Nepřehlédnutelné knihy: Co by vám v knihkupectví rozhodně nemělo uniknout

Foto: Youtube, repro

Popisek: Nové knihy okem Krajských listů, ilustrační foto

KrajskéListy.cz přináší pravidelný pohled na knižní pulty. Tentokrát se zaměříme na novinky uplynulých dnů. Nevynecháme literaturu faktu ani beletrii.

Daniela Šafránková: Bydlim v Nuslích

Atypický, pozitivními recenzemi ověnčený, kompozičně pozoruhodný román Bydlim v Nuslích je druhou knihou výtvarnice Daniely Šafránkové. Je spleten ze tří dějových linií – tří samostatných pramenů, které se vzájemně prolínají a v závěru vytvoří jeden jediný proud. Nejsilnější z pramenů čtenáře zavede do současného jihočeského městečka Lázně Toužim: zpoza oceánu sem přijíždí expert na srdeční choroby, doktor Černý. Zdá se ale, že nejde o ledasjakého „srdcaře“ – možná jde o čerta na misi za hříšnými dušemi. Jeho přítomnost v městečku rozvíří zapomenutá dramata, vytvoří dramata nová a krásný doktor poslouží místním obyvatelům jako zrcadlo, v němž se odrážejí jejich představy, touhy a nesplněná přání.

Druhý pramen vyvěrá z historie – jde o deníkové záznamy vojína G. S. z první světové války, které velice autenticky popisují jeho válečnou pouť přes východní Polsko až do ruského zajetí v dalekém Turkmenistánu a pak zpět do vlasti. Třetí pramen nese vyprávění malého Augustina, jenž vyrůstá v normalizačním Československu, konkrétně v pražských Nuslích – groteskně pokroucená každodennost, podivná doba nedoříkaných vět, dlouhých front na cokoliv a chatařské svobody je v bezprostředním dětském podání prazvláštně snová. Augustinovo dětství končí spolu s vládou komunistů a vyprávění téměř filmové se přenese na americký kontinent. Daniela Šafránková (1974) nejprve v Praze na DAMU vystudovala divadelní produkci a později v USA na California State University obor pedagogika a výtvarná výchova. Pracovala jako prodavačka, uklízečka, zahradnice, učitelka angličtiny, výtvarné výchovy a divadla, s manželem provozovala literární kavárnu, od roku 2002 se živí jako výtvarnice na volné noze, nyní také vyučuje angličtinu na jednom pražském gymnáziu. Její obrazy je možné vidět na výstavách jak v České republice, tak v americké Kalifornii, či na webových stránkách www.danielasafrankova.czweb.org, reprodukci jednoho z nich pak na obálce této knihy. Debutovala románem Anísa (Argo, 2015), v němž všechny své (nejen) profesní zkušenosti promítla do jedné z hlavních postav. Ačkoliv šlo o její literární prvotinu, psaní se věnuje už dlouhou dobu. V roce 1994 se zúčastnila spisovatelského workshopu pod vedením Arnošta Lustiga. Se svým americkým mužem a se synem žije střídavě v Praze a v jižních Čechách.

Jean Flori: Richard Lví srdce

Monografie je věnována rytíři par exellence, anglickému králi Richardu I. Jeanu Florimu se podařilo vytvořit brilantní portrét tohoto krále opředeného mýty a legendami, v němž neváhal odkrýt ani temné či skrývané stránky Richardovy osobnosti (prchlivost, sklony k homosexualitě) a zároveň vykreslit dějiny rytířské mentality 12. století. Svou monografii Flori založil na pečlivém studiu a analýze dobových pramenů, které interpretuje jasným a přitom čtivým způsobem, stejně jako na pečlivé kritice novodobé historické literatury. V první části se autor zaměřuje i na méně známá období Richardova života (mládí a pobyt v Poitou a v Akvitánii, kde vládl v letech 1174–1189 a střetal se zde se vzpurnou aristokracií), jeho roli normanského a akvitánského vévody a anglického krále a neopomíjí ani Richardův pobyt ve Svaté zemi. Druhá část knihy je koncipována jako portrét krále v zrcadle rytířských ctností.

David Petersen: Myší hlídka 1: Podzim 1152

David Petersen vytvořil obraz středověku ve světě myší. Příběh z podzimu myšího roku 1152 nás přivádí na začátek napínavého vyšetřování. Trojice přátel při plnění běžného úkolu odhalí zrádce. Autor komiksu „Myší hlídka“ nevyhledává krutost, zároveň však zbytečně nezměkčuje. Součástí příběhu je i smrt, ale násilí tu není adorováno. Jako bychom prožívali rytířské legendy, kde nad bolestí vítězí romantika a smysl pro čest. S myšími hrdiny se tak ocitáme na pomezí špionážního thrilleru a Tří mušketýrů. Komiksy o Myší hlídce obdržely řadu cen v mnoha zemích světa. Dostaly například několikrát Cenu Willa Eisnera a časopisem Wizard byla Myší hlídka vyhodnocena jako nejlepší nezávislá dobrodružná kniha roku 2006. Server IGN.com ji navíc ocenil jako nejlepší nezávislou knihu a byla také bestsellerem podle listu New York Times.

Witold Szabłowski: Vrah z města meruněk. Příběhy z Turecka

Reportér čtenáře hned na úvod přivádí do parku, kde se kvůli náhodnému sexu scházejí homosexuálové. Vyslechneme laškování o pozadí někdejšího premiéra a současného prezidenta Erdogana i obhajobu jeho politiky ekonomického růstu a autoritářských tendencí. Witold Szabłowski se nám představuje jako pozorný posluchač se štěstím na to, být včas na správném místě. Tento mladý, ale zkušený novinář dokáže ze střípků setkání a rozhovorů poskládat barevnou a výmluvnou blízkovýchodní mozaiku. Při četbě reportážní knihy „Vrah z města meruněk“ Szabłowski čtenářům sugeruje pocit cestovatele, který s místními volně rozmlouvá o čemkoliv, co ho napadne.

Inger Edelfeldtová: Rituál

Pro její tvorbu je typická stylová vybroušenost. Zájem o vnitřní pochody (zejména dívek a žen). Inger Edelfeldtová často studuje rozpor mezi pocity, touhou po svobodném sebeprosazení a tlakem společenských konvencí či očekávání. Společně s bystrou a uměřenou vypravěčkou sledujeme nenápadné procesy, které nás nutí opustit své sny nebo možná i sebe a zapadnout do šedi okolí. Chce hledat příčiny a následky, souvislosti v lidském životě – takový je osobní i autorský manifest švédské spisovatelky, ilustrátorky a terapeutky Inger Edelfeldtové.  V devatenácti povídkách rozkrývá pozadí lásky, vztahů v rodině i toho, co a jak nás formovalo v dětství. Přestože hlavními postavami jsou většinou ženy, nejedná se o texty srozumitelné a určené výhradně jim.

„Povídky v české antologii vznikaly v letech 1984 až 2001“ upřesňuje Inger Edelfeldtová s tím, že si neuvědomuje, co přesně bylo jejich inspirací: „Jsou to pozorování z mého života a života mých přátel, která dál rozvíjím, upravuji a přesouvám do jiných prostředí. Někdy využívám i motivy z rádia nebo z televize. Jen opravdu výjimečně jde o čistou autobiografii.“ Vypravěčka každému minipříběhu přizpůsobuje styl a tempo jazyka. Do osaměleného života milenky ženatého muže se tak můžeme ponořit stejně snadno jako do úzkosti z dětských her či nekonečného namlouvání si, že život může být jako “šlehačkový sen”.

Vložil: Zdeněk Svoboda