RECENZE Katri Lipsonová, Kosmonaut

Foto: repro Youtube

Popisek: Katri Lipsonová

ARGO v edici současné světové prózy přináší román Katri Lipsonové. Je to četba na jeden večer, přičemž vracet se k ní budou zřejmě i naše děti. Už ze Zmrzlináře (předešlý titul) je víc než jasné, že se tato finská spisovatelka vryje mezi klasiky, které v Kosmonautovi tak láskyplně zdůrazňuje.

Než bychom v několika detailech přiblížili inklinaci Lipsonové k ruské klasice devatenáctého století, bude nutné zmínit cosi z historie. Finsko jako takové má velmi nejasný původ coby národ, stejně těžko vědci definují jazyk. Samo toto zjištění vymezuje postavení Finů a jejich reminiscenci na okolní státy, zejména pak Švédsko a Rusko, které se jejich území opakovaně zmocnily. Švédové kupříkladu ve století dvanáctém, Svaz v roce 1918. Na někoho tohle odcizení působí jako strašák, jinému dodá inspiraci tím, že vlastně patří všem. Tak lze možná mírně v nadsázce přikročit k tomu, proč Lipsonová nejprve pozorovala Československo (Zmrzlinář), nyní Rusko. Je v ní zkrátka svět, možná i kus toho vesmíru nad našimi hlavami.

A jak je obecně známo, vesmír se nejlépe pozoruje vleže. A je možné, že u toho dotyčný čas od času usne. Nebo se mu zdá, že spí? Nebo spí a myslí, že je vzhůru? Nejen těmito zvláštními větami můžeme uvést román Kosmonaut. Je zasněný, přitom by mohl být v knihovně po boku realistů. Je smutný, přitom se chvílemi i zasmějete. Je o smrti, a přeci plný života.

Psali jsme v úvodu, že autorka přilnula k ruské klasice devatenáctého století. Na mysli jsme měli dva titány: Čechova s Dostojevským. Překladatel knihy, respektive jak Zmrzlináře, tak Kosmonauta, Vladimír Piskoř, navodil atmosféru hodnou doby cara Alexandra I. Pavloviče. Věty jsou jiskrné, plné rozmanitých slov, krásných obratů, bohatých dovětků a hlubokých synonym. Děj se větví, ale přímočaře, krok po kroku. Ačkoli někdy nevíte, jestli se nacházíte ve snech, nebo v realitě, nevadí vám to v četbě ani v nejmenším. Ty věty se skutečně nesou v duchu, jakým například Čechov v povídce Cestující první třídy uvodil atmosféru: „Cestující první třídy, když se byl na nádraží naobědval a trochu napil, rozložil se na sametovém divaně, sladce se protáhl a zdříml si. Podřímav pak ne více pěti minut, pohlédl matnýma očima na svůj protějšek." Lipsonová (spolu se svým dvorním překladatelem) si v podobných popisech libuje. A český čtenář se na moment vrátí (do doby, kdy Havel ještě přikuloval)... Serjoža, Anna Ivanovna, Kolja, Světlana. Jména, jež budou provázet všemi patnácti kapitolami.

Anotace: Román o nenaplněných snech, outsiderství, beznaději a bezmoci, ale také o lásce a přátelství. Serjoža, středoškolák, syn obyčejné ženské a alkoholického darmošlapa, má od dětství velký sen – chtěl by se stát kosmonautem. Ne proto, aby vzlétl ke hvězdám, které rád pozoruje, ale aby se z vesmíru alespoň jednou podíval na celou zeměkouli. Jeho slohová práce, v níž se ze své touhy vyzná, vzbudí pozornost úspěšného dokumentaristy, který se o Serjožově cestě za snem rozhodne, s požehnáním politbyra, natočit vícedílný dokument. Serjoža ovšem nesní jen o hvězdách – jeho mysl zaplňuje i krásná rusovláska, nesmělá učitelka hudební výchovy Světlana. Snovou atmosféru románu autorka podtrhuje mírně archaizovaným stylem a krásným jazykem. Náhodná není ani volba místa, kde se příběh odehrává: nevlídný zimní Murmansk 80. let 20. století jako by symbolicky dokresloval mrazivé sevření nepříznivými okolnostmi, jež provázejí osudy hlavních protagonistů. Všudypřítomnou melancholií a tragikou osudů hlavních hrdinů prosvítá naděje, že má smysl snít i sebevětší sny, třebaže nedojdou naplnění.

Kosmonaut není výjimečný. Tím bychom se jej totiž snažili srovnat, zařadit, porovnat a vyzdvihnout. Román je to totiž dočista jiný. Poutavý, lineárně nelineární, prostý a přitom hluboký. Čte se rychle i s místy, kdy budou bolet oči (zejména pasáže, při nichž se matce lékaři musí snažit vysvětlit, že smrt dítěte je konečná a nenávratná). Málokdy se někomu povede tak vybočit z řady, jako to učinila Lipsonová.

Název: Kosmonaut
Autorka: Katri Lipsonová
Překlad: Vladimír Piskoř
Vydalo: Argo, 2016
Hodnocení: 96 procent

Vložil: Zdeněk Svoboda