Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Jsme normální?“ ptá se stovka účinkujících festivalu Mezi ploty. Jeho brány letos otevírá Divokej Bill

19.05.2016
„Jsme normální?“ ptá se stovka účinkujících festivalu Mezi ploty. Jeho brány letos otevírá Divokej Bill

Autor: Archiv

Popisek: Divokej Bill

ROZHOVORY Na letošním festivalu Mezi ploty, který se v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice odehraje 28. a 29. května, vystoupí na 14 scénách více než stovka špičkových hudebních a divadelních souborů, ale i tanečníků, mimů, kouzelníků a představitelů nového cirkusu. Tato originální akce si tentokrát jako pomyslné motto zvolila otázku „Jsme normální?“, kterou klade svým účinkujícím a příznivcům.

Z jakého důvodu? Tvůrci festivalu se rozhodli s nadhledem ukázat, jak různé věci si lidi pod slovem „normálnost“ představují a že je linka mezi normálním a nenormálním dost tenká. Něco jiného je pro vás normální, když jste mladý radikál, co poslouchá hiphop nebo punk. Něco jiného, když jste maminka s malými dětmi. A ještě něco jiného, když jste třeba introvertní intelektuál. Přesto se všechny typy lidí na konci května sejdou v rozkvetlém bohnickém parku. Na každého totiž Mezi ploty myslí, a tak se festivalové území rozdělí na několik zón, abyste snadno našli to, co bere za srdce právě vás.

Ústřední scéna „Central Park“ vyroste jako vždy na prostranství před kostelem. Tady se všichni společně – bez rozdílu věku, pohlaví, majetku a IQ – sejdou na koncertech nejpopulárnějších hudebníků.

Vedle Divokýho Billa Mňága a spousta dalších

Jako jeden z prvních vystoupí Divokej Bill, kapela, která se nedávno připomněla vynikajícími novým albem, ale hlavně parta kamarádů, kteří si na nic nehrajou a zpívají jednoduše o tom, co je v životě potká. Budou tu formace, které není třeba představovat, jako Mňága a Žďorp nebo stálice festivalu Sto zvířat, jejíhož frontmana Jana Kalinu lze bez nadsázky nazvat „rodinným přítelem“ Plotů. Zahrají punkeři Pipes and Pints, jejichž muzika, okořeněná zvukem dud, si nachází místo i na mezinárodní scéně. Jejich vůdčí duch Vojta Kalina, který je – světe div se – kromě muzikanta taky terapeut, se navíc rozhodl navázat s návštěvníky po koncertě komunikaci na téma duševního růstu.V pěkném kontrastu s punkovým nářezem zazní písničky v podání nezdolného Jaroslava Uhlíře. Ten se ostatně po sedmdesátce na festivalech cítí jako ryba ve vodě. A program Central Parku v neděli večer uzavře skromný hitmaker Michal Hrůza, který ví, co to je vyhrabat se ze dna po setkání s opravdovými magory.

Nabušená rapová a hiphopová scéna vyroste přímo ze syrového ducha ulice a squatů, ze života outsiderů, kteří jdou za svým sny a dělají jenom to, co pro ně má smysl. Přijedou na ni legendární PSH, James Cole, Orion, kluci z Pio Squad, ale taky Refew, DJ Doemixxx nebo Urban Robot.

Alternativní královna Lenka Dusilová

Další zóna přivítá umělce, kteří nekalkulují podle módních trendů. Tvoří, protože musí, a dávají do toho pořádný kus vlastní duše. Alternativní muzika je kategorie, která jaksi předurčuje k nezájmu komerčních rádií. Umělci, co zaplní „Alternativní zónu“ festivalu Mezi ploty, jsou ale důkazem toho, že poctivá cesta vede i k vyprodaným sálům. Jsou to jména jako Lenka Dusilová, Jiří Burian v roli Kapitána Dema, brněnská ikona Květy nebo nastupující hvězda indie popu Never Sol. Úplně největší část mnohahektarového areálu zabere Rodinná zóna, složená z několika scén plných pohádek, loutek, divadla, akrobacie a samozřejmě muziky, které rozumí jak děti, tak dospělí. Zahraje tu kapela Sto zvířat se svým programem pro děti, Circus Problem, DJ Mardoša z Tata bojs, Ondřej Ruml a plejáda dalších.

V divadelní části uvidíte třeba soubory Minor, Buchty a Loutky nebo Husa na provázku. Jiří Dědeček přečte a zazpívá texty ze svých dětských knížek, Teatr Novogo Fronta v originální grotesce pozve do světa dětské fantazie, Vandu Hybnerovou uvidíte v roli anděla a zvláště malé děti určitě nadchnou postavy Jú a Hele v nadživotní velikosti.

Děti a divadla

Děti se navíc nebudou jenom dívat, nýbrž se osobně zapojí do hry: projdou se na chůdičkách, pod vedením mistrů Evropy Yoyo Boys zjistí, jak na jojo, vyzkouší si žonglování a tanec… A chybět nebude ani kouzlení nebo křehký svět bublin.

To všechno se odehraje venku, ale „kamenné divadlo“ festivalu Mezi ploty bude taky pořádně žít. Na jevišti Divadla za plotem totiž uvidíte nezpochybnitelnou kvalitu v podobě osobností jako Bolek Polívka, Jan Potměšil, Stanislav Zindulka, Anna Polívková nebo Tomáš Matonoha.

To je jenom výběr z festivalového lineupu. Kompletní seznam všech účinkujících snadno najdete na www.meziploty.cz.

I o duši

Kromě umění ovšem Mezi ploty myslí taky na duši. I proto v každé programové zóně vznikne kromě scén a pódií něco, co na žádném jiném festivalu nenajdete. Je to „srdce zóny“ – místo pro setkávání lidí, kteří si chtějí spolu se špičkovými psychology popovídat o něčem důležitém. Třeba o mezilidských vztazích, účincích drog, hlubinné psychologii nebo podstatě různých duševních chorob.

Není to určitě náhoda. Když se totiž akce v roce 2012 ocitla v ekonomických a organizačních potížích a její zakladatel Robert Kozler stál před rozhodnutím, jak dál, díky vlastní zkušenosti s vyhořením si řekl: Nestačí jenom obnovit to, co tady už bylo. Vznikla nová koncepce, která kulturní zážitky propojuje se zájmem o lidskou duši. A od té doby jede festival dál v té nejlepší kondici.

Členové kapely Divokej Bill, Lenka Dusilová a renomovaný psycholog PhDr. Petr Šmolka, který bude v Rodinné zóně s návštěvníky komunikovat o výběru partnera, před festivalem poskytli krátká interview.

Divokej Bill: O životě, holkách, vztazích, zklamáních, ponaučeních, lásce, smrti i sebevraždě

Známe se už z doby, kdy Divokej Bill vůbec nebyl slavná kapela, kdy se točil váš první klip v Českém Brodě. Jak vlastně vznikl Divokej Bill? V kolik? A kde? A co byla Vaše hlavní motivace?

Divokej Bill vznikl v roce 1998. Jsme z Úval a okolí. Potkávali jsme se na koncertech, v hospodách, někdo s někým chodil do školy atd. Motivací bylo zahrát si, zažít nějakou srandu, poznat nové lidi, pobavit se navzájem, popít, a to každý víkend někde jinde.

Vždycky jsem měl pocit, že vaši tvorbu ovlivňuje vaše přátelství a že zpíváte o životě tak, jak jej prožíváte. Z čeho vycházíte při tvorbě textů? Čím to, že se nebojíte otevřít ani bolestivá témata, jako je třeba sebevražda?

Přesně tak to je. Vesměs Vaškovy texty jsou o životě, co jsme zažili a zažíváme. O životě, holkách, vztazích, zklamáních, ponaučeních, lásce, smrti a i zmiňované sebevraždě. Jsou to témata, která jsou součástí nejen našich životů. Jsou věci, které neovlivníš, a to, že se o nich nebudeš bavit anebo o nich zpívat, neznamená, že nejsou. Naopak si myslím a vím, že občas naše texty někomu pomohly ve slabší chvilce, najdeš si v tom to své a třeba něco přehodnotíš, jak to u textů a muziky bývá, a když ti někdo řekne, že se ho to dotklo, v dobrém slova smyslu, tak to je ta pravá odměna za tu práci.

Jste normální?

To musí posoudit někdo nezaujatý, ale myslím si, že ano.

 

Lenka Dusilová: Pro mě je terapií muzika

Snad se neurazíš, když řeknu, že máš docela barvitý život. Projevuje se to v tvojí muzice?

Je fakt, že jsem toho zažila poměrně hodně: absolvovala jsem divoký devadesátky, kalila jsem, někdy došlo i na halucinogeny, prošla jsem vztahama, co měly kromě těch světlejch i dost stinný stránky. Stala jsem se neočekávaně mámou… Asi se to v tý muzice projevovat musí, když do ní dávám něco ze sebe.

Zajímá tě psychologie?

Nejsem typ, kterej pročítá tlustý psychologický knížky. Spíš je pro mě terapií muzika. Ale v jednom období mě hodně ovlivnila jedna kniha od Carla Junga. Dá se říct, že mi pomohla projít tmou.

Jsi normální?

Nevím, kterou normu máš přesně na mysli, ale myslím, že jsem v normě.

 

PhDr. Petr Šmolka, vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy: Mě by si snad měli v Bohnicích rovnou nechat

Váš diskuzní blok na festivalu se jmenuje „Hodíme se k sobě miláčku?“ Můžete naznačit, co se během něj návštěvníci dozvědí?

My nesmíme ani naznačovat. Ve Vašem případě ale učiním výjimku. Byl bych rád, kdyby si odnesli alespoň pár informací, jak se vyhnout partnerským výběrům, jejichž šance na harmonický společný život se limitně blíží nule. Jaký vliv mají původní rodiny, jak rozpoznat nejrizikovější typy partnerů, v jakém prostředí a jak se seznamovat, v té souvislosti zřejmě i cosi o tzv. doplňkových formách seznamování (inzerce, internet, rychlé rande apod.).

Ve kterých případech dokáže vaše poradna zachránit vztah? Jsou případy, kdy lidem doporučíte, aby se raději rozešli?

Je sporné, zda bychom se v každém případě měli snažit o záchranu vztahu. V některých případech jsou vztahy narušeny tak hluboce, že by pak šlo jen o prodlužování zákonité agónie. Zvláště tam, kde je vše navíc spojeno i s hrubou osobnostní patologií. Pak ten rozchod nejen doporučíme, ale pokoušíme se napomoci klientům k tomu, aby byl co nejméně bolestivý. Poradenská pomoc je naopak velice účinná všude tam, kde se partnerům pouze nedostává dovedností, které jsou pro soužití nutné. Často proto, že je neměli od koho odkoukat, kde se jim naučit.

Jste normální?

Tuto otázku byste měl klást spíše mým bližním. Zhruba před 50 lety sestavila paní docentka Syřišťová skripta o normalitě. Kdybychom měli dostát všem kritériím „normality“, pak bychom mohli směle konstatovat, že poslední zcela normální jedinec byl na našem území spatřen ve volné přírodě někdy na konci XVII. století. Jeho existence navíc nebyla nikdy spolehlivě vědecky doložena. Pokud bych se ale vrátil k sobě, určitě bych našel pár bližních, kteří by se ptali, zda jsem normální, když tak hezkou květnou neděli trávím besedováním v psychiatrické léčebně. Možná by dodali, že by si mě tam snad měli rovnou nechat!

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace