu se svými postoji a hodnotami a pro pravdu byli ochotni riskovat. Kdysi nebyla taková benevolence a shovívavost, lidé měli pevnější charakter. Když někdo trpěl a oni měli sílu pomoct a mohli, tak pomohli. Měli svou čest a morálku, která jim velela přidat se na stranu dobra, ne stát uprostřed nebo se zlými, ale aktivně se přidat na stranu těch slabších. To nám dnes chybí. Jsme děsně demokratičtí a rozplizlí, přecivilizovaní, zabýváme se pocity a právy delikventů a vrahů. To už je moc, to pro společnost ani pro jednotlivce není zdravé.“

První větší roli v mezinárodním snímku si zahrála Alena Mihulová. „Já jsem zkrátka měla největší starost mluvit anglicky a ještě u toho hrát,“ svěřila představitelka paní Moravcové. „Byla jsem ráda, že přestože Sean slyšel moji angličtinu, tak to risknul a tuhle úžasnou, nádhernou roli mi dal. Jsem moc šťastná, že to tak dopadlo. Měla jsem s tím co dělat, protože hrát takové vyhrocené emotivní scény a myslet na angličtinu, pak včas tu hlavu vypnout, aby přišla slza, bylo to těžké, ale nádherné,“ dodala.

A co kritici? Těm se nezavděčíte

Podle prvních reakcí a recenzí filmu Anthropoid lze hovořit o průměrném díle. Na CSFD.cz má film zatím hodnocení od diváků lehce nad 70 %. Vybrané názory a recenze filmu Anthropoid

Dornan a Murphy jsou až moc velcí fešáci

Jenže pak je tady podobně dlouhý seznam problematických momentů. Začíná u rozhodnutí nechat mluvit herce anglicky ovšem s výrazným přízvukem. Těžko se přes to přenést a přestat to vnímat, což hodně ruší zážitek a přináší i faktický zmatek – neustále máte pocit, že Kubiš s Gabčíkem jsou angličtí parašutisti. Navíc Dornan a Murphy jsou možná příliš velcí fešáci na to, aby člověk sledoval jen jejich vnitřní morální boj a neustálé pochybnosti mísící se s odhodláním. Pak je tu ještě love story poměrně násilně a účelově vetknutá do příběhu…

Reflex, Darina Skřivánková

Bylo to přece jinak

Z hlediska historické věrnosti by se daly Ellisovi vytknout některé scény, vytvořené zjevně na efekt – s dojemným obrázkem syna Moravcových Ati, který hraje v pyžamu na housle, když do bytu vtrhne gestapo, to je opravdu trochu na pováženou – i proto, že v dané době v bytě nebyl a zatčen byl až později. (Samozřejmě, že na ty housle noha nacistického drába ještě šlápne…) Stejně tak se smrtí Gabčíkovy partnerky to bylo místně i časově přece jen jinak a finální obraz, kdy se Gabčík ubírá na věčnost za svou milovanou, se poněkud blíží kýči.

Lidové noviny, Marcel Kabát

Šílené přízvuky

Asi největším krokem vedle se ale ukazuje být vedení herců k šíleným přízvukům, který je navíc u každého jiný (hodně záleží, jestli jde o Čecha snažícího se mluvit dobře anglicky, nebo naopak o Angličana snažícího se mluvit svou řečí špatně). Spolu s nijakostí exteriérů vzniká zvláštní dojem toho, že se na neznámém, anonymním místě setkali cizinci odkudsi zdaleka a z nějakého důvodu tu chtějí zabít významného nacistu. Gabčík i Kubiš své jazyky samozřejmě ovládali, členové odboje tím spíš. Pokud tu tedy za češtinu a slovenštinu zaskakuje angličtina, což je zcela legitimní filmařský postup, mělo by jít o angličtinu bez přízvuku (nanejvýš s přízvukem pro slovenštinu jako jazyk podobný, ale jiný). O jazyk znějící přirozeně a mateřsky. Český divák nad tím možná mávne rukou, ale anglicky mluvícího toto zcela nesmyslné rozhodnutí vytrhne ze zážitku a možná i vyvolá zmatení. Nemusí být jasné, že ti lidé zápolící s výslovností mají být na domácí půdě.

Aktuálně.cz, Martin Svoboda

Banality ve velkém

Ale na druhé straně ruší okamžiky, kdy padají vzletné věty „Československo je s námi“ nebo „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme,“ kdy přijdou ke slovu duchařské výjevy postavy v podání herecky spolehlivé Anny Geislerové nebo symbolické citace ze Shakespearova Julia Caesara, zkrátka pomůcky, které servírují banality ve velkém. A spolu s otřepaností nastolují lehkou vypravěčskou nudu.

iDnes.cz, Mirka Spáčilová

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace